Spintrie

Spintrie jsou římské žetony (tokeny) z 1. století n. l., nejčastěji z bronzu či mosazi, které nesou erotické motivy a na druhé straně číslo. Nejde o oficiální mince, ale o zvláštní předměty s ne zcela jistou funkcí, spojované s prostředím zábavy a služeb.

Historie

Název spintrie (latinsky spintria, množné spintriae) se dnes používá pro skupinu římských žetonů, které na jedné straně zobrazují erotickou scénu a na druhé nesou číslici, obvykle v určitém rozsahu. Tyto předměty se dlouho řadily mezi „kuriozity“ antické numismatiky, protože svým vzhledem připomínají mince, ale chybí jim běžné znaky měny: jméno panovníka, titulatura, městská legenda či jasně definovaný nominál. Právě proto se s nimi zachází spíše jako s žetony než jako s oběživem.

Spintrie se obvykle kladou do raného císařství, tedy do 1. století n. l. V literatuře se někdy objevuje spojení s dobou Tiberia a s pozdějšími antickými autory, kteří popisovali mravy a sexuální skandály císařského dvora. Takové přiřazení však není samo o sobě důkazem původu nebo účelu žetonů: antické texty bývají moralizující a nemusejí přímo popisovat konkrétní předměty, které dnes označujeme jako spintrie. Datace a výklad se proto opírají hlavně o styl, nálezové okolnosti a srovnání s dalšími žetony z římského světa.

Otázka, k čemu spintrie sloužily, je dodnes předmětem odborných diskusí. Nejčastěji se uvažuje o praktické funkci v prostředí veřejných lázní, hostinců či nevěstinců, kde mohly fungovat jako žetony pro platbu nebo pro výběr služby, případně jako identifikační či pořadové známky. Číselná hodnota na rubu by v takovém případě mohla souviset s cenou, pořadím, místností či konkrétním „balíčkem“ služeb. Stejně tak se ale připouští, že některé spintrie mohly mít charakter herních žetonů nebo satirických, sběratelských či dárkových předmětů, které měly pobavit, provokovat nebo připomenout určitou zkušenost.

Pro pochopení významu spintrií je důležité zasadit je do širšího kontextu římské každodennosti. Římané používali celou škálu žetonů a známek – od vstupenek na hry přes výdejní známky až po soukromé či cechovní tokeny. Erotika byla navíc v římské vizuální kultuře přítomna otevřeněji než v mnoha pozdějších obdobích: objevovala se v domácí výzdobě, na drobných předmětech i v prostředí zábavy. Spintrie tak nejsou „izolovaným“ fenoménem, ale spíše zvláštní, výrazně stylizovanou částí širšího světa římských žetonů.

V moderní numismatice se spintrie studují také z hlediska padělků a novodobých napodobenin. Právě kombinace atraktivního tématu, relativně jednoduchého provedení a poptávky po „pikantních“ antických předmětech vedla k tomu, že se na trhu objevují falza. O to důležitější je u těchto žetonů pečlivě hodnotit styl, patinu, materiál a původ.

Podoba, číslování a praktické určení

Typická spintrie má na líci erotickou scénu a na rubu číslo, často vavřínovým věncem či jednoduchým rámem. Materiál bývá měděná slitina (bronz, mosaz), velikost se pohybuje v „mincovním“ měřítku, což může svádět k omylu, že jde o regulérní oběživo. Na rozdíl od mincí však spintrie obvykle nenesou portrét císaře ani nápis, který by je jednoznačně spojil s oficiální ražbou státu. Z hlediska výroby jde nejspíše o ražbu do kovových střížků podobným způsobem jako u mincí, jen s odlišným účelem.

Číselná strana je klíčem k interpretaci, ale sama o sobě ji nerozhoduje. Číslo může vyjadřovat hodnotu v interním systému (například „tarif“), může však znamenat i pořadí, označení místa nebo prostý katalogový typ. Proto se při určování konkrétního kusu sleduje nejen číslo, ale i varianta motivu, styl rytiny a provedení rubu. U sběratelských popisů se obvykle uvádí průměr, hmotnost, kov a zachovalost, ale také „typ“ výjevu a přesné číslování.

Pokud se spintrie objevují v numismatických nabídkách, je vhodné je chápat jako žetony s nejistou funkcí, nikoli jako mince s pevně daným nominálem. Jejich historická hodnota spočívá hlavně v tom, že připomínají méně „oficiální“ stránku antického života a zároveň ukazují, jak pestrý byl svět drobných platidel a známek v římské říši.