Lucemburkové

Lucemburkové byli významný evropský panovnický rod, který vládl v Českém království v letech 1310-1437 a přinesl zemi nebývalý hospodářský a kulturní rozkvět vrcholící za vlády Karla IV. Dynastie položila základy moderního českého mincovnictví zavedením kvalitních pražských grošů, zlatých florenů a vytvořením Kutné Hory jako jednoho z nejvýznamnějších mincovních center středověké Evropy.

Historie

Rod Lucemburků vstoupil do českých dějin v roce 1310, kdy byl mladý Jan Lucemburský, syn římského císaře Jindřicha VII., zvolen českým králem po vymření Přemyslovců. Jeho sňatek s Eliškou Přemyslovnou legitimizoval nástup cizí dynastie na český trůn. Jan, ačkoliv trávil většinu času mimo České království na válečných taženích po Evropě, položil ekonomické základy budoucí prosperity zavedením stabilní měny a podporou těžby stříbra.

Zásadní význam pro české mincovnictví měla Janova měnová reforma z let 1325-1327, kdy reorganizoval ražbu pražských grošů zavedených již Václavem II. Lucemburkové pochopili strategický význam kvalitní mince pro mezinárodní obchod. Jan stanovil přesný obsah stříbra v groších, centralizoval mincovní výrobu v Kutné Hoře a zavedl přísnou kontrolu kvality. Pražský groš se za jeho vlády stal nejdůvěryhodnější měnou střední Evropy.

Nástup Karla IV. (vládl jako markrabě moravský od 1334, jako král český 1346-1378) znamenal zlatou éru Lucemburků v Čechách. Karel, vychovaný na francouzském dvoře, přinesl do Prahy evropskou kulturu a učinil z města jedno z center křesťanské Evropy. V roce 1348 založil univerzitu, rozšířil Prahu o Nové Město a zahájil stavbu kamenného mostu. Jeho Zlatá bula z roku 1356 potvrdila výsadní postavení českého krále jako prvního světského kurfiřta.

V oblasti mincovnictví Karel IV. navázal na úspěchy svého otce. V roce 1346 začal razit první české zlaté mince - florény podle florentského vzoru. Tyto mince s vyobrazením českého lva a sv. Václava se staly symbolem prosperity lucemburských Čech. Karel také reformoval správu kutnohorských dolů, čímž zajistil stabilní přísun stříbra pro mincovnu. Za jeho vlády se roční produkce pražských grošů odhaduje na 5-6 milionů kusů.

Václav IV. (1378-1419), syn Karla IV., zdědil prosperující království, ale jeho vláda byla poznamenána vnitřními konflikty se šlechtou a postupným hospodářským úpadkem. Lucemburkové za Václava ztratili císařskou korunu ve prospěch mladší větve rodu. V mincovnictví došlo k postupnému snižování kvality pražských grošů - obsah stříbra klesl z původních 3,9 gramů na pouhé 2,8 gramů. Václav zavedl nové nominály - peníze a haléře, které však byly často raženy z nekvalitního kovu.

Poslední vládnoucí Lucemburk na českém trůně byl Zikmund (1419-1437), Václavův bratr. Jeho nástup k moci byl komplikován husitskou revolucí, která vypukla po upálení Jana Husa v roce 1415. Zikmund, jako římský císař a uherský král, vedl proti husitským Čechám sérii křížových výprav, které všechny skončily neúspěchem. Paradoxně byl nakonec uznán českým králem až po kompromisu s umírněnými husity v roce 1436.

Husitské války znamenaly kolaps tradičního mincovního systému Lucemburků. Kutná Hora byla několikrát dobyta a vypleněna, mincovna přerušila činnost. Husité razili vlastní nouzové mince z nekvalitního stříbra, často jen jednostranné. Zikmund se pokusil obnovit ražbu kvalitních grošů, ale ekonomická devastace země to neumožňovala. S jeho smrtí v roce 1437 skončila lucemburská éra v českých dějinách.

Dědictví Lucemburků v českých zemích bylo mimořádné. Vytvořili z Prahy evropskou metropoli, založili univerzitu, postavili desítky hradů a kostelů. V mincovnictví zanechali systém pražského groše, který přežil jejich vládu o staletí. Kutnohorská mincovna, kterou povýšili na evropskou úroveň, fungovala až do 18. století. Lucemburská epocha představuje vrchol středověkého českého státu.

Mincovnictví a numismatické památky

Mincovní produkce Lucemburků představuje vrchol středověkého českého mincovnictví. Jan Lucemburský (1310-1346) pokračoval v ražbě pražských grošů s charakteristickou českou korunou a lvem. Jeho groše nesly opisy IOHANNES PRIMVS DEI GRATIA REX BOEMIE. Vzácné jsou jeho parvusy (půlgroše) a denáry. Za Jana vznikly také první turnajové groše ražené podle francouzského vzoru.

Karel IV. rozšířil mincovní produkci o zlaté nominály. Jeho florény (ražené 1346-1378) s českým lvem a postavou sv. Václava patří k nejkrásnějším středověkým mincím. Pražské groše Karla IV. jsou nejpočetnější ze všech lucemburských ražeb - zachovaly se v milionech exemplářů. Zajímavostí jsou moravské groše ražené v Brně s orlicí, které Karel razil jako markrabě moravský.

Václav IV. zavedl drobné mince - haléře a peníze, které doplnily měnový systém. Jeho groše postupně ztrácely na kvalitě, což se projevuje různou velikostí a váhou dochovaných exemplářů. Vzácné jsou Václavovy dukáty, ražené pouze příležitostně. Zikmund Lucemburský razil groše sporadicky, většina jeho mincí pochází z Uher, kde vládl jako král. České ražby Zikmunda jsou velmi vzácné a ceněné sběrateli.

Zajímavosti

• Jan Lucemburský získal přezdívku "král cizinec", protože v Čechách strávil jen 7 let ze své 36leté vlády
• Karel IV. vlastnil největší sbírku relikvií ve střední Evropě, včetně údajného Kristova roušky
• Pražský groš Lucemburků byl tak kvalitní, že se stal vzorem pro polské groše Kazimíra Velikého
• Václav IV. byl dvakrát zajat vlastní šlechtou a vězněn na českých hradech
• Florentští bankéři uznávali české florény Karla IV. jako rovnocenné vlastním zlatým mincím
• Poslední lucemburská mince byla ražena v roce 1437 - stříbrný groš s portrétem Zikmunda