Lůn mincířský
Lůn mincířský byl podíl na platu za mincířskou práci v kutnohorské mincovně. Odměna se nevyplácela jako prostá mzda, ale dělila se mezi držitele podle počtu jejich lůnů. Lůny se dědily, prodávaly, směňovaly i zastavovaly; koncem 16. století jich bylo v Kutné Hoře 51.
| Význam | plat (podíl) za mincířskou činnost |
|---|---|
| Nakládání | dědění, koupě, prodej, směna, zástava |
| Prostředí v Čechách | Kutná Hora, Vlašský dvůr po reformě Václava II. |
| Počet lůnů v Kutné Hoře | 51 (zpráva úředníka mincovny z roku 1597) |
| Raný doklad | 1413 – koupě čtvrtiny lůnu za 20 kop pražských grošů |
| Evidence převodů | kniha obce mincířů a pregéřů, zápisy 1523–1727 |
| Obdobná instituce | pregéřská stolice |
Historie
Lůn mincířský souvisí se zvláštním postavením kutnohorských mincířů. Jejich vztah k královské mincovně nebyl vztahem najatých dělníků: plat za mincířské dílo se dělil podle pevného počtu podílů, lůnů, mezi jejich držitele a měl povahu stálého důchodu. Pobírali ho i ti držitelé, kteří se na ražbě sami nepodíleli.
Vznik lůnů se v odborné literatuře spojuje se sedmnácti mincovnami, které reforma Václava II. soustředila do kutnohorského Vlašského dvora. V průběhu 14. století se lůny proměnily ve finanční podíly, které směnou přecházely i na vlastníky bez vztahu k původním mincovnám. Zmínky o lůnech se v pramenech objevují od počátku 15. století; k raným patří německy psaný zápis z roku 1413 o koupi čtvrtiny lůnu (ein vierteil eines lones) za 20 kop pražských grošů.
Převody lůnů zapisovala obec mincířů a pregéřů do své knihy, vedené od roku 1523 do roku 1727. V letech 1523–1610 se lůny nebo jejich díly staly předmětem koupě 73krát; prodávaly se nejčastěji celé, méně často poloviny, čtvrtiny a šestiny. V první polovině 16. století převažovaly zápisy, v nichž lůn sloužil jako zástava za dluh, ve druhé polovině prodeje. Úřední zpráva z roku 1577 uvádí 52 lůnů, zpráva z roku 1597 jich uvádí 51.
Cena lůnu a výnos mincovny
Cena lůnu závisela na výnosu, který majiteli přinášel, a tedy na činnosti mincovny – rozhodující nebyl jen objem ražby, ale i to, jaké nominály se razily. V roce 1524 se lůny prodávaly za 99 až 130 kop grošů. Roku 1533 klesla jejich cena poprvé a natrvalo pod 100 kop a další propady přišly s počátkem ražby tolarů v Kutné Hoře roku 1543 a s ukončením ražby pražského groše roku 1547. V pozdějších desetiletích stačilo ke koupi lůnu méně než 20 kop. Obdobou lůnu byla pregéřská stolice – podíl na výnosu z práce pregéřů, kteří mince razili, s nímž se obchodovalo stejně.
