Plantageneti

Plantageneti (1154-1399) byli anglickou královskou dynastií původem z francouzského Anjou, která zásadně transformovala anglické mincovnictví zavedením nových nominálů, mincovních reforem a prvních anglických zlatých mincí. Během jejich 245leté vlády prošlo anglické mincovnictví evolucí od jednoduchých stříbrných penny k sofistikovanému systému zlatých, stříbrných a později měděných nominálů. Plantagenetské mince, zejména zlatý noble Eduarda III. a stříbrný groat Eduarda I., se staly mezinárodně uznávanou měnou a vzorem pro kontinentální evropské ražby.

Historie mincovnictví dynastie

Nástup Jindřicha II. (1154-1189) na anglický trůn znamenal počátek systematické reorganizace mincovního systému zděděného po normanských králích. Jindřich zdědil chaos způsobený občanskou válkou období Anarchie (1135-1153), kdy místní baroni razili vlastní mince pochybné kvality. Jeho první mincovní reforma z roku 1158 sjednotila standard penny na 1,46 gramu stříbra 925/1000 ryzosti - tento standard vydržel téměř století.

Jindřich II. zavedl systém pravidelné výměny mincí každé tři roky, který zajišťoval královské příjmy z ražebného a kontrolu kvality oběživa. Založil 30 oficiálních mincoven po celé Anglii, každá s unikátní značkou. Nejdůležitější byly Londýn, Canterbury, York a Winchester. Na mincích se poprvé objevil standardizovaný portrét panovníka en face (zpředu) s žezlem, který se stal charakteristickým pro celé plantagenetské období.

Richard I. Lví srdce (1189-1199) paradoxně zanechal minimální numismatickou stopu navzdory své slávě. Strávil v Anglii pouhých šest měsíců své vlády a mincovnictví zanedbával. Jeho penny pokračovaly v otcově tradici, ale kvalita klesala kvůli potřebě financovat křížové výpravy. Zajímavostí jsou jeho mince ražené v Akvitánii a Poitou, které kombinovaly anglické a francouzské heraldické prvky.

Dramatickou změnu přinesl Jan Bezzemek (1199-1216), jehož katastrofální vláda vedla k mincovní krizi. Ztráta Normandie (1204) připravila korunu o významné příjmy, což Jan kompenzoval znehodnocováním mince. Obsah stříbra v penny klesl na pouhých 0,9 gramu. V roce 1205 zavedl nový typ "short cross penny" s krátkým křížem nedosahujícím okraje, což usnadňovalo ořezávání. Tyto mince se staly nejhojnějšími plantagenetskými ražbami - známo je přes 500 000 exemplářů.

Dlouhá vláda Jindřicha III. (1216-1272) začala jako nezletilého regentstvím, které stabilizovalo měnu. Klíčový byl rok 1247, kdy byla zahájena "velká rekoinace" - výměna všech short cross penny za nové "long cross penny" s křížem sahajícím až k okraji mince. Toto geniální řešení prakticky eliminovalo ořezávání, protože jakékoliv poškození okraje bylo okamžitě viditelné. Design vytvořil vlámský rytec Willem z Gloucesteru.

Eduard I. Longshanks (1272-1307) provedl nejradikálnější mincovní reformu středověké Anglie. V roce 1279 zavedl nové nominály podle kontinentálního vzoru - groat (4 pence), halfpenny a farthing (1/4 penny). Groat o váze 5,84 gramu představoval odpověď na francouzský gros tournois a benátský grosso. Současně standardizoval design - každá mince nesla královu hlavu v profilu místo tradičního čelního pohledu.

Eduard I. také centralizoval mincovní výrobu. Počet mincoven snížil z 30 na 7, ale zvýšil jejich kapacitu. Londýnská Tower Mint se stala dominantní, produkovala 70% všech mincí. Zavedl přísnou kontrolu kvality - každá várka byla testována na Trial of the Pyx, ceremonii přetrvávající dodnes. Mincmistři ručili majetkem za správnou váhu a ryzost.

Eduard III. (1327-1377) revolucionalizoval anglické mincovnictví zavedením zlatých mincí. V roce 1344 vyrazil první anglické zlaté mince - florin o hodnotě 6 šilinků, jeho polovinu leopard a čtvrtinu helm. Experiment selhal kvůli špatnému kurzu ke stříbru. Úspěch přinesly až noble (1344) o hodnotě 6 šilinků 8 pencí, half-noble a quarter-noble. Noble s vyobrazením krále na lodi se stal nejúspěšnější středověkou obchodní mincí.

Stoletá válka financovaná Eduardem III. vyžadovala masivní mincovní produkci. Královské mincovny v Calais (dobytá 1347) razily mince z francouzského válečného kořisti. Kališské noble s lodí a francouzskými liliemi byly akceptovány po celé Evropě. Eduard také experimentoval s bimetalismem - stanovil fixní kurz zlata ke stříbru 11:1, což přilákalo zlaté zásoby z kontinentu.

Poslední plantagenetský král Richard II. (1377-1399) zdědil vyčerpanou ekonomiku a znehodnocenou měnu. Jeho pokusy o mincovní reformu selhaly kvůli politické nestabilitě. Významná je redukce váhy noble z 7,78 na 7,20 gramu v roce 1412 (post mortem ražba). Richardovy mince jsou vzácné - politický chaos vedl k omezené produkci. Jeho sesazení Jindřichem IV. Lancasterským ukončilo plantagenetskou éru.

