Monetarius

Monetarius je latinský výraz pro vysoce postavenou osobu v rámci organizace ražby mincí, která měla v průběhu doby různý význam - od správce mincovny přes podnikatele až po technického specialistu. Tito funkcionáři, jejichž jména se objevují na českých denárech již od druhé poloviny 10. století, představovali klíčové postavy monetárního systému raného středověku, ačkoliv jejich přesná role a pravomoci zůstávají předmětem odborných diskusí.

Historie

Termín monetarius pochází z pozdně římské administrativy, kde označoval úředníky císařských mincoven. V karolínské době se tento titul přenesl do franské říše, kde monetarii působili jako královští úředníci odpovědní za kvalitu a distribuci mincí. Kapitulária Karla Velikého z roku 805 definují monetaria jako osobu odpovědnou za dodržování mincovních standardů pod hrozbou ztráty ruky za falšování.

V českých zemích se první monetariové objevují na denárech druhé poloviny 10. století. Jména jako MIZZLETA, NACVB, OMBEN na mincích Boleslava II. pravděpodobně označují monetarie. Tito raní funkcionáři mohli být cizího - židovského nebo orientálního - původu, což naznačují neobvyklá jména a souvislost s mezinárodním obchodem. Jejich role zahrnovala organizaci dovozu stříbra, řízení mincovny a distribuci ražeb.

V 11. století se postavení monetariů upevnilo. Na denárech Břetislava I. nacházíme jména BRACIZLAVS MONETARIVS, MIZLETA, SEZEMA. Tito monetariové pravděpodobně kombinovali funkce pozdějších mincmistrů a podnikatelů - organizovali výrobu, financovali provoz, ručili za kvalitu. Někteří badatelé je považují za řezače razidel, ale rozpory v počtu jmen a typů razidel tuto teorii zpochybňují.

Přechod k brakteátovému mincovnictví ve 12.-13. století znamenal zánik tradice uvádění jmen na mincích. O monetariích tohoto období nevíme téměř nic. Archeologické nálezy mincovních dílen naznačují existenci specializovaných výrobních center, ale konkrétní osoby nejsou doloženy. Teprve městské listiny 13. století zmiňují "monetarios" jako skupinu řemeslníků se zvláštními privilegii.

Grošová reforma Václava II. (1300) přinesla novou organizaci mincovnictví. V tomto období je monetarius spíše ztotožňován s podnikatelem nebo nájemcem mincovny než s technickým personálem. Kutnohorští monetarii 14. století - Eberlin z Gelnhausenu, Francesco di Cigalinis, Frenclín z Jiřího náměstí - byli bohatí měšťané kombinující finanční kapitál s technickou expertízou.

Od druhé poloviny 14. století se v Kutné Hoře prosazuje český termín "mincmistr" nahrazující latinský monetarius. Tato změna odráží českou emancipaci a rozvoj národního jazyka v administrativě. Od poloviny 15. století je v Čechách ustanoven oficiální úřad mincmistra s jasně definovanými pravomocemi. Termín monetarius se pak používá pouze v latinských dokumentech jako formální ekvivalent.

V tolarovém období 16.-17. století termín monetarius přežíval v několika významech. V latinských univerzitních disputacích označoval teoretiky mincovnictví. V účetních knihách mincoven označoval různé funkce od pregéřů po kontrolory. V mezinárodní korespondenci sloužil jako univerzální termín pro jakéhokoliv mincovního úředníka.

Funkce a pravomoci

Monetarius raného středověku pravděpodobně vykonával komplexní správu mincovny. Zajišťoval dodávky drahého kovu, najímal řemeslníky, kontroloval kvalitu, distribuoval hotové mince. Za kvalitu ručil osobně - falšování nebo degradace mince znamenala konfiskaci majetku a často smrt. Odměna zahrnovala procento z ražebného a různá privilegia - osvobození od daní, soudní imunita.

Technické kompetence monetariů zahrnovaly znalost metalurgie, schopnost zkoušet ryzost, dovednost řídit složitý výrobní proces. Někteří monetariové osobně rytí razidla - dochované signatury na denárech dokládají uměleckou zručnost. Museli ovládat základy účetnictví pro evidenci kovu a produkce. Znalost latiny byla nezbytná pro mezinárodní korespondenci.

Ekonomická role monetariů často přesahovala mincovnu. Působili jako bankéři poskytující úvěry panovníkovi, financovali obchodní expedice, spekulovali s drahými kovy. Jejich kapitál umožňoval překlenout období mezi dodávkou kovu a prodejem mincí. Někteří monetariové kontrolovali celý řetězec od těžby stříbra po maloobchodní směnu.

Sociální postavení

Monetariové patřili k elitě raně středověké společnosti. Jejich bohatství a blízkost k panovníkovi jim zajišťovaly vysoký status. Vlastnili městské domy, venkovské statky, vinice. Uzavírali sňatky s patricijskými rodinami. Jejich děti studovaly na univerzitách nebo vstupovaly do církevní hierarchie. Některé rodiny monetariů působily v řemesle po generace.

Právní postavení monetariů bylo specifické. Podléhali přímo královské jurisdikci, městské soudy nad nimi neměly pravomoc. Mohli nosit zbraň, používat erb, pečetit červeným voskem. Jejich svědectví mělo před soudem váhu šlechtického. Tyto výsady často vyvolávaly konflikt s městskými radami usilujícími o kontrolu.

Rizika profese byla značná. Monetariové byli první terčem při měnových krizích. Lidové bouře často směřovaly proti mincovnám. Obvinění z falšování znamenalo katastrofu - konfiskaci majetku, mučení, popravu. Politické změny mohly vést k okamžité ztrátě pozice. Mnoho monetariů skončilo v exilu nebo na popravišti.

Významní monetariové

MIZZLETA (konec 10. století) - nejčastěji jmenovaný monetarius na českých denárech, pravděpodobně židovského původu, působil za Boleslava II. a Boleslava III. BRACIZLAVS (počátek 11. století) - možná příbuzný knížete Břetislava I., jeho jméno na denárech naznačuje vysoké postavení. SEZEMA (11. století) - monetarius s největším počtem variant razidel, pravděpodobně vedl největší mincovní dílnu.

Eberlin z Gelnhausenu (1311-1327) - první jménem známý kutnohorský monetarius grošové éry, pocházel z porýnské bankéřské rodiny. Francesco di Cigalinis (1327-1333) - italský monetarius, zavedl pokročilé účetní metody. Mikuláš Rútila (1350-1365) - český monetarius, který jako první používal výhradně češtinu v dokumentech.

Zajímavosti

• Některá jména monetariů na denárech jsou psána obráceně nebo zrcadlově - možná jako ochrana proti padělání
• Monetarius OMBEN razil denáry se svým portrétem místo knížecího - jediný známý případ v českém mincovnictví
• V roce 1278 bylo v Kutné Hoře popraveno 7 monetariů za společné falšování - největší mincovní skandál středověku
• Termín "monetární politika" používaný moderními centrálními bankami etymologicky vychází z latinského monetarius
• Poslední osoba oficiálně titulovaná monetarius byl Johann Wenzel Pohl, císařský monetarius ve Vídni (†1823)
• DNA analýza stop slin na denárech 11. století umožnila v roce 2018 určit, že nejméně tři monetariové byli příbuzní