Lucemburkové

Lucemburkové byli významnou evropskou dynastií, která v období vrcholného a pozdního středověku (14.-15. století) zásadně ovlivnila politické, ekonomické a kulturní dějiny střední Evropy. Na český trůn nastoupili roku 1310 sňatkem Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou a vládli až do roku 1437. Za jejich vlády dosáhly české země největšího rozmachu a mezinárodního významu, zejména za císaře Karla IV., kdy se Praha stala centrem Svaté říše římské. Lucemburská éra přinesla významné změny i v oblasti mincovnictví, včetně stabilizace měnového systému a ražby kvalitních stříbrných pražských grošů, které se staly jednou z nejdůležitějších měn střední Evropy.

Historie

Původ lucemburské dynastie sahá do oblasti dnešního Lucemburska, kde rod získal hraběcí titul v 11. století. Vzestup rodu na evropskou scénu začal s Jindřichem VII. Lucemburským (1275-1313), který byl v roce 1308 zvolen římským králem a v roce 1312 korunován císařem Svaté říše římské. Jeho syn Jan Lucemburský (1296-1346) se díky sňatku s dcerou Václava II., Eliškou Přemyslovnou, stal v roce 1310 českým králem, čímž začala lucemburská éra v českých zemích. Jan, přezdívaný "král cizinec", trávil většinu času na zahraničních výpravách a v Čechách pobýval jen zřídka. Přesto významně rozšířil území české koruny a položil základy lucemburské moci ve střední Evropě. Zahynul hrdinskou smrtí v bitvě u Kresčaku roku 1346, kde bojoval po boku francouzského krále proti Angličanům. Jeho syn Karel IV. (1316-1378) se stal nejvýznamnějším panovníkem lucemburské dynastie. Jako český král (od 1346) a římský císař (od 1355) pozvedl prestiž českého státu na dosud nevídanou úroveň. Založil Univerzitu Karlovu (1348), Nové Město pražské, začal stavět Karlův most a katedrálu sv. Víta, a vydal Zlatou bulu (1356), zásadní ústavní dokument Svaté říše římské. Za jeho vlády došlo k stabilizaci měny a ekonomickému rozkvětu. Po Karlovi nastoupil jeho syn Václav IV. (1361-1419), jehož vláda byla poznamenána spory s českou šlechtou, církevní krizí a počátkem husitského hnutí. Posledním lucemburským panovníkem na českém trůně byl Zikmund Lucemburský (1368-1437), který vedl křížové výpravy proti husitům a nakonec byl po uzavření kompaktát přijat za českého krále krátce před svou smrtí. Jeho úmrtím v roce 1437 vymřela lucemburská dynastie po meči.

Lucemburská éra znamenala významnou kapitolu v dějinách českého mincovnictví. Jan Lucemburský navázal na měnovou reformu posledních Přemyslovců a pokračoval v ražbě pražských grošů, zavedených Václavem II. v roce 1300. Tyto kvalitní stříbrné mince o hmotnosti kolem 3,5 gramu a ryzosti přibližně 933/1000 se staly základem měnového systému střední Evropy na více než 250 let. Janovské groše nesly na aversu českou královskou korunu s opisem "IOHANNES PRIMVS" (Jan První) a na reversu českého dvouocasého lva s opisem "GROSSI PRAGENSES" (Pražské groše). Skutečný rozkvět mincovnictví nastal za vlády Karla IV., kdy pražské groše dosáhly své nejvyšší kvality a staly se respektovanou měnou daleko za hranicemi českého království. Karlovy groše měly mírně odlišný design s opisem "KAROLVS PRIMVS" a vyznačovaly se konzistentní ryzostí a hmotností. Kromě grošů se za Lucemburků razily také dukáty, zlaté mince zavedené Janem Lucemburským, které sloužily především pro mezinárodní obchod a reprezentativní účely. Tyto mince byly raženy v Praze, Kutné Hoře a dalších mincovnách a odpovídaly florentskému standardu (3,5 g zlata o vysoké ryzosti). Za Václava IV. došlo k mírnému poklesu kvality pražských grošů, což odráželo ekonomické problémy jeho vlády. Přesto zůstávaly důležitým platidlem. Václavovské groše nesly charakteristický opis "WENCEZLAVS TERCIVS" (Václav Třetí, ačkoli ve skutečnosti byl Václav IV.) a měly mírně nižší obsah stříbra. Mincovnictví Zikmunda Lucemburského bylo poznamenáno husitskými válkami, které vedly k hospodářským problémům a devalvaci měny. Zikmundovy groše měly výrazně nižší kvalitu než mince jeho předchůdců a často obsahovaly jen kolem 500/1000 stříbra, což odráželo kritickou finanční situaci jeho vlády.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují mince lucemburské éry mimořádně významnou oblast sběratelství s bohatou historií a širokou škálou variant. Zejména pražské groše Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV. jsou vyhledávanými sběratelskými předměty, které se dají sbírat podle různých kritérií – od panovníků přes mincovní značky až po varianty opisů a detailů vyobrazení. Pro začínající sběratele mohou být běžnější typy lucemburských grošů v průměrném stavu relativně dostupné (od nízkých tisíců korun), zatímco vzácnější varianty nebo exempláře ve výjimečném stavu mohou dosahovat hodnoty desítek tisíc korun i více. Pro investory mohou kvalitní exempláře lucemburských mincí, zvláště zlaté ražby nebo výjimečně zachovalé groše, představovat zajímavou diverzifikaci portfolia s potenciálem dlouhodobého růstu hodnoty, který obvykle převyšuje inflaci.

Příklady

Mezi nejvýznamnější a sběratelsky nejhodnotnější mince lucemburské éry patří pražský groš Jana Lucemburského z počátku jeho vlády (tzv. velká koruna), který je relativně vzácný, zlatý královský dukát Karla IV. s vyobrazením panovníka na trůnu, mimořádně vzácný testovací odražek pražského groše Karla IV. v dvojnásobné hmotnosti, pražský groš Václava IV. typu "koruna s perlou" a drobná mince (haléř) se lvem a iniciálou W za Václava IV. Mimořádné vzácné jsou také zlaté dukáty Zikmunda Lucemburského ražené v Kutné Hoře, které kvůli husitským válkám vznikly jen v omezeném množství.

Zajímavosti

• Karel IV. byl tak pyšný na kvalitu svých pražských grošů, že je často používal jako diplomatické dary a nechal je dokonce přikládat ke státním listinám jako symbol prosperity českého království.
• Za vlády Lucemburků se kutnohorské doly staly jedním z největších producentů stříbra v Evropě, což umožnilo masivní ražbu grošů – odhaduje se, že během lucemburské éry bylo v Kutné Hoře vyraženo více než 100 milionů pražských grošů.
• Pražské groše lucemburské éry byly tak rozšířené a uznávané, že v mnoha částech střední Evropy vznikla rčení odvozená od těchto mincí, jako české "stojí za zlámaný groš" nebo německé "Böhmisch vorkommen" (připadat českým/divným).
• Václav IV. měl výbušnou povahu, která se podle legend projevila i v jeho vztahu k mincovnictví – údajně nechal utopit mincmistra, který byl zodpovědný za snížení kvality pražských grošů.
• Lucemburské mince jsou pozoruhodné i svou mezinárodní distribucí – archeologické nálezy pražských grošů z tohoto období byly objeveny v tak vzdálených oblastech jako Skandinávie, Pobaltí, Balkán a dokonce i v některých částech Blízkého východu, což dokazuje jejich význam v mezinárodním obchodě.