Siliqua

Siliqua byla pozdně římská stříbrná mince zavedená Konstantinem I. Velikým kolem roku 320 našeho letopočtu jako součást jeho měnové reformy. Název pochází z latinského označení pro semínko rohovníku, které sloužilo jako váhová jednotka. Pro numismatiku je siliqua významná jako hlavní stříbrná mince pozdní antiky, která ovlivnila raně středověké evropské mincovnictví.

Historie

Siliqua vznikla jako součást Konstantinovy měnové reformy, která stabilizovala římský měnový systém po krizi 3. století. Konstantin zavedl nový systém založený na zlatém solidu, přičemž siliqua představovala jeho stříbrný ekvivalent. Původní siliqua vážila 1/24 římské libry, tedy přibližně 2,7 gramu čistého stříbra. Na líci nesla portrét císaře s diadémem, na rubu různé propagandistické motivy včetně Victorie, Romy nebo křesťanských symbolů.

Za Constantia II. byla kolem roku 355 provedena reforma snižující váhu siliquy na 2 gramy, což se stalo standardem pro zbytek existence západořímské říše. Tato lehčí siliqua byla ražena ve velkém množství pro výplatu žoldu armádě a úředníkům. Mincovny po celé říši produkovaly siliquy s jednotným standardem váhy a ryzosti. Konstantinopol, Trevír, Mediolan a další centra razily miliony těchto mincí.

V 5. století se siliqua stala dominantní stříbrnou mincí v západní Evropě. Germánské kmeny usazující se na římském území převzaly siliquu jako vzor pro vlastní ražby. Vandalové v Africe, Vizigóti ve Španělsku a Galii, Ostrogóti v Itálii razili vlastní varianty siliquy. Tyto barbarské siliquy často napodobovaly římské typy včetně císařských portrétů, i když vládci byli Germáni.

Ve východořímské říši pokračovala ražba siliquy až do 7. století, kdy byla nahrazena hexagramem a později miliaresionem. Na západě siliqua postupně degenerovala v různé místní varianty. Merovejští Frankové razili stříbrné mince odvozené od siliquy až do 8. století. Anglosaské sceatty byly také vzdáleně inspirovány siliquou. Název siliqua přežil ve středověké Evropě jako označení váhové jednotky pro drahé kovy.

Vlastnosti a typy siliquy

Siliqua byla charakteristická tenkým střížkem a relativně velkým průměrem 15 až 18 milimetrů při váze pouze 2 gramy. Tato kombinace činila minci křehkou a náchylnou k poškození. Císařské portréty na siliquách byly často schematické kvůli malé tloušťce střížku. Nápisy používaly zkratky kvůli omezenému prostoru. Kvalita ražby se lišila podle mincovny, nejlepší pocházely z Konstantinopole a Trevíru.

Existovalo několik variant siliquy podle váhy. Těžká siliqua vážila 3 gramy, lehká 2 gramy, poloviční siliqua 1 gram. Některé emise nesly speciální značky označující příležitost vydání, například VOTIS s číslem výročí vlády. Křesťanské symboly jako christogram nebo kříž se objevovaly stále častěji od konce 4. století. Barbarské siliquy často kombinovaly římskou ikonografii s germánskými prvky.

Zajímavosti

• Siliqua byla tak tenká, že se často lámala v peněženkách, proto se nosily zabalené v látce
• Vandalský král Gunthamund razil siliquy s nápisem FELIX KARTG oslavujícím Kartágo
• Některé siliquy nesly tajné značky mincovny rozpoznatelné pouze zasvěcenými
• Britské stříbrné penny bylo odvozeno od váhy čtyř siliqua
• Siliquy se často stříhaly na poloviny nebo čtvrtiny pro drobné platby
• Největší poklad siliqua obsahující přes 14 tisíc kusů byl nalezen v Británii v Hoxne