Podvojné účetnictví
Podvojné účetnictví je systém evidence hospodářských operací, který zaznamenává každou transakci na dvou účtech současně podle principu podvojnosti. Tento revoluční způsob vedení knih umožnil rozvoj bankovnictví, obchodu a přesnou kontrolu mincovní výroby. V českých zemích se podvojné účetnictví prosadilo v královských mincovnách a u velkých obchodních domů od 16. století.
Historie
Podvojné účetnictví vzniklo ve středověké Itálii, kde jej ve 13. století začali používat benátští a florentští obchodníci. První dochované záznamy pochází z účetních knih janovského kupce z roku 1340. Systematický popis metody publikoval františkánský mnich Luca Pacioli v díle Summa de arithmetica z roku 1494. Tato kniha obsahovala kapitolu o benátské metodě vedení účtů, která se stala základem moderního účetnictví.
Do střední Evropy pronikalo podvojné účetnictví prostřednictvím německých obchodních domů. Fuggerové a Welserové z Augsburgu používali tento systém již v 15. století pro své rozsáhlé finanční operace. V českých zemích se první doklady o používání podvojného účetnictví objevují v 16. století v souvislosti s rozvojem těžby stříbra v Jáchymově a potřebou přesné evidence při ražbě tolarů.
Královská komora za Ferdinanda I. zavedla počátkem 16. století modernější způsoby evidence v mincovnách a horních úřadech. Mincmistři museli vést přesné záznamy o příjmu kovu, ražbě a vydání mincí. Kutnohorská mincovna používala od roku 1547 účetní knihy, které již vykazovaly prvky podvojného zápisu. Systematické podvojné účetnictví zde bylo plně zavedeno během 17. století.
Významný rozvoj nastal v 18. století za vlády Marie Terezie a Josefa II., kdy byly reformovány státní finance. Dvorská účtárna ve Vídni stanovila jednotná pravidla pro vedení účetnictví ve všech zemích monarchie. Kamerální účetnictví používané státní správou bylo postupně nahrazováno modernějším podvojným systémem. Obchodní akademie založené v této době vyučovaly podvojné účetnictví jako základní předmět.
V 19. století se podvojné účetnictví stalo standardem pro všechny větší podniky. Rakouský obecný obchodní zákoník z roku 1863 stanovil povinnost vedení řádných obchodních knih. Po vzniku Československa byl v roce 1928 přijat jednotný účtový rozvrh pro průmyslové podniky. Moderní účetní standardy 20. a 21. století nadále vychází ze základních principů podvojného účetnictví.
Principy a význam pro hospodářství
Základním principem podvojného účetnictví je rovnost aktiv a pasiv vyjádřená bilanční rovnicí. Každá transakce se zaznamenává dvakrát - jednou na straně má dáti a jednou na straně dal. Tento systém umožňuje automatickou kontrolu správnosti zápisů, protože součet všech debetních položek se musí rovnat součtu kreditních. Účetní knihy tvoří hlavní kniha, deník a pomocné knihy.
Pro mincovní výrobu mělo zavedení podvojného účetnictví zásadní význam. Umožnilo přesnou evidenci drahých kovů od jejich nákupu přes zpracování až po vydání hotových mincí. Mincmistři mohli sledovat výrobní náklady, ražebné a zisk z mincovní výroby. Kontrola účtů odhalovala případné defraudace nebo nesprávnosti v účtování kovu. Inventarizace zásob kovu a mincí byla díky přesné evidenci jednodušší.
Bankovnictví a mezinárodní obchod by bez podvojného účetnictví nemohly fungovat v moderní podobě. Systém umožnil sledování pohledávek a závazků, výpočet úroků, evidenci směnek a komplexní finanční analýzy. Obchodní domy mohly díky přesné evidenci expandovat do vzdálených zemí a kontrolovat pobočky. Vznik akciových společností v 19. století byl podmíněn existencí spolehlivého účetního systému.
Zajímavosti
- Benátská republika trestala falšování účetních knih stejně přísně jako padělání mincí, oběma zločinům hrozil trest smrti.
- Fuggerovské účetní knihy z 16. století obsahují první známý výpočet složeného úročení a analýzu ziskovosti různých obchodních aktivit.
- České účetní názvosloví vznikalo v 19. století překladem německých termínů, slovo "účet" pochází z německého "Konto" přes starší český výraz "kunt".