Sarissa

Sarissa byla dlouhá makedonská píka zavedená za Filipa II. ve 4. století př. n. l. Falangité ji drželi oběma rukama a několik předních řad vysouvalo hroty před sestavu. Zbraň dávala sevřené falanze dosah, vyžadovala však výcvik, soudržnost a vhodný terén; přesná délka se podle období i pramenů liší.

Historie

Filip II. přetvořil makedonské vojsko v profesionálnější sílu a pěchotu vybavil dlouhou píkou zvanou sarissa. Oproti kratšímu kopí řeckého hoplíty umožňovala několika řadám současně ohrožovat nepřítele před čelem sestavy.

Sarissu držel falangita oběma rukama, takže používal menší štít zavěšený na rameni. Zbraň měla železný hrot a zadní kovovou botku, která chránila násadu a mohla sloužit jako náhradní hrot. Otázka spojovací objímky a konstrukce násady zůstává odborně diskutovaná.

Antické údaje o délce se vztahují k různým obdobím. Polybios uvádí u pozdější makedonské falangy původních šestnáct loktů snížených při použití na čtrnáct. Moderní odhady se často pohybují přibližně mezi pěti a šesti metry; jednotné číslo pro všechny sarissy by bylo zavádějící.

V sevřené formaci mířily hroty několika prvních řad dopředu, zadní řady držely píky šikmo. Čelní síla byla mimořádná, falanga však potřebovala rovný terén a chráněná křídla. Rozbitá sestava nebo útok z boku její výhodu výrazně omezoval.

Alexandr Veliký kombinoval falangu s jízdou, lehkou pěchotou a obléhací technikou. Sarissa sama proto nevysvětluje makedonská vítězství. V helénistických státech se píky dále prodlužovaly a falangy se stávaly specializovanějšími.

Římské legie porazily makedonské falangy v několika válkách, zejména v členitém terénu a po narušení linie. Polybiovo srovnání legie a falangy je významný pramen, ale odráží konkrétní vojenské zkušenosti 2. století př. n. l.

Délka, konstrukce a použití v makedonské falanze

Archeologické železné hroty a botky nelze automaticky přiřadit k sarisse bez rozměrů a nálezového kontextu. Dřevěná násada se obvykle nedochová. Rekonstrukce musí uvést použitý druh dřeva, hmotnost a způsob spojení jako hypotézu.

Vyobrazení na minci nebo reliéfu zkracuje dlouhou zbraň kvůli kompozici. Poměr k postavě proto není přesným měřítkem. O určení rozhoduje kombinace ikonografie, datování a vojenského kontextu.

Sarissa se liší od kratšího dory i od jízdního xystonu, ačkoli antické názvy nejsou vždy technicky důsledné. Český katalog má uvést, zda jde o pěchotní píku, literární výraz nebo moderní rekonstrukci.