Pětitisícikoruna

Pětitisícikoruna (5000 koruna) představuje nejvyšší nominál českého papírového oběživa, jehož historie sahá až do prvních měsíců existence Československa v roce 1919. Tento prestižní nominál, určený původně pro velkoobchodní transakce a mezinárodní platby, dokumentuje ekonomické turbulence střední Evropy napříč stoletím. Současná česká pětitisícikorunová bankovka s portrétem T. G. Masaryka, vydaná poprvé v roce 1993, patří mezi nejlépe zabezpečené bankovky světa a zároveň představuje významný sběratelský artefakt.

Historie

První československá pětitisícikoruna vznikla v kritickém období formování nového státu. Vydána byla 15. dubna 1919, pouhých šest měsíců po vzniku republiky, v době kdy mladý stát bojoval s hyperinflací zdědění po Rakousku-Uhersku a nedostatkem vlastní měny. Design vytvořili vídeňští umělci Heinrich Lefler a Rudolf Rössler, kteří pracovali ve stylu pozdní secese. Rytecké zpracování provedl Ferdinand Schirnböck, jeden z nejlepších evropských rytců své doby.

Tato první emise měla extrémně krátkou dobu oběhu - pouze do 15. dubna 1921. Důvodem bylo masivní padělání a technické nedostatky ochranných prvků. Bankovka zobrazovala alegorické postavy Obchodu a Průmyslu, což symbolizovalo ekonomické ambice nového státu. Dnes představuje absolutní numismatickou raritu - autentických exemplářů existuje pouze kolem patnácti kusů, což z ní činí nejcennější československou bankovku vůbec.

Druhá emise pětitisícikoruny následovala rychle - 6. července 1920. Tato verze s vylepšenými ochrannými prvky a modifikovaným designem vydržela v oběhu přes dvě dekády až do roku 1944. Představovala stabilní vysoký nominál první republiky, používaný především průmyslovými podniky a bankami pro velké transakce. Za celou dobu oběhu bylo vytištěno přibližně 2,8 milionu kusů.

Dramatickou kapitolu představují protektorátní emise z let 1944 a 1945. První vznikla podle návrhu Jana Schmidta a zobrazovala neutrální ornamentální motivy bez národních symbolů. Druhá, dokončená těsně před koncem války, nesla návrhy předních českých umělců - Maxe Švabinského, Jaroslava Mráčka a Bohuslava Fojtáška. Tato bankovka s vlasteneckými motivy skrytými v ornamentech představovala tichou formu rezistence proti okupaci.

Paradoxně protektorátní pětitisícikoruny obíhaly až do roku 1953, tedy osm let po válce a pět let po komunistickém převratu. Důvodem byl chronický nedostatek vysokých nominálů a náklady na výrobu nových bankovek. Teprve měnová reforma 1953 definitivně ukončila jejich platnost, přičemž výměnný kurz byl drastický - 50:1 pro částky nad určitý limit.

Komunistická éra nepřinesla obnovení pětitisícikorunového nominálu. Nejvyšší bankovkou socialistického Československa byla tisícikoruna, což odráželo ideologii potlačování velkého soukromého majetku. Absence vysokých nominálů komplikovala větší transakce - nákup auta vyžadoval kufřík plný bankovek. Tento stav trval až do pádu režimu v roce 1989.

Česká republika obnovila pětitisícikorunu 15. prosince 1993, necelý rok po získání samostatnosti. Design Oldřicha Kulhánka zobrazuje prezidenta-osvoboditele T. G. Masaryka na líci a panorama Pražského hradu s katedrálou sv. Víta na rubu. Volba Masaryka nebyla bez kontroverzí - část politického spektra preferovala méně politickou osobnost, ale jeho autorita jako zakladatele státu převážila.

V roce 2009 proběhla modernizace ochranných prvků pětitisícikoruny. Přidán byl iridiscentní pruh, zdokonalený vodoznak a mikroperforace. Tyto úpravy reagovaly na sofistikované padělatelské technologie využívající digitální tisk a skenování. Současná verze patří mezi nejobtížněji padělatelné bankovky na světě.

