Městský stát Taras

Taras byl starověký řecký městský stát v jižní Itálii na místě dnešního Taranta, který podle tradice založili roku 706 př. n. l. spartští kolonisté. Patřil k nejmocnějším městům Velkého Řecka (Magna Graecia) a razil stříbrné statéry s jezdcem na koni a mytickým Tarasem na delfínovi.
| Typ | Řecký městský stát |
|---|---|
| Poloha | Jižní Itálie, dnešní Taranto |
| Původ kolonistů | Sparta |
| Tradiční datum založení | 706 př. n. l. |
| Pod nadvládou Říma | Od 272 př. n. l. |
| Známý nominál | Stříbrný statér neboli nomos |
| Charakteristické motivy | Jezdec na koni a postava na delfínovi |
| Doložený nález | Poklad tarentských a makedonských zlatých statérů, Taranto 1883 |
Historie
Město Taras založili podle tradice roku 706 př. n. l. spartští kolonisté zvaní Partheniové, které vedl Falanthos. Šlo o syny, jejichž původ Sparta neuznala a které ze země vypověděla; místo pro nové sídlo jim podle pověsti určila delfská věštírna. Město zbohatlo díky poloze na pobřeží Tarentského zálivu a stalo se jedním z nejmocnějších center řecké kolonizace v jižní Itálii.
Roku 379 př. n. l., po dobytí Krotónu syrakuským tyranem Dionýsiem I., převzal Taras vedení Italiotské ligy, svazu řeckých měst v jižní Itálii, a udržel ho přes sto let. V první polovině 4. století př. n. l. byl hlavní politickou a vojenskou osobností města filosof, matematik a pythagorejec Archytás, přítel Platónův, kterého Tarenťané sedm let po sobě volili stratégem.
Spory s Římem o vládu nad jižní Itálií vyústily ve válku, v níž Tarenťanům pomáhal épeirský král Pyrrhos. Po draze vykoupeném vítězství u Asculu, podle něhož vzniklo rčení o Pyrrhově vítězství, byl Pyrrhos roku 275 př. n. l. poražen u Beneventa a Taras se roku 272 př. n. l. vzdal Římu. Za druhé punské války vpustili roku 212 př. n. l. tarentští aristokraté do města Hannibala; římská posádka se však udržela v citadele a roku 209 př. n. l. město znovu dobyl Quintus Fabius Maximus.
Mincovnictví Tarasu
Taras začal razit mince ve druhé polovině 6. století př. n. l.; k nejstarším patří tenké statéry s vtlačeným (inkuzním) obrazem na rubu. Nejcharakterističtějším motivem je postava na delfínovi. Vykládá se jako Taras, syn boha Poseidóna, kterého podle pověsti po ztroskotání zachránil delfín seslaný otcem a podle něhož se město jmenuje, nebo jako zakladatel Falanthos.
V 5. století př. n. l. se objevil typ s nahým jezdcem na koni na líci a Tarasem na delfínovi na rubu, který se s obměnami razil i po připojení k Římu. Hlavní stříbrnou mincí byl statér neboli nomos o hmotnosti nejvýše 8,4 g; v letech 281–272 př. n. l. byl snížen podle římského standardu na 6,3–6,8 g. Drobné stříbro tvořily diobol, litra a obol.
Zlaté statéry a jejich díly razil Taras od poloviny 4. do počátku 3. století př. n. l. a znovu za Hannibalovy okupace v letech 212–209 př. n. l.
