Šestikrejcar

Šestikrejcar byla stříbrná mince ražená v českých zemích poprvé za vlády Leopolda I. (1657-1705) na základě císařského nařízení z 28. března 1659. Měl mít hmotnost 3,733 g a ryzost 0,438. Protože se stále pro 3-krejcary užívalo výrazu "groš", podobně se v Čechách od druhé poloviny 17. století užívalo pro 6-krejcar výrazu "dvougroš" nebo "dvoučeskej".

Historie

Zavedení šestkrejcaru v roce 1659 bylo součástí širší měnové reformy Leopolda I., která měla stabilizovat habsburský měnový systém po válečných útrapách 17. století. Původní parametry - hmotnost 3,733 g a ryzost 0,438 - činily ze šestkrejcaru střední nominál určený pro každodenní platby. V pražské mincovně byl ražen s ročníky 1664-65 pod vedením mincmistra K. Margalika, později 1674, 1678, 1681-87 (A. Janinalli) a 1688-89, 1691-93 (M. Waist). Instrukce z 19. září 1693 upravila hodnotu 6-krejcarů na 7 krejcarů, aniž byla změněna nominální hodnota, což představovalo skrytou devalvaci. Slezské mincovny ve Vratislavi, Kladsku, Opoli a Břehu razily šestkrejcary také za Josefa I. (1705-11) a Karla VI. (1711-40). Po přestávce byla ražba obnovena v Praze s ročníky 1732-36, 1740 pod vedením F. Scharffa.

Za Marie Terezie (1740-80) byl šestkrejcar ražen pouze v Praze s ročníky 1743-44 (F. Scharff) a 1746-47 (I. Kramer), současně vznikaly exempláře se jménem jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského s ročníky 1747-48. Instrukce z 30. července 1748 snížila ryzost mince a další instrukce ze 7. listopadu 1750 nahradila šestkrejcar sedmikrejcarem. František II. (1792-1835) obnovil stříbrný šestkrejcar instrukcí z 20. dubna 1795, známý pouze z ročníku 1795 (I. Kendler). Císařská instrukce z 21. prosince 1799 zavedla měděný šestkrejcar o váze 13,13 g ražený v roce 1800. Ferdinand V. (1835-48) obnovil stříbrný šestkrejcar dekretem z 1. června 1848, zatímco František Josef I. snížil jeho hmotnost z 2,23 g na 1,91 g. Ražba z roku 1849 (A. Franc) byla posledním šestkrejcarem raženým v českých zemích, čímž skončila téměř dvoustaletá historie této mince. Šestkrejcar tak dokumentuje dlouhodobý vývoj habsburského měnového systému od baroka až do poloviny 19. století.

Zajímavosti

• Lidové názvy "dvougroš" a "dvoučeskej" dokládají kontinuitu s předchozími grošovými systémy
• Skrytá devalvace z roku 1693 zvýšila reálnou hodnotu při zachování nominální označení
• Šestikrejcar byl ražen nepřetržitě téměř 200 let s několika přestávkami
• Slezské mincovny razily šestikrejcary i po ukončení výroby v českých zemích
• Poslední exemplář z roku 1849 uzavřel dlouhou kapitolu českého mincovnictví