Jindřich z Lipé
Jindřich z Lipé († 1329) byl jeden z nejmocnějších českých velmožů na přelomu 13. a 14. století, příslušník rodu pánů z Lipé (větev Ronovců). Zastával úřad nejvyššího maršálka a podkomořího a za vlády Jana Lucemburského se stal také životním partnerem královny vdovy Elišky Rejčky.
| Totožnost | český šlechtic z rodu pánů z Lipé |
|---|---|
| Úmrtí | 26. srpna 1329, Brno |
| Hrob | bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně |
| Zemské úřady | nejvyšší maršálek a podkomoří od roku 1308, moravský zemský hejtman od roku 1321 |
| Partnerka | královna vdova Eliška Rejčka |
| Vztah k mincovnictví | 1321 dědičně získal polovinu výnosů z dolů u Německého (Havlíčkova) Brodu a z tamní mincovny |
Historie
Jindřich z Lipé (Jindřich I.) pocházel ze starobylé šlechty odvozující své jméno od hradu Lipý v dnešní České Lípě. Jeho rod patřil k Ronovcům, rozsáhlému příbuzenstvu, které v severních Čechách drželo řadu statků a hradů. Starší tradice jej uvádí jako syna Chvala z Lipé, novější bádání za jeho otce považuje Chvalova syna Čeňka. Kolem roku 1296 se objevuje u pražského královského dvora spolu se svým bratrem Čeňkem z Ojvína.
Kariéru zahájil ve službách krále Václava II. V roce 1304 bránil spolu s Janem z Vartenberka Kutnou Horu, klíčové středisko těžby stříbra, proti vojsku Albrechta Habsburského. Po vymření Přemyslovců (1306) patřil k šlechticům, kteří rozhodovali o nástupnictví. Za vlády Jindřicha Korutanského se stal roku 1308 nejvyšším maršálkem a zároveň podkomořím.
Roku 1309 jej spolu s Janem z Vartenberka a Janem z Klingenberka zajali v sedleckém klášteře Ruthartovci a Peregrin Puš a tři měsíce věznili. Po nástupu Jana Lucemburského roku 1310 jej král v obou úřadech potvrdil, podkomořství mu však roku 1311 odebral. Kolem roku 1315 se sblížil s královnou vdovou Eliškou Rejčkou, která disponovala věnnými městy a vlastním mocenským zázemím.
V říjnu 1315 byl na králův rozkaz zatčen pro podezření ze spiknutí a uvězněn na hradě Týřově. V dubnu 1316 byl propuštěn. Spor mezi králem a šlechtou ukončil v dubnu 1318 mír v Domažlicích, zprostředkovaný Ludvíkem IV. Bavorem. Roku 1319 postoupil králi Žitavu a hrady Ronov, Ojvín a Krásný Buk a výměnou získal statky na Moravě u Moravského Krumlova a Uherského Hradiště, polovinu Německého Brodu se stříbrnými doly a hrad Lipnici. Téhož roku prodal Českou Lípu bratranci Hynkovi Berkovi z Dubé.
Spolu s Eliškou Rejčkou pak sídlil v Brně a roku 1321 se stal moravským zemským hejtmanem. Zemřel 26. srpna 1329 v Brně a byl pohřben v kryptě baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, kde odpočívá i Eliška Rejčka.
Úřady a podíl na mincovně
Úřad nejvyššího maršálka patřil k nejprestižnějším funkcím v království a zajišťoval vliv na správu země a šlechtickou politiku. Funkce podkomořího byla spojena s královskými příjmy a s dohledem nad částí hospodářské správy.
K mincovnictví má Jindřich z Lipé přímý vztah přes Německý Brod. Listinou z 18. června 1321 mu král Jan Lucemburský dědičně daroval polovinu výnosů z dolů na Střední hůrce u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu a z mincovny v tomto městě. Král toto obdarování znovu potvrdil roku 1323.
