Spotová cena

Spotová cena označuje okamžitou tržní hodnotu drahých kovů při prodeji s bezprostředním vypořádáním, stanovenou kontinuálním obchodováním na hlavních světových burzách v Londýně, New Yorku, Šanghaji a Curychu. Tato referenční cena určuje základní hodnotu zlata, stříbra, platiny a palladia pro maloobchodní trhy a slouží jako výchozí bod pro stanovení cen investičních produktů z drahých kovů.

Historie

Koncept spotové ceny drahých kovů se formoval postupně s rozvojem organizovaných trhů. První pokusy o standardizaci cen zlata nacházíme ve středověkých italských městských státech, kde bankéři z Florencie a Benátek od 13. století vydávali denní kurzovní lístky s cenami zlatých florinů a dukátů. Tyto rané formy cenových kotací však byly lokální a neměly univerzální platnost.

Skutečný počátek moderního systému spotových cen souvisí se založením Královské burzy v Londýně roku 1571 za vlády Alžběty I. Obchodníci se zde pravidelně scházeli k stanovení cen komodit včetně drahých kovů. Postupně se vyvinul systém, kdy skupina nejváznějších obchodníků dvakrát denně vyhlašovala dohodnutou cenu zlata a stříbra, která pak sloužila jako reference pro celé britské impérium.

Rozhodující mezník představuje rok 1919, kdy byla v Londýně založena London Gold Market Fixing Ltd. Pět předních britských bank - N.M. Rothschild & Sons, Mocatta & Goldsmid, Pixley & Abell, Samuel Montagu & Co. a Sharps Wilkins - zavedlo systém takzvaného zlatého fixingu. Dvakrát denně, v 10:30 a 15:00, se zástupci těchto bank scházeli v sídle Rothschildů k určení jednotné ceny zlata. Předsedající používal malou britskou vlajku, kterou zvedal nebo spouštěl podle průběhu jednání.

Tento rituál fungoval s minimálními změnami až do roku 2004, kdy byl nahrazen elektronickým systémem. Proces stanovování ceny probíhal tak, že předseda navrhl počáteční cenu a každý účastník oznámil, zda je kupující nebo prodávající. Pokud se nabídka a poptávka neshodovaly, cena se upravovala, dokud nebylo dosaženo rovnováhy. Výsledná londýnská fixní cena se stala celosvětovým standardem.

Paralelně s londýnským trhem se rozvíjel americký systém. COMEX (Commodity Exchange) v New Yorku začal roku 1933 obchodovat s futures kontrakty na stříbro a postupně rozšířil aktivity na všechny drahé kovy. Americký trh zavedl koncept kontinuálního obchodování během burzovních hodin, na rozdíl od londýnského fixingu pouze dvakrát denně. Tato kombinace poskytla trhu větší likviditu a přesnější cenové signály.

Brettonwoodský systém ustanovený roku 1944 dočasně zmrazil spotovou cenu zlata na 35 amerických dolarů za trojskou unci. Tento fixní kurz eliminoval tržní stanovování ceny a vytvořil umělou stabilitu. Centrální banky mohly vyměňovat dolary za zlato u amerického ministerstva financí za tuto pevnou cenu. Systém fungoval až do roku 1968, kdy tlak spekulantů vyvolal vytvoření dvojího trhu - oficiální cena pro centrální banky a volná tržní cena pro soukromé subjekty.

Zlomový okamžik nastal 15. srpna 1971, kdy prezident Richard Nixon jednostranně zrušil směnitelnost dolaru za zlato. Tento takzvaný Nixonův šok ukončil éru zlatého standardu a umožnil volné tržní stanovování spotové ceny. Cena zlata okamžitě vzrostla z 35 na 38 dolarů a během následujícího desetiletí dosáhla 850 dolarů za unci.

V osmdesátých letech přinesla elektronizace revoluci ve stanovování spotových cen. Burza v Londýně zavedla systém LBMA (London Bullion Market Association), který standardizoval obchodování a clearing. Vznikly elektronické platformy umožňující obchodování 24 hodin denně. Spotové ceny se začaly aktualizovat v reálném čase místo pouze při fixingu.

