Mincovna Tarent

Mincovna Tarent označuje ražbu mincí řeckého města Taras (římsky Tarentum, dnešní Taranto) v jižní Itálii. Proslavila se zejména stříbrným nomem (didrachmou) s jezdcem na koni a hrdinou Tarasem na delfínu, který patří k ikonám antické numismatiky.

Historie

Tarentská mincovna patří k nejvýznamnějším mincovním centrům řeckého Západu v oblasti Magna Graecia. Taras vznikl jako spartská kolonie na strategickém místě u širokého zálivu v „nártu“ Apeninského poloostrova. Výhodný přístav, obchodní kontakty po celém Jónském a Jaderském moři a prosperující zemědělské zázemí vytvořily podmínky pro intenzivní peněžní oběh – a tím i pro rozsáhlou a dlouhodobou mincovní produkci.

Nejtypičtější a sběratelsky nejslavnější tarentskou ražbou je stříbrný nomos (v literatuře často také didrachma nebo stater). Tento „obchodní“ nominál se v Tarasu razil už od přelomu 6. a 5. století př. n. l. a po dlouhou dobu si držel stabilní váhový standard kolem 7,8 g. Právě tato stabilita, spolu s vysokou uměleckou úrovní rytiny, pomohla tarentským mincím získat důvěru v dálkovém obchodě. Kolem přelomu 4. a 3. století př. n. l. se však standard postupně měnil a zhruba kolem roku 280 př. n. l. je doloženo snížení hmotnosti přibližně na 6,6 g, které se obvykle dává do souvislosti s proměnou politických a ekonomických poměrů v jižní Itálii a s rostoucím vlivem Říma.

Ikonografie tarentských mincí je mimořádně bohatá a zároveň překvapivě soudržná. Na líci se po staletí objevuje jezdec na koni v různých variantách: může držet kopí, štít, věnec, někdy je doprovázen bohyní vítězství nebo se odehrává sportovní či vojenská scéna. Rubní strana je „podpisem“ města: mladík (Taras či Phalanthos podle tradice zakladatele) jede na delfínu, často s trojzubcem, kantharem nebo jiným symbolem moře a prosperity. Právě spojení koně a delfína vytvořilo jednu z nejrozpoznatelnějších „značek“ antického světa a současně odráží místní identitu – Taras byl městem jezdců i námořníků.

Mincovna se neomezovala jen na stříbro. V různých obdobích razila i bronzové mince pro místní oběh a výjimečně se setkáme i s dražšími nominály. Z numismatického hlediska je Tarentum fascinující také tím, jak často se na mincích objevují jména úředníků (magistrátů) a někdy i značky rytců. To umožňuje jemnější chronologii: tarentské emise se dají členit podle stylu, zkratek a kontrolních značek do řady období, která reagují na politické události i na potřeby trhu.

Ve 3. století př. n. l. zasáhly Taras konflikty s Římem a významnou kapitolu představují události spojené s Pyrrhem, králem z Épeiru, který městu přišel na pomoc. Válečné napětí i mimořádné finanční nároky se mohly promítnout jak do objemu ražby, tak do posunů ve váhových standardech. Po dobytí Tarenta Římem roku 272 př. n. l. se město postupně začlenilo do římského mocenského prostoru. Ražba řeckého typu ještě nějakou dobu pokračovala, ale v dlouhém horizontu se tarentská měnová praxe přizpůsobovala římským standardům a roli převzaly jiné formy oběživa. Přesto právě „klasické“ tarentské nomy z 5.–3. století př. n. l. zůstaly trvalým symbolem vyspělé mincovní kultury řecké Itálie.

Ražby, znaky a určování mincí z Tarenta

Tarentská mincovna je pro sběratele dobře rozpoznatelná díky základní dvojici motivů: jezdec na koni (líc) a Taras na delfínu (rub). V detailu však existují desítky až stovky variant, které se liší výstrojí jezdce, polohou koně, doprovodnými symboly, nápisy i značkami. Častý je řecký opis TARAΣ a také zkratky či monogramy, které mohou odkazovat na odpovědného úředníka nebo kontrolu emise. U pozdějších ražeb se objevují jména magistrátů napsaná plně či zkráceně, což je cenné pro přesnější datování.

Z praktického hlediska pomáhá při určování kombinace několika znaků: (1) hmotnost a průměr – zda odpovídají „těžším“ emisím kolem 7,8 g, nebo pozdějším redukovaným kolem 6,6 g; (2) styl rytiny – ranější kusy bývají přísnější, klasické 4. století př. n. l. často vyniká mimořádnou kvalitou reliéfu; (3) konkrétní symboly a monogramy, které lze porovnat s katalogy a aukčními archivy. U tarentských mincí je běžné i nerovnoměrné vyražení detailů, protože střížky a razidla se v čase měnily a reliéf bývá vysoký. V souhrnu však právě Tarentum nabízí ideální „učebnicový“ materiál: na jedné mincovně lze sledovat vývoj stylu, ekonomické tlaky i to, jak se městská identita stabilně promítala do kovu.