Otto von Bismarck

Otto von Bismarck byl pruský státník a první říšský kancléř sjednoceného Německa, který v letech 1862 až 1890 vytvořil německou měnovou unii a zavedl zlatou marku jako jednotnou měnu. Jeho politika „krve a železa" financovaná válečnými reparacemi položila základy německého hospodářského a měnového systému.

Historie

Otto von Bismarck se narodil 1. dubna 1815 ve Schönhausenu v pruské provincii Sasko jako syn junkerské rodiny. Po studiích práva v Göttingenu a Berlíně vstoupil do pruské státní služby, ale v roce 1839 se vrátil ke správě rodinných statků v Pomořanech. Do politiky vstoupil během revoluce 1848 jako konzervativní poslanec pruského sněmu, kde hájil monarchistické zásady proti liberálům. Jeho diplomatická kariéra začala v roce 1851 jmenováním pruským vyslancem u Německého spolku ve Frankfurtu, kde pochopil slabost rakouské hegemonie a nutnost pruského vedení v Německu. Jako vyslanec v Petrohradu (1859-1862) a Paříži (1862) navázal klíčové vztahy pro budoucí pruskou zahraniční politiku.

V září 1862 ho král Vilém I. jmenoval pruským ministerským předsedou v době ústavní krize kvůli vojenské reformě. Bismarck vládl čtyři roky bez schváleného rozpočtu, prosadil reorganizaci armády a připravil Prusko na sérii válek, které vedly ke sjednocení Německa. Válka s Dánskem (1864) o Šlesvicko-Holštýnsko přinesla Prusku kontrolu nad přístavy a cly v hodnotě 5 milionů tolarů ročně. Prusko-rakouská válka (1866) po vítězství u Sadové vyloučila Rakousko z německých záležitostí a umožnila vytvoření Severoněmeckého spolku. Bismarck odmítl anexe a vysoké reparace, spokojil se s 40 miliony tolarů od Rakouska, čímž si zajistil budoucí neutralitu Vídně.

Francouzsko-pruská válka 1870-1871 byla Bismarckovým mistrovským dílem. Emžská depeše vyprovokovala Napoleona III. k vyhlášení války, což sjednotilo německé státy proti společnému nepříteli. Po vítězství u Sedanu a obléhání Paříže diktoval Bismarck tvrdé podmínky - Francie musela zaplatit 5 miliard franků ve zlatě (největší válečné reparace v historii) a odstoupit Alsasko-Lotrinsko s jeho průmyslem a železnou rudou. Tyto reparace financovaly německou měnovou reformu. Dne 18. ledna 1871 byla v Zrcadlovém sále ve Versailles vyhlášena Německá říše s pruským králem jako císařem. Bismarck se stal prvním říšským kancléřem.

Jako kancléř provedl Bismarck zásadní hospodářské a měnové reformy. Zákon o mincovnictví z roku 1871 zrušil 7 různých měnových systémů německých států a zavedl jednotnou zlatou marku = 100 feniků. Nová měna byla kryta francouzským zlatem - z 5 miliard franků reparací bylo 4,5 miliardy ve zlatě. Říšská banka založená 1876 získala monopol na emisi bankovek. Bismarck zavedl ochranná cla na obilí a průmyslové výrobky, která přinášela 400 milionů marek ročně. Jeho sociální zákonodárství - zdravotní pojištění (1883), úrazové pojištění (1884), starobní důchody (1889) - bylo první na světě a financovalo se příspěvky zaměstnanců, zaměstnavatelů a státu.

Bismarckova zahraniční politika po roce 1871 směřovala k zachování status quo prostřednictvím složitého systému aliancí. Spojenectví tří císařů (1873) s Rakouskem a Ruskem, Dvojspolek s Rakouskem (1879), Trojspolek s Rakouskem a Itálií (1882) a Zajišťovací smlouva s Ruskem (1887) měly izolovat Francii a zabránit evropské válce. Berlínský kongres 1878 ustanovil Bismarcka „poctivým makléřem" Evropy. Koloniální politika ho nezajímala, ale pod tlakem průmyslníků získalo Německo kolonie v Africe a Pacifiku, které však ekonomicky zklamaly - roční deficit kolonií činil 30 milionů marek.

Konflikt s novým císařem Vilémem II. vedl k Bismarckově demisi 20. března 1890. Mladý císař chtěl vládnout sám a nesouhlasil s Bismarckovým kurzem vůči socialistům a Rusku. Bismarck se stáhl na své panství Friedrichsruh, kde psal paměti kritizující nástupce. Zemřel 30. července 1898 ve věku 83 let. Jeho odkaz je kontroverzní - sjednotil Německo a vytvořil moderní sociální stát, ale jeho politika „krve a železa" a potlačování katolíků (Kulturkampf) a socialistů připravila půdu pro německý militarismus. Německá marka zavedená Bismarckem zůstala stabilní měnou až do první světové války, kdy její krytí zlatem skončilo.

Bismarckova měnová reforma a hospodářská politika

Bismarckova měnová reforma 1871-1873 představovala největší měnovou unifikaci 19. století. Zákon ze 4. prosince 1871 stanovil zlatý standard - 1 marka = 0,358423 gramů zlata. Staženo bylo přes 750 milionů tolarů v 119 různých typech mincí. Nové mince nesly jednotný říšský orel - 20 marek (7,96 g zlata), 10 marek (3,98 g), 5 marek (27,77 g stříbra). Ražba probíhala v 6 mincovnách s písmennými značkami A-J. Celkem bylo vyraženo 4,5 miliardy marek ve zlatě z francouzských reparací. Přechod trval 5 let, staré mince byly vyměňovány v kurzu 1 tolar = 3 marky.

Hospodářská politika kombinovala volný obchod s protekcionismem. Do roku 1879 podporoval Bismarck volný obchod, pak přešel k ochranným clům - 25% na obilí, 15% na průmyslové výrobky. Státní monopoly na tabák a sůl přinášely 200 milionů marek ročně. Železnice byly postupně zestátněny - Prusko koupilo 14 000 km tratí za 4 miliardy marek. Vojenské výdaje vzrostly z 400 milionů na 1 miliardu marek ročně, ale rozpočet zůstával vyrovnaný díky ekonomickému růstu 4% ročně. Německý HDP vzrostl ze 16 miliard marek (1871) na 40 miliard (1890). Export se ztrojnásobil na 4 miliardy marek, Německo se stalo druhou největší ekonomikou světa po USA.

Zajímavosti

• Bismarck dostal od průmyslníků úplatek 300 000 tolarů za prosazení ochranných cel, peníze investoval do lesů
• Jeho osobní sbírka 15 000 zlatých mincí z celého světa je dnes v Bismarckově muzeu v Friedrichsruh
• Francouzské reparace byly tak obrovské, že způsobily krach vídeňské burzy v roce 1873 přebytkem kapitálu
• Bismarckův portrét byl na německých poštovních známkách, ale nikdy na mincích - to považoval za výsadu panovníků