Sovráno

Sovráno byla zlatá mince ražená habsburskou monarchií v Rakouském Nizozemí a Lombardsku od 18. století. Vzorem byla anglická mince sovereign, která se stala inspirací pro vytvoření této obchodní zlaté mince určené především pro mezinárodní obchod. Sovráno existovalo ve dvou hlavních variantách lišících se hmotností a obdobím ražby.

Historie

Sovráno bylo inspirováno anglickou mincí sovereign, kterou začal razit král Jindřich VII. od roku 1489. Habsburkové přijali tento koncept pro potřeby svých západních území, kde byla potřeba kvalitní zlatá mince pro mezinárodní obchod. Za vlády Marie Terezie (1740-1780) bylo sovráno poprvé raženo od roku 1749 v Rakouském Nizozemí pod francouzským názvem souverain d'or. Tato první varianta měla hmotnost 5,53 gramu a byla ražena do roku 1800. Po napoleonských válkách a teritoriálních změnách byla ražba obnovena s výrazně odlišnými parametry. Od roku 1820 se začalo razit těžší sovráno o hmotnosti 11,332 gramu, které se ražilo v Miláně, Benátkách a Vídni za vlády Františka II. (I.) (1792-1835). Tato pozdější varianta byla určena především pro italské území monarchie. Ražba sovrana byla definitivně ukončena za vlády Františka Josefa I. v roce 1856, kdy došlo k reformě celého mincovního systému a přechodu na nové standardy. Sovráno tak představuje přechodné období mezi tradičními zlatými mincemi a modernějšími mincovními systémy 19. století.

Sovráno bylo raženo ze vysokoryzostního zlata podle tehdejších standardů a představovalo jednu z nejkvalitnějších zlatých mincí habsburské monarchie. Mince nesla na líci portrét panovníka, zatímco rub zobrazoval habsburský znak nebo jiné státní symboly. Starší varianta z období Marie Terezie měla hmotnost 5,53 gramu a byla ražena výhradně v nizozemských mincovnách pro potřeby tamního trhu. Mladší varianta z 19. století byla podstatně těžší s hmotností 11,332 gramu a ražila se ve třech významných mincovnách - milánské, benátské a vídeňské. Sovráno sloužilo především jako obchodní mince pro mezinárodní transakce, kde byla důležitá jeho recognizovatelnost a standardní obsah zlata. V italských zemích monarchie mělo sovráno pevný kurs ke stříbrné měně v poměru 1 sovráno = 40 stříbrných lir. Na mincích se objevovalo označení odpovídající mincovně, což umožňuje dnes přesnou identifikaci místa a období ražby. Kvalita provedení sovran byla obecně velmi vysoká, což odpovídalo jejich funkci prestižní obchodní mince určené pro mezinárodní použití.

Význam pro investory a sběratele

Sovráno představuje pro sběratele zajímavou kategorii habsburských zlatých mincí s relativně krátkým obdobím ražby. Zvláště kusy z různých mincoven umožňují sestavit specializovanou sbírku dokumentující geografickou rozmanitost monarchie. Pro investory jsou sovrana zajímavá díky vysokému obsahu zlata a historické hodnotě jako symbol habsburské obchodní expanze. Vzácnější jsou exempláře z počátečních nebo závěrečných let ražby jednotlivých variant.

Příklady

Nejčastější jsou sovrana Františka II. z milánské mincovny z 20. let 19. století s hmotností 11,332 gramu. Vzácnější jsou kusy z benátské mincovny nebo vídeňské produkce. Zvláště ceněná jsou sovrana Marie Terezie z nizozemského období s nižší hmotností 5,53 gramu, která jsou dnes podstatně vzácnější. Zajímavé jsou také přechodné ročníky kolem ukončení ražby v roce 1856.

Zajímavosti

• Sovráno existovalo ve dvou zcela odlišných variantách - lehčí nizozemské a těžší italské, které se lišily více než dvojnásobně hmotností
• Název vychází z anglického sovereign, což dokumentuje mezinárodní inspirace habsburského mincovnictví
• V Itálii mělo sovráno pevný kurs 1 sovráno = 40 stříbrných lir, což usnadňovalo obchodní transakce
• Ražba probíhala současně ve třech různých mincovnách, což je u zlatých mincí tohoto období neobvyklé
• Sovráno bylo ukončeno v roce 1856, tedy ve stejném období jako mnoho dalších tradičních habsburských mincí v rámci velké mincovní reformy