NSDAP

NSDAP byla zkratka pro Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, česky Národně socialistická německá dělnická strana. Tato krajně pravicová politická strana v čele s Adolfem Hitlerem ovládla Německo v letech 1933 až 1945 a nesla odpovědnost za rozpoutání druhé světové války a holokaust.

Historie

Počátky strany sahají do chaosu poválečného Německa. V lednu 1919 vznikla v Mnichově Německá dělnická strana (DAP), malá nacionalistická skupinka kolem zámečníka Antona Drexlera. V září téhož roku se na její schůzi dostal jako armádní informátor třicetiletý rakouský válečný veterán Adolf Hitler. Místo hlášení nadřízeným se ke straně přidal a rychle se vypracoval na jejího nejúčinnějšího řečníka. V únoru 1920 byla strana přejmenována na Národně socialistickou německou dělnickou stranu a přijala pětadvacetibodový program kombinující nacionalismus, rasismus a vágní sociální požadavky.

Hitler se roku 1921 stal předsedou strany s diktátorskými pravomocemi. Kolem něj se shromáždili budoucí nacističtí pohlaváři: válečný letec Hermann Göring, ideolog Alfred Rosenberg, propagandista Joseph Goebbels či organizátor Rudolf Hess. Strana si vytvořila polovojenské oddíly SA, takzvané hnědé košile, které terorizovaly politické odpůrce a působily jako ochranky na shromážděních. Symboly strany se staly hákový kříž, pozdrav zdviženou pravicí a rudé prapory s bílým kruhem.

Pokus o uchvácení moci takzvaným pivním pučem v Mnichově 8. a 9. listopadu 1923 skončil fiaskem. Pochodující nacisté byli rozprášeni policejní palbou a Hitler byl zatčen a odsouzen k pěti letům vězení, z nichž si odseděl necelý rok. Ve vězení napsal programový spis Mein Kampf, v němž vyložil svou rasistickou ideologii a plány na dobytí životního prostoru na východě. Po propuštění se rozhodl získat moc legální cestou prostřednictvím voleb.

Během zlatých let Výmarské republiky zůstávala NSDAP okrajovou stranou s několika procenty hlasů. Teprve světová hospodářská krize, která od roku 1929 přinesla masovou nezaměstnanost a zbídačení, otevřela nacistům cestu k masám. Goebbelsova propaganda mistrně využívala zoufalství, strach a touhu po silném vůdci. V říšských volbách v září 1930 získala NSDAP přes osmnáct procent hlasů a stala se druhou nejsilnější stranou. V červenci 1932 dosáhla historického maxima se sedmatřiceti procenty.

Prezident Paul von Hindenburg dlouho odmítal jmenovat Hitlera kancléřem, avšak nakonec podlehl tlaku konzervativních poradců, kteří věřili, že nacisty zkrotí ve vládní koalici. Dne 30. ledna 1933 se Hitler stal říšským kancléřem. Během několika měsíců zlikvidoval demokratické instituce. Požár říšského sněmu posloužil jako záminka k omezení občanských svobod. Zmocňovací zákon z března 1933 umožnil vládě vydávat zákony bez parlamentu. Ostatní strany byly rozpuštěny nebo zakázány a v červenci 1933 se NSDAP stala jedinou povolenou politickou stranou v Německu.

Takzvaná noc dlouhých nožů z 30. června na 1. července 1934 přinesla krvavé vyrovnání s vnitrostranickou opozicí. Vůdce SA Ernst Röhm a desítky dalších byli bez soudu zavražděni. Po Hindenburgově smrti v srpnu 1934 převzal Hitler i prezidentské pravomoci a nechal se titulovat jako vůdce a říšský kancléř. NSDAP se stala nositelkou totalitního státu, který prostupoval všechny oblasti života od hospodářství přes kulturu až po soukromí občanů.

Porážka ve druhé světové válce znamenala konec NSDAP. Spojenci stranu zakázali a označili za zločineckou organizaci. Norimberský tribunál odsoudil přední nacisty za zločiny proti míru a lidskosti. Denacifikace měla očistit německou společnost od nacistického dědictví. V obou německých státech vzniklých roku 1949 bylo pokračování nebo obnova NSDAP zakázáno a zůstává trestné dodnes.

Ideologie a organizace

Nacistická ideologie představovala směs různorodých prvků sjednocených rasismem a vůdcovským principem. Jádrem byl antisemitismus, který vinil Židy ze všech neštěstí Německa a konstruoval je jako smrtelné nepřátele árijské rasy. Sociální darwinismus ospravedlňoval právo silnějších národů podmanit si slabší a získat životní prostor na jejich úkor. Slovanské národy východní Evropy byly určeny k podrobení a částečnému vyhlazení, aby uvolnily místo německým osadníkům.

Vůdcovský princip vyžadoval bezpodmínečnou poslušnost vůči Hitlerovi jako ztělesnění národní vůle. Strana byla hierarchicky uspořádána s místními, okresními a zemskými organizacemi podřízenými mnichovskému ústředí. Členství v NSDAP nebylo povinné, avšak otevíralo cestu ke kariéře ve státní správě, armádě i hospodářství. V době největšího rozmachu měla strana přes osm milionů členů.

Součástí stranického aparátu byly různé přidružené organizace. Hitlerjugend sdružovala mládež, ženská organizace NS-Frauenschaft mobilizovala ženy pro nacistické cíle. Oddíly SS původně vznikly jako Hitlerova osobní garda, postupně však přerostly v mocenský stát ve státě ovládající policii, koncentrační tábory a během války i vlastní vojenské jednotky. Pracovní fronta nahradila zrušené odbory a kontrolovala pracovní sílu.

Nacistický režim zanechal stopy i v oblasti mincovnictví a platidel. Říšská marka nesla státní symboliku včetně orlice s hákovým křížem. Pamětní mince připomínaly stranické sjezdy a výročí. Po válce byly tyto předměty zakázány a jejich veřejné vystavování zůstává v Německu a dalších zemích trestné. Pro sběratele a historiky nicméně představují důležité dokumenty epochy, které je třeba uchovávat jako varování před opakováním minulosti.

Zajímavosti

• Členský průkaz NSDAP s nejnižším číslem neměl Hitler, ale zakladatel strany Anton Drexler, Hitlerovo číslo bylo 555, přičemž číslování začínalo od pěti set.
• Hákový kříž nebyl nacistickým vynálezem, ale prastarým symbolem rozšířeným v mnoha kulturách od Indie po předkolumbovskou Ameriku.
• Nacistická strana financovala svou činnost mimo jiné z povinných příspěvků členů, které činily jedno až tři procenta jejich příjmu.
• Říšské partajní sjezdy v Norimberku dokumentovala režisérka Leni Riefenstahlová ve filmech, které se staly vzorem totalitní propagandy.