Specimen

Specimen bankovky představují vzorové exempláře papírových platidel opatřené speciálním označením, které znemožňuje jejich použití jako zákonného platidla. Vyráběly se pro prezentační, kontrolní a archivní potřeby centrálních bank, tiskáren cenin a mezinárodních finančních institucí, dnes jsou ceněným artiklem mezi sběrateli papírových platidel.

Historie

Tradice výroby vzorových bankovek sahá do poloviny 19. století, kdy rozvoj mezinárodního bankovnictví vyvolal potřebu bezpečné výměny informací o nových emisích mezi finančními institucemi. První doložené specimen bankovky pocházejí z tiskárny Perkins Bacon & Co. v Londýně, která od roku 1852 vyráběla papírová platidla pro britské kolonie. Tato společnost zavedla systém označování vzorků červeným přetiskem, který měl zabránit jejich zneužití.

Významným milníkem byl rok 1865, kdy americká společnost American Bank Note Company začala používat perforaci místo přetisku. Drobné otvory vytvářející nápis procházely celou bankovkou a činily ji neplatnou pro finanční transakce. Tato metoda se ukázala jako bezpečnější, protože perforaci nebylo možné odstranit nebo přetisknout. Postupně ji převzaly tiskárny cenin po celém světě.

V období zlatého standardu na přelomu 19. a 20. století získaly specimen bankovky nový rozměr. Centrální banky je využívaly při mezinárodních konferencích k prezentaci svých emisí a demonstraci kvality tisku. Světová výstava v Paříži roku 1900 představila speciální kolekci vzorových bankovek z více než padesáti zemí. Tyto exempláře se staly předmětem zájmu prvních specializovaných sběratelů.

Rakousko-Uhersko začalo systematicky vyrábět specimen bankovky od roku 1880, kdy vídeňská Österreichisch-ungarische Bank zavedla povinnost archivovat vzorky všech emisí. České země jako součást monarchie měly vlastní označení pro moravské a české filiálky. Po vzniku Československé republiky roku 1918 převzala tuto praxi Národní banka československá, která vytvářela specimen verze všech československých korun.

Meziválečné období přineslo standardizaci výroby vzorových bankovek. Banka pro mezinárodní platby v Basileji vydala roku 1930 doporučení pro jednotné označování. Specimen bankovky měly obsahovat perforaci nebo přetisk v angličtině, francouzštině nebo národním jazyce. Číslování začínalo nulami nebo speciální sérií. Tiskárny dostávaly přesné instrukce o počtu vyrobených kusů a jejich distribuci.

Druhá světová válka znamenala dramatický zvrat ve výrobě specimen bankovek. Nacistické Německo vyrábělo vzorky okupačních platidel pro obsazená území, které sloužily k instruktáži Wehrmacht a místních kolaborantských správ. Paradoxně právě tyto specimen bankovky pomohly po válce identifikovat padělatelské dílny a odhalit rozsah nacistických finančních operací. Spojenecké zpravodajské služby shromažďovaly vzorky nepřátelských bankovek pro výcvik agentů.

Poválečná éra přinesla nové technologie značení. Od šedesátých let se objevují specimen bankovky s červeným nebo černým diagonálním přetiskem, holografickými prvky a speciálními sériovými čísly. Mezinárodní měnový fond začal roku 1969 vydávat katalogy specimen bankovek členských zemí jako pomůcku pro centrální banky při identifikaci cizích měn.

Dekolonizace vytvořila boom ve výrobě specimen bankovek. Nově nezávislé státy Afriky a Asie potřebovaly rychle etablovat vlastní měny. Evropské tiskárny cenin, především De La Rue v Británii a Giesecke & Devrient v Německu, vyráběly vzorové série pro desítky nových centrálních bank. Tyto specimen bankovky sloužily k výběru finálního designu a školení bankovních úředníků.

Digitální revoluce 21. století změnila charakter specimen bankovek. Moderní vzorky obsahují všechny bezpečnostní prvky včetně vodoznaků, ochranných proužků, mikrotisku a opticky proměnných barev. Slouží především k testování bankomatů, počítaček bankovek a detektorů padělků. Evropská centrální banka distribuuje specimen verze eura všem členským státům pro kalibraci automatických systémů.

Charakteristika a kategorie specimen bankovek

Specimen bankovky se dělí do několika kategorií podle účelu a způsobu označení. Prezentační vzorky určené pro výstavy a propagaci obsahují obvykle červený přetisk v několika jazycích. Archivní exempláře centrálních bank mají perforaci s datem a razítkem instituce. Technické vzorky pro výrobce bankomatů nesou speciální čárové kódy a magnetické značení.

Označení specimen bankovek sleduje mezinárodní konvence. Nejčastější je perforace písmeny vysokými 5 až 8 milimetrů procházející středem bankovky. Přetisk se umísťuje diagonálně přes portrét nebo hlavní motiv. Některé země používají národní varianty - francouzské "SPECIMEN", německé "MUSTER", španělské "MUESTRA" nebo italské "SAGGIO".

Sériová čísla specimen bankovek mají specifický formát. Začínají nulami (000000), obsahují opakující se číslice (111111, 888888) nebo speciální předponu označující vzorovou sérii. Moderní specimen bankovky používají alfanumerické kódy umožňující přesnou identifikaci účelu a příjemce každého kusu.

Právní status specimen bankovek je jasně definován. Nemají žádnou nominální hodnotu a jejich použití k platbám je trestné. Přesto se na černém trhu občas objevují pokusy o jejich zneužití, zejména v rozvojových zemích. Centrální banky proto omezují počet vyráběných kusů a vedou přesnou evidenci distribuce.

Zajímavosti

• Nejdražší specimen bankovka byla prodána za 2,4 milionu dolarů - jednalo se o americkou 1000dolarovku z roku 1890 s unikátní perforací.
• Československá 100korunová specimen bankovka z roku 1920 s portrétem legionáře patří mezi nejvzácnější exempláře střední Evropy.
• Britská královská rodina vlastní kompletní sbírku specimen bankovek všech zemí Commonwealthu uloženou v trezorech Buckinghamského paláce.
• Během kubánské raketové krize 1962 vyrobily USA tajné specimen bankovky pro případ okupace Kuby, které nikdy nebyly použity.
• Vatikán vydává specimen verze svých vatikánských lir a eur pouze pro papeže a nejvyšší církevní hodnostáře.
• Japonské specimen bankovky obsahují skryté znaky viditelné pouze pod UV světlem, které tvoří haiku básně.