Technické parametry a zabezpečení

Současná pětitisícikoruna má rozměry 170 x 74 mm, což z ní činí největší českou bankovku. Tištěna je na bavlněném papíře s příměsí lněných vláken, který poskytuje charakteristickou texturu a zvuk při mačkání. Základní barva je fialovo-růžová s přechody do modré, což vytváří jedinečnou barevnou kompozici obtížnou k reprodukci.

Ochranné prvky představují vrchol polygrafické technologie. Vodoznak s portrétem Masaryka je víceúrovňový s gradací tónů. Ochranný proužek obsahuje mikrotext a mění barvu při naklonění. Skryté obrazce se objevují při pohledu pod ostrým úhlem. Mikrotext o velikosti 0,2 mm je rozmístěn na dvaceti místech bankovky. Soutisková značka vzniká přesným soutiskem líce a rubu.

Unikátní je použití opticky variabilní barvy na nominální hodnotě, která přechází ze zlaté do zelené. Tento prvek využívá interferenci světla na speciálních pigmentech a je extrémně nákladný na výrobu. Pro nevidomé obsahuje bankovka reliéfní značky vytvořené hlubotiskem, které umožňují hmatovou identifikaci.

Ekonomický význam

Pětitisícikoruna představuje významnou hodnotu v českém platebním systému. V roce 1919 odpovídala ročnímu platu kvalifikovaného dělníka, v roce 1993 měsíčnímu platu manažera, dnes přibližně čtvrtině průměrné měsíční mzdy. Tato hodnota ji předurčuje především pro větší hotovostní transakce - nákup elektroniky, použitých automobilů nebo jako úschova hodnoty.

V oběhu je aktuálně přibližně 65 milionů kusů pětitisícikorun v celkové hodnotě 325 miliard korun, což představuje 45% hodnoty všech oběžných bankovek. Paradoxně jejich počet tvoří pouze 8% všech bankovek, což ilustruje koncentraci hodnoty. Průměrná životnost pětitisícikoruny je 5-7 let, nejdelší ze všech nominálů díky méně častému používání.

Pětitisícikoruna hraje klíčovou roli v šedé ekonomice. Podle odhadů ČNB je až 30% těchto bankovek trvale mimo aktivní oběh - uloženo jako úspora nebo používáno pro neevidované transakce. Diskutuje se o zrušení tohoto nominálu v rámci boje proti daňovým únikům, podobně jako učinila Evropská centrální banka s 500eurovkou.

Sběratelská hodnota

První emise z roku 1919 patří k absolutním rarietám. Poslední ověřený prodej v roce 2021 dosáhl částky 3,2 milionu korun. I padělky z období 1919-1921 mají značnou hodnotu jako historické artefakty - kvalitní dobový padělek se prodává za 50-100 tisíc korun.

Protektorátní pětitisícikoruny jsou relativně dostupné, ale ceny rychle rostou. Emise 1944 v perfektním stavu stojí 15-20 tisíc, verze 1945 s vlasteneckými motivy až 30 tisíc korun. Vzácné jsou zejména exempláře s nízkými sériovými čísly nebo chybotisky.

Současné pětitisícikoruny mají sběratelskou hodnotu především v speciálních variantách. Bankovky s číslem 0001 z každé série dosahují 50-100 tisíc korun. Zajímavé jsou náhradní série označené písmeny, testovací tisky bez sériových čísel nebo exempláře s tiskovými chybami. První emise z roku 1993 v původním balení se prodává za dvojnásobek nominální hodnoty.

Zajímavosti

• První pětitisícikoruna z roku 1919 je nejrychleji staženou bankovkou v československé historii - obíhala pouze 2 roky
• Masarykův portrét na současné bankovce je založen na fotografii z roku 1925, kdy mu bylo 75 let
• Padělání pětitisícikoruny se trestá 5-10 lety vězení - nejvyšší sazba za padělání české měny
• V roce 2000 objevila policie tiskárnu v Polsku, která vyrobila přes 10 000 falešných pětitisícikorun
• Protektorátní pětitisícikoruna z roku 1945 obsahuje skrytý monogram "ČS" v ornamentu - symbol odporu
• Nejstarší obíhající pětitisícikoruna pochází z roku 1993 - stále platná po 30 letech