Asijská finanční krize 1997 ukázala důležitost regionálních trhů. Šanghajská burza zlata založená roku 2002 se rychle stala největším fyzickým trhem se zlatem na světě. Čínská poptávka začala výrazně ovlivňovat globální spotové ceny. Podobně indický trh s jeho masovou poptávkou po zlatých špercích vytvořil sezónní vzorce v cenových pohybech.

Finanční krize 2008 přinesla novou éru v historii spotových cen. Kvantitativní uvolňování centrálních bank, záporné úrokové sazby a ztráta důvěry ve finanční systém vyhnaly ceny drahých kovů na historická maxima. Zlato dosáhlo 1920 dolarů za unci v září 2011. Vznikly nové investiční produkty jako ETF fondy, které umožnily masám investorů přístup k trhům s drahými kovy.

Současná éra digitalizace přináší další změny. Blockchain technologie umožňuje tokenizaci drahých kovů a okamžité vypořádání transakcí. Algoritmické obchodování využívající umělou inteligenci analyzuje tisíce datových bodů k predikci cenových pohybů. Spotové ceny se aktualizují v milisekundových intervalech a jsou dostupné komukoli s připojením k internetu.

Mechanismus stanovení a faktory ovlivňující spotovou cenu

Moderní spotové ceny vznikají kontinuální interakcí nabídky a poptávky na globálních trzích. Hlavními centry jsou londýnská OTC (over-the-counter) burza pro fyzické kovy, newyorská COMEX pro futures kontrakty, šanghajská SGE pro čínský trh a curišská burza pro evropské investory. Tyto trhy jsou propojené arbitrážními obchodníky, kteří využívají cenových rozdílů.

Klíčovými faktory ovlivňujícími spotovou cenu jsou měnová politika centrálních bank, zejména amerického Fedu. Nižší úrokové sazby zvyšují atraktivitu neúročených aktiv jako zlato. Inflační očekávání posilují poptávku po kovech jako uchovatelích hodnoty. Síla amerického dolaru má inverzní vztah k cenám kovů - slabší dolar znamená vyšší ceny v dolarovém vyjádření.

Geopolitické napětí tradičně zvyšuje spotové ceny, protože investoři hledají bezpečné přístavy. Války, obchodní spory, sankce a politická nestabilita vyvolávají útěk ke kvalitě. Průmyslová poptávka hraje větší roli u stříbra, platiny a palladia než u zlata. Technologické inovace, jako elektrická auta vyžadující palladium, mohou dramaticky změnit cenovou dynamiku.

Těžební produkce ovlivňuje dlouhodobé trendy spotových cen. Objevení nových ložisek nebo vyčerpání stávajících mění rovnováhu nabídky. Centrální banky drží přes 35 000 tun zlata a jejich nákupy či prodeje významně ovlivňují trh. Sezónní faktory jako indické svatební období nebo čínský Nový rok vytváří předvídatelné cenové vzorce.

Zajímavosti

• Nejnižší spotová cena zlata v moderní historii byla 252 dolarů za unci v červenci 1999, kdy Británie oznámila prodej poloviny svých zlatých rezerv.
• Během jediného dne 19. ledna 1980 vzrostla spotová cena stříbra o 33 procent kvůli manipulaci bratří Huntů.
• Švýcarská centrální banka drží část zlatých rezerv v podobě 1kilogramových cihel uložených v alpských bunkrech z druhé světové války.
• Algoritmus vysokofrekvenčního obchodování společnosti Virtu Financial realizuje až 5 milionů transakcí denně na základě mikroskopických změn spotových cen.
• Vatikán sleduje spotové ceny zlata pro oceňování svých liturgických předmětů v rámci každoroční inventury majetku.
• Během pandemie COVID-19 vznikl neobvyklý jev, kdy fyzické zlato se obchodovalo s prémií až 100 dolarů nad spotovou cenou kvůli logistickým problémům.