‍ Maxmilián I. Habsburský

Maxmilián I. Habsburský (1459–1519) byl římský král a od roku 1508 císař, který sňatky získal pro Habsburky víc území než většina panovníků válkami. Za jeho vlády vznikl v tyrolském Hallu roku 1486 guldiner – velká stříbrná mince, ze které se o tři desetiletí později vyvinul tolar.

Historie

Maxmiliánova politika stojí na jedné myšlence, kterou vystihuje dobové úsloví: ať jiní vedou války, ty, šťastné Rakousko, uzavírej sňatky. Sám se oženil s Marií Burgundskou a získal tím bohaté Nizozemí; sňatky svých dětí a vnuků pak Habsburkům zajistil Španělsko, Uhry i Čechy – bez jediné rozhodující bitvy.

Vedle dynastické politiky prosazoval reformy říšské správy: zavedl zemský mír zakazující soukromé války, zřídil říšský soud a rozdělil Říši do krajů. Většina těchto změn narážela na odpor knížat a prosadila se jen zčásti, ale položily základ pozdějšího uspořádání.

Pro numismatiku je jeho jméno spojeno s technickým průlomem. Roku 1486 nechal v tyrolském Hallu razit velkou stříbrnou minci, které se říkalo guldiner – měla odpovídat hodnotě zlatého. Do té doby byla největší běžnou stříbrnou mincí groš a velké platby se odpočítávaly v pytlích.

Guldiner se ukázal jako správná odpověď na rostoucí obchod a rychle se rozšířil. O tři desetiletí později z něj v Jáchymově vznikl tolar, který ovládl střední Evropu na tři století a jehož jméno dodnes nese americká měna. Maxmilián tak nepřímo stojí u zrodu dolaru.

Ražby a sběratelský význam

Maxmiliánovy mince se razily v mnoha mincovnách rozsáhlého habsburského panství, takže tvoří rozmanitou oblast. Nejvyhledávanější jsou tyrolské guldinery, protože jde o první velké stříbrné mince svého druhu – jejich sběratelská hodnota je daná spíš postavením v dějinách mincovnictví než vzácností.

Zvláštní kapitolou jsou pamětní a dárkové ražby, které si Maxmilián nechával zhotovovat k politickým příležitostem. Císař vědomě pracoval s obrazem vlastní osoby a mince i medaile k tomu používal – v tom předběhl svou dobu.

Při určování pomáhá bohatý titul: mince nesou výčet zemí, které panovník držel, a podle jeho složení se dá ražba datovat i bez letopočtu. Kdo přibyl mezi tituly, ten se do erbu i do opisu dostal krátce po zisku území.