Montesquieu

Montesquieu, celým jménem Charles-Louis de Secondat, baron de La Brède et de Montesquieu, byl francouzský politický filosof, právník a spisovatel období osvícenství. Jeho teorie dělby moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní se stala základním principem moderních demokratických ústav.

Historie

Charles-Louis de Secondat se narodil 18. ledna 1689 na zámku La Brède nedaleko Bordeaux do rodiny bohatého gaskoňského šlechtice. Rodina patřila k takzvané šlechtě taláru (noblesse de robe), jejíž postavení vyplývalo z úřednických funkcí, nikoliv z válečnických zásluh. Mladý Charles-Louis získal vynikající vzdělání na koleji v Juilly vedené oratoriány a následně vystudoval práva v Bordeaux.

Roku 1714 vstoupil Montesquieu do bordeauxského parlamentu jako radní a o dva roky později po smrti strýce zdědil titul barona de Montesquieu spolu s funkcí prezidenta trestního senátu. Tato pozice mu poskytla hluboký vhled do fungování soudnictví a zákonodárství, který později zúročil ve svých teoretických pracích. Současně zdědil značný majetek včetně vinic, což mu zajistilo finanční nezávislost pro jeho literární a vědecké ambice.

Literární slávu Montesquieuovi přinesly Perské listy (Lettres persanes), satirický román vydaný anonymně v roce 1721. Prostřednictvím fiktivní korespondence dvou perských cestovatelů dílo vtipně kritizovalo francouzskou společnost, církev i absolutistickou monarchii. Kniha se stala bestsellerem a otevřela Montesquieuovi dveře do pařížských salónů a Francouzské akademie, jejímž členem se stal roku 1728.

V letech 1728 až 1731 podnikl Montesquieu velkou cestu po Evropě, která zásadně ovlivnila jeho politické myšlení. Navštívil Rakousko, Uhry, Itálii, německé státy, Nizozemí a především Anglii, kde strávil téměř dva roky. Anglický parlamentní systém, nezávislé soudnictví a občanské svobody na něj hluboce zapůsobily a staly se inspirací pro jeho teorii dělby moci. Studoval anglickou ústavu a osobně se seznámil s předními britskými mysliteli.

Po návratu do Francie se Montesquieu stáhl na svůj zámek La Brède a věnoval se práci na monumentálním díle O duchu zákonů (De l'esprit des lois), které vyšlo roku 1748 v Ženevě. Tento rozsáhlý traktát, na němž pracoval přes dvacet let, analyzoval různé formy vlády, jejich vztah ke klimatu, geografii, náboženství a mravům národů. Dílo bylo okamžitě katolickou církví zařazeno na seznam zakázaných knih, což jeho popularitě paradoxně pomohlo.

Montesquieuovo zdraví se v posledních letech života zhoršovalo, trpěl zejména slábnutím zraku. Zemřel 10. února 1755 v Paříži na horečku. Jeho odkaz však přežil a stal se jedním z nejdůležitějších zdrojů politického myšlení amerických i francouzských revolucionářů. James Madison, jeden z otců americké ústavy, Montesquieua často citoval a jeho princip dělby moci se stal základem ústavního systému Spojených států.

Politická teorie

Montesquieuova teorie dělby moci (séparation des pouvoirs) rozlišuje tři základní funkce státu: zákonodárnou, výkonnou a soudní. Podle této koncepce musí být každá z těchto mocí svěřena odlišným institucím, které se navzájem kontrolují a vyvažují. Koncentrace více mocí v jedněch rukou nevyhnutelně vede k tyranii, zatímco jejich oddělení zaručuje politickou svobodu občanů.

Montesquieu rovněž rozvinul typologii politických režimů, kterou převzal od antických myslitelů a přizpůsobil moderním podmínkám. Rozlišoval republiku, monarchii a despocii, přičemž každý režim charakterizoval specifickým principem: republika stojí na ctnosti občanů, monarchie na cti šlechty a despocie na strachu poddaných. Tato analýza umožnila systematické srovnávání politických systémů.

Významný je také Montesquieuův relativismus v pojetí zákonů. Na rozdíl od zastánců přirozeného práva zdůrazňoval, že zákony musí odpovídat podmínkám konkrétní společnosti – jejímu klimatu, velikosti území, náboženství i hospodářskému způsobu života. Tento přístup položil základy moderní srovnávací politologie a sociologie práva.

Zajímavosti

• Montesquieu zdědil prosperující vinice a věnoval se jejich správě s podnikatelským nadšením – víno ze zámku La Brède vyvážel až do Anglie.
• Jeho Perské listy byly tak populární, že nakladatelé žádali autory o jakékoliv dílo obsahující slovo perský v názvu.
• Americká ústava přímo nevznikla pod Montesquieuovým vlivem, ale autoři Listů federalistů jej citovali častěji než jakéhokoliv jiného filozofa.
• Ve stáří téměř oslepl a poslední díla diktoval sekretářům, přesto odmítal přestat pracovat na svých rukopisech.