Mincovna v Potosí

Mincovna v Potosí byla slavná koloniální mincovna v dnešní Bolívii, která razila stříbrné mince ze stříbra z hory Cerro Rico. Její „osmiréaly“ (španělské dolary) patřily k nejpoužívanějším obchodním mincím světa a obíhaly v Evropě, Americe i Asii.

Historie

Potosí se v 16. století proměnilo v jedno z nejbohatších měst španělské Ameriky díky objevu mimořádně výnosných stříbrných ložisek v hoře Cerro Rico. Těžba rychle nabrala průmyslové tempo a španělská správa potřebovala kov proměnit v kontrolované oběživo: kvůli daním, financování koloniální správy i kvůli dálkovému obchodu, který se opíral o stříbro. Vznik místní mincovny byl proto logickým krokem – místo aby se surovina převážela ke zpracování jinam, mohl být kov měřen, zkoušen a ražen přímo u zdroje.

Klíčovou roli v organizaci potosijského mincovnictví sehrál místokrál Francisco de Toledo, který v 70. letech 16. století prosadil vybudování mincovny jako státního nástroje kontroly a příjmů. Od prvních desetiletí se zde razily především stříbrné reály, zejména největší a nejžádanější nominál 8 reales, známý později jako „španělský dolar“ či „piece of eight“. Právě tyto mince se staly globálním platidlem své doby: díky stabilnímu standardu a vysokému obsahu stříbra je obchodníci přijímali napříč říšemi, často i tam, kde španělská moc nikdy přímo nevládla.

Ranou potosijskou produkci typicky představují tzv. macuquinas (coby) – nepravidelné, kladivem ražené mince se zkráceným obrazem a často částečně nečitelným opisem. Nepravidelný tvar nebyl záměrem „pro efekt“, ale důsledkem techniky a rychlosti výroby. Přesto měly i tyto kusy obrovský význam, protože hlavní zárukou byla hmotnost a ryzost, nikoli estetická dokonalost. V potosijském oběhu se zároveň řešily problémy, které jsou pro velké mincovní provozy typické: opotřebení razidel, kolísání kvality a také pokušení snižovat obsah drahého kovu. Právě skandály kolem zhoršené kvality ražeb vedly v 17. století k přísnějším kontrolám, k důrazu na zřetelné značky a postupně i k systematičtějšímu datování části produkce.

V 18. století se španělské koloniální mincovnictví výrazně modernizovalo. Z potosijské mincovny známe i strojnější, pravidelnější ražby s výraznými motivy a lépe kontrolovanou hranou, které lépe odolávaly ořezávání a padělání. V této době se potosijské osmiréaly a jejich díly staly ještě přehlednějšími pro obchod, což posílilo jejich oběh v Atlantiku i v Pacifiku. Mincovna tak nebyla jen „továrnou na mince“, ale jedním z klíčových uzlů světové ekonomiky, protože stříbro z Potosí pomáhalo financovat evropské státy, kolonizaci i mezinárodní směnu zboží.

Budova mincovny patřila k nejreprezentativnějším stavbám koloniálního města a její význam přetrval i po útlumu největšího stříbrného boomu. Dnes je známá jako Casa de la Moneda a funguje jako muzeum a památka připomínající éru, kdy „potosijské stříbro“ ovlivňovalo ceny, obchod i měnové systémy na několika kontinentech.

Ražby, značení a sběratelské určování

Nejtypičtějšími mincemi z Potosí jsou stříbrné reály, především 8 reales, a jejich díly. U starších cobů bývá zásadní poznávací kombinace: mincovní značka Potosí, značka zkoušeče (iniciály odpovědné osoby) a části opisu s královým jménem a tituly. Protože jsou střížky nepravidelné, bývá běžné, že některý údaj chybí nebo je uříznutý okrajem – hodnotu proto výrazně zvyšuje dobrá čitelnost značek a „kompletnější“ obraz. U pozdějších, pravidelnějších ražeb je identifikace snazší: rozhoduje ročník, nominál, typ motivu a konzistence detailu, přičemž se sleduje i hrana, která u kvalitní ražby napoví, zda s mincí nebylo dodatečně manipulováno.

Potosijské mince jsou oblíbené a často napodobované. Varovné mohou být měkké, „rozplizlé“ detaily, podezřele jednotná textura povrchu nebo stopy po odlitku na hraně. U cennějších kusů dává smysl kontrolovat hmotnost a průměr, porovnat značky s ověřenými typy a vnímat přirozené stopy oběhu. Sběratelsky jsou nejvyhledávanější dobře čitelné osmiréaly, výrazné typové varianty a mince s atraktivním historickým kontextem, například kusy z nálezů či z mořských vraků, pokud mají doložený původ.