Patina

Patina je přirozená nebo uměle vytvořená vrstva oxidů a jiných chemických sloučenin, která se postupem času vytváří na povrchu kovových mincí a medailí. Tento charakteristický povlak, který může nabývat různých barev od zelené přes hnědou až po černou, není považován za poškození, ale naopak za přirozenou součást vývoje numismatického předmětu, která může zvyšovat jeho autenticitu, estetickou hodnotu i cenu. Patina představuje unikátní "otisk času", který vypovídá o stáří, původu a podmínkách uchovávání mince.

Historie

Fenomén patiny byl znám již ve starověku, kdy Řekové a Římané pozorovali přirozené změny zabarvení bronzových soch a mincí, označované jako "aerugo nobilis" (ušlechtilá měděnka). Systematický zájem o patinu jako estetický a autentifikační prvek se začal rozvíjet v renesanci, kdy sběratelé antických mincí považovali přirozenou patinu za známku pravosti. V 18. století, s rozvojem numismatiky jako vědecké disciplíny, začala být patina studována a klasifikována. Zásadní zlom přinesl počátek 19. století, kdy byly vyvinuty první metody umělé patinace používané v medailérství pro zvýšení estetického účinku ražeb. Ve 20. století se rozvinuly sofistikované techniky konzervace a stabilizace přirozené patiny, stejně jako metody odhalování falešné či uměle vytvořené patiny na historických mincích. V současné numismatické praxi je zachování přirozené patiny považováno za standard při ošetřování historických mincí, zatímco ještě v polovině 20. století bylo běžné mince čistit až na původní kovový povrch.

Patina se vytváří v důsledku komplexních chemických reakcí mezi kovovým povrchem mince a prostředím. U stříbrných mincí se nejčastěji vyskytuje šedá až černá patina tvořená převážně sulfidem stříbrným (Ag₂S), který vzniká reakcí s atmosférickými sloučeninami síry. Měděné a bronzové mince typicky získávají zelenou až modrozelenou patinu tvořenou uhličitanem měďnatým (malachit) nebo chloridem měďnatým, zatímco bronzové mince často vykazují hnědou až olivově zelenou patinu. Zlaté mince díky chemické stabilitě zlata prakticky nepatinovatějí. Z hlediska numismatického hodnocení rozlišujeme několik typů patiny: přirozená stabilní patina vzniká po staletí trvajících procesech a je vysoce ceněna, recentní patina se vytváří po desetiletí uchovávání, uměla patina je vytvořena chemickými procesy při výrobě nebo později a škodlivá patina ("nemoc bronzu", "rákovina mědi") představuje aktivní korozní proces, který může vést k destrukci mince. Odborníci hodnotí patinu podle kritérií jako jsou rovnoměrnost, barevnost, stabilita a autenticita vzhledem k stáří a typu mince.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představuje autentická patina klíčový prvek zvyšující historickou i finanční hodnotu mince. Kvalitní přirozená patina může zvýšit cenu historické mince o 30-100 % oproti identické minci, která byla nevhodně čištěna. Investoři by měli věnovat pozornost rozlišování mezi autentickou a uměle vytvořenou patinou, neboť neodborné čištění nebo umělá patinace může výrazně snížit hodnotu investice. Tónovaná patina u stříbrných mincí v kvalitě proof nebo UNC (zejména u amerických mincí) je obzvláště ceněna a může významně zvýšit prémii nad hodnotu kovu. Správná péče o patinované mince zahrnuje uchovávání ve stabilním prostředí s kontrolovanou vlhkostí a bez agresivních chemických látek.

Příklady

Typickým příkladem žádané patiny je "pouštní patina" na antických bronzových mincích z oblasti Středomoří, která se vyznačuje hladkým, tmavě olivově zeleným povrchem. Vysoce ceněná je také "muzejní patina" na stříbrných mincích z dlouhodobě uložených sbírek, která vytváří irizující tónování od zlatavé po modrou. Mezi sběrateli amerických mincí je zvláště hodnoceno "originální tónování" (original toning) na stříbrných dolarech Morgan, kde mohou exempláře s kvalitním duhově zbarveným okrajem dosahovat několikanásobné ceny oproti běžným kusům. V kontextu středoevropských mincí jsou ceněny pražské groše s tmavě šedou "hradní patinou" z historických depotů.

Zajímavosti

• Slovo "patina" pochází z latinského výrazu pro mělkou misku nebo pánev, původně označovalo zelenou vrstvu na měděných nádobách používaných k vaření.
• V numismatickém žargonu existuje termín "artificial toning" (umělé tónování), kdy jsou mince záměrně vystaveny chemickým látkám, aby získaly atraktivní barevné zabarvení – tato praktika je považována za kontroverzní a může výrazně snížit hodnotu mince.
• Míra patinace může být důležitým vodítkem pro autentifikaci vzácných mincí – například slavný falzifikátor "španělských" dublonů pracující v 18. století byl odhalen částečně díky nesprávné patině, která neodpovídala skutečnému stáří mincí, které měl padělat.