Šekel

Šekel je historická váhová a měnová jednotka starověkého Blízkého východu, která se stala základem židovského mincovnictví a dnes slouží jako oficiální měna státu Izrael. Původně představoval váhovou míru odvozenou ze semitského kořene znamenajícího vážit, postupně se vyvinul ve stříbrnou minci o hmotnosti kolem 14 gramů. V numismatice patří antické šekely k nejvzácnějším a historicky nejvýznamnějším ražbám dokumentujícím židovské dějiny.

Historie

Počátky šekelu jako váhové jednotky sahají do 3. tisíciletí před naším letopočtem v Mezopotámii, kde sloužil jako základní míra pro vážení drahých kovů při obchodních transakcích. Sumerové a Babyloňané používali šekel jako šedesátinu miny, přičemž jedna mina obsahovala 60 šeklů a 60 min tvořilo jeden talent. Tato šedesátková soustava se rozšířila po celém starověkém Předním východě a ovlivnila váhové systémy mnoha civilizací.

V hebrejské tradici získal šekel náboženský význam již v biblických dobách. Starý zákon mnohokrát zmiňuje šekel jako jednotku pro chrámové poplatky a obětní dary. Podle knihy Exodus musel každý dospělý Izraelita odvádět půl šekelu stříbra jako chrámovou daň. Biblický šekel svatyně měl zvláštní váhu odlišnou od běžného obchodního šekelu, což dokládá existenci různých váhových standardů.

První skutečné židovské mince označené jako šekely začal razit Šimon Makabejský, vůdce židovského odboje proti seleukovské nadvládě, v období 141 až 135 před naším letopočtem. Tyto stříbrné ražby o hmotnosti přibližně 14,55 gramu nesly hebrejské nápisy a židovské symboly jako kalich nebo palmovou ratolest. Makabejské šekely představovaly symbol židovské nezávislosti a náboženské autonomie.

Nejslavnější období šekelových ražeb nastalo během prvního židovského povstání proti Římanům v letech 66 až 70 našeho letopočtu. Povstalci razili stříbrné šekely a jejich zlomky jako projev suverenity a odporu proti římské nadvládě. Tyto mince o standardní hmotnosti 14 gramů nesly hebrejský nápis "Šekel Izraele" a letopočet podle éry osvobození. Na líci byl zobrazen kalich, na rubu tři granátová jablka nebo palmová větev.

Po potlačení povstání a zničení Druhého chrámu v roce 70 n. l. přestaly být židovské šekely raženy. Během Bar Kochbova povstání v letech 132 až 135 byly sice vydávány mince s hebrejskými nápisy, ale již nenesly označení šekel. Následujících téměř dva tisíce let existoval šekel pouze jako abstraktní početní jednotka v rabínské literatuře a jako vzpomínka na doby židovské nezávislosti.

V novověku se objevily lidové napodobeniny historických šeklů, zejména v 18. a 19. století. Tyto repliky z levných kovů, často cínu nebo olova, se prodávaly jako suvenýry a pamětní předměty na poutních místech. V českých zemích byly oblíbené zejména v loretánských svatyních, například v Praze nebo ve Žďáře nad Sázavou, kde se prodávaly jako "mince z dob Kristových". Tyto turistické suvenýry však neměly s autentickými biblickými šekely téměř nic společného.

Moderní dějiny šekelu začaly v roce 1980, kdy se stal oficiální měnou státu Izrael, nahradiv izraelskou libru. Nový izraelský šekel, zavedený v roce 1985, představuje symbolické navázání na starověkou židovskou tradici a vyjádření kontinuity s biblickou minulostí.

Mincovní charakteristika a ikonografie

Autentické antické šekely se vyznačovaly vysokým obsahem stříbra, obvykle přesahujícím 90 procent ryzosti. Standardní hmotnost tyrského šekelu, který byl nejrozšířenější obchodní mincí v Judei v době Druhého chrámu, činila 14,2 gramu. Židovské šekely z období povstání dodržovaly podobný váhový standard, což zajišťovalo jejich přijetí v mezinárodním obchodě.

Ikonografie židovských šeklů byla přísně anikonická, respektující zákaz zobrazování lidských postav a zvířat. Nejčastějšími motivy byly kultovní předměty z Jeruzalémského chrámu - kalich pro úlitby, omerová mísa, lulab a etrog používané při svátku Sukot. Rostlinné motivy zahrnovaly palmové ratolesti, granátová jablka a vinnou révu, symboly plodnosti a požehnání Zaslíbené země.

Nápisy na šeklech byly výhradně v paleohebrejském písmu, archaické formě hebrejské abecedy. Typické texty obsahovaly označení hodnoty, "Jeruzalém svatý" nebo "Za svobodu Sionu". Datování používalo éru osvobození nebo vykoupení, počítanou od začátku povstání.

Technologie ražby šeklů odpovídala tehdejším možnostem. Mince byly raženy ručně pomocí kladiva mezi dvěma razidly. Kvalita provedení se lišila podle období a mincovny, přičemž šekely z prvního roku povstání vykazují nejpečlivější zpracování.

Zajímavosti

• Podle tradice bylo za třicet stříbrných šeklů prodán Ježíš Kristus, což v tehdejší době odpovídalo ceně otroka
• Tyrské šekely byly jedinými mincemi přijímanými pro chrámovou daň v Jeruzalémě, přestože nesly pohanské symboly
• Nejdražší antický šekel byl v roce 2012 prodán v aukci za 1,1 milionu dolarů
• V Kumránských svitcích byl objeven Měděný svitek s údajným seznamem ukrytých chrámových pokladů v šeklech
• Falešné "poutní šekely" z 19. století jsou dnes samy o sobě vyhledávanými sběratelskými předměty
• Moderní izraelský šekel má na mincích repliky antických židovských ražeb včetně historických šeklů