Typologie plantagenetských mincí

Základním nominálnem zůstával po celé období stříbrný penny. Plantagenetské penny prošly vývojem od tenkých ražeb Jindřicha II. (20mm, 1,46g) přes masivní long cross penny Jindřicha III. (19mm, 1,44g) až po standardizované penny Eduarda I. (18mm, 1,36g). Charakteristickým znakem byl portrét panovníka a dlouhý kříž na reverzu s třemi pelletami v každém kvadrantu.

Groat zavedený Eduardem I. představoval prestižní nominál pro větší transakce. S váhou 5,84 gramu čistého stříbra odpovídal kontinentálním gros. Design zobrazoval královskou bustu v trojlisté bordůře na líci a dlouhý kříž s pelletami na rubu. Groaty se razily pouze v Londýně a Durhamu, což garantovalo nejvyšší kvalitu.

Zlaté noble Eduarda III. představovaly vrchol plantagenetského mincovního umění. Zobrazení krále stojícího na lodi s mečem a štítem symbolizovalo námořní moc Anglie. Revers nesl propracovaný kříž s iniciálami E(dwardus) v rozích a francouzskými liliemi. Noble vážily 7,78 gramu zlata 995/1000 ryzosti - nejvyšší standard ve středověké Evropě.

Mincovny a značení

Plantagenetský mincovní systém využíval síť regionálních mincoven s unikátním značením. Londýn nepoužíval značku nebo měl hlavu leoparda, Canterbury arcibiskupský kříž, York čtverec nebo královskou hlavu, Durham biskupskou mitru. Menší mincovny jako Bristol (B), Exeter (X), Newcastle (tři koruny) nebo Norwich (N) fungovaly sporadicky podle ekonomických potřeb.

Významnou roli hrály církevní mincovny. Arcibiskup canterburský a biskup durhamský měli privilegium razit vlastní mince s královým portrétem ale církevními symboly. Tyto ecclesiastické ražby často převyšovaly kvalitou královské mince. Zejména durhamské groaty biskupa Beaua (1333-1345) patří k uměleckým vrcholům gotického mincovnictví.

Speciální postavení měla mincovna v Calais (1347-1558), razící mince z francouzské kořisti a výkupného. Kališské ražby nesly specifické značení - C nebo korunu v legendě. Jejich zlaté noble s přidanými francouzskými liliemi dokumentovaly anglické nároky na francouzský trůn.

Ekonomický a politický dopad

Plantagenetské mincovní reformy položily základy anglické ekonomické dominance. Standardizovaná měna usnadnila obchod s vlnou, základem anglického bohatství. Noble se staly preferovanou měnou v hansovním obchodě. Anglické mince 14. století nacházíme v nálezech od Norska po Egypt.

Mincovnictví sloužilo jako nástroj propagandy. Zobrazení lodi na noblech proklamovalo námořní převahu. Francouzské lilie na Eduardových mincích legitimizovaly nároky na francouzský trůn. Změny v titulaci na mincích (Rex Angliae et Franciae) odrážely politické ambice.

Finanční inovace Plantagenetů ovlivnily evropské mincovnictví. Anglický groat inspiroval skotské, irské a kontinentální ražby. Systém kontroly kvality Trial of the Pyx převzaly Francie a Burgundsko. Bimetalický standard Eduarda III. se stal modelem pro renesanční Itálii.

Sběratelská hodnota a význam

Plantagenetské mince patří k nejcennějším středověkým ražbám. Noble Eduarda III. v dobrém stavu dosahují 10-50 tisíc liber. Vzácné varianty jako pre-treaty noble (před 1361) překračují 100 tisíc. Groat Eduarda I. z prvního roku ražby (1279) stojí 20-30 tisíc liber.

Běžné penny jsou relativně dostupné - short cross penny 200-500 liber, long cross penny 100-300 liber podle mincovny a zachovalosti. Zajímavé jsou varianty s chybami - převrácená písmena, dvojrazy, nesprávné značky. Tyto variety dosahují násobků běžných cen.

Padělky představují vážný problém už od středověku. Dobové falzifikáty z postříbřené mědi jsou dnes paradoxně cenné. Moderní padělky z Bulharska a Číny zaplavují trh. Klíčové je ověření váhy, magnetických vlastností a stylu písma. Autentické plantagenetské mince mají charakteristickou "měkkost" ražby způsobenou ručními údery.

Zajímavosti

• Eduard III. osobně navrhl loď na zlatých nobles - byl vášnivý námořník a vedl flotilu v bitvě u Sluys
• V roce 1351 byla odhalena největší padělatelská dílna středověku v Corfe Castle - vyrobila přes 100 000 falešných penny
• Richard Lví srdce financoval výkupné ze zajetí (150 000 marek) speciální "říšskou" ražbou mincí v Německu
• Long cross penny Jindřicha III. inspirovaly skotské, norské a dokonce ruské mince 13. století
• Eduard I. nařídil přerazit všechny židovské mince v Anglii před vyhnáním Židů v roce 1290
• Největší depot plantagenetských mincí - 22 000 kusů - byl nalezen v roce 2019 detektorářem v Hambledon