Eliška Přemyslovna
Eliška Přemyslovna (1292–1330) byla česká královna, dcera Václava II. a sestra posledního Přemyslovce po meči Václava III. Sňatkem s Janem Lucemburským roku 1310 otevřela Lucemburkům cestu na český trůn a stala se matkou císaře Karla IV. Zemřela 28. září 1330 v Praze na Vyšehradě.
| Narození | 20. ledna 1292, Praha |
|---|---|
| Rodiče | Václav II. a Guta Habsburská |
| Úmrtí | 28. září 1330, Vyšehrad |
| Pohřeb | Zbraslavský klášter |
| Sňatek | roku 1310, Jan Lucemburský |
| Korunovace | 7. února 1311 |
| Syn | Karel IV., narozen 1316 |
Historie
Eliška Přemyslovna se narodila 20. ledna 1292 v Praze jako třetí dcera českého krále Václava II. a jeho první manželky Guty Habsburské. Matka zemřela roku 1297, když bylo Elišce pět let.
Václav II. zemřel roku 1305 a trůn zdědil Eliščin bratr Václav III., kterého 4. srpna 1306 zavraždili v Olomouci. Jeho smrtí vymřeli Přemyslovci po meči a o českou korunu se rozhořel boj. Eliščina starší sestra Anna byla od února 1306 provdána za Jindřicha Korutanského, který byl v září 1306 provolán českým králem. Římský král Albrecht I. Habsburský však prosadil na trůn svého syna Rudolfa, který se oženil s vdovou po Václavovi II. Eliškou Rejčkou. Po Rudolfově smrti v červenci 1307 byl králem znovu zvolen Jindřich Korutanský.
Jindřichova vláda byla slabá a země upadala do chaosu. Čeští vyslanci a cisterciáčtí opati proto požádali o pomoc římského krále Jindřicha VII. Lucemburského, který v červenci 1310 dojednal nástup svého syna Jana na český trůn, spojený se sňatkem s Eliškou Přemyslovnou.
Osmnáctiletá Eliška uprchla 28. května 1310 z Prahy do Nymburka; pomohli jí Jan z Vartemberka a Jindřich z Lipé. Podle kronikáře Petra Žitavského ji chtěli provdat za nevýznamného míšeňského barona. Svatba se čtrnáctiletým Janem Lucemburským se konala na přelomu srpna a září 1310 ve Špýru. Janovo vojsko obsadilo 3. prosince 1310 Prahu a Jindřich Korutanský s Annou město 9. prosince opustili. Dne 7. února 1311 byli Jan a Eliška v Praze korunováni; Jana korunoval mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu.
Manželům se narodilo sedm dětí: Markéta (1313), Jitka zvaná Bona (1315), Václav, pozdější Karel IV. (1316), Přemysl Otakar (1318), Jan Jindřich (1322) a dvojčata Anna a Eliška (1323). Manželství se však rozpadlo. Roku 1319 jí Jan pro podezření, že chce dosadit na trůn syna, odebral tři nejstarší děti a Eliška musela odejít na Mělník. Malý Václav byl držen na hradech Křivoklát a Loket a roku 1323 ho otec poslal na výchovu k francouzskému dvoru.
Po dalších sporech s Janem odešla Eliška do Bavorska za devítiletou dcerou Markétou, která žila na dvoře svého snoubence v Landshutu. Tam roku 1323 porodila dvojčata. Jan jí zastavil výplatu důchodů a žila hlavně z podpory příbuzných. Do Čech se vrátila roku 1325. Zemřela 28. září 1330 ve věku osmatřiceti let na tuberkulózu v domě svého nevlastního bratra Jana Volka na Vyšehradě. Pohřbena byla ve Zbraslavském klášteře vedle otce Václava II. a bratra Václava III.
Význam pro lucemburskou dynastii
Eliščin přemyslovský původ dal Lucemburkům nárok na český trůn: Jan Lucemburský se stal českým králem jako manžel dědičky Přemyslovců. Jejich syn Karel IV. vládl jako český král a římský císař. V posledních letech života se Eliška věnovala sbírání ostatků svatých, podporovala Zbraslavský klášter a usilovala o svatořečení Anežky České.
