Spytihněv I.

Spytihněv I. byl přemyslovský kníže vládnoucí v letech 894–915, který jako syn Bořivoje I. a svaté Ludmily dosáhl zásadního přelomu v českých dějinách – vymanil Čechy z moravské nadvlády a přiklonil je k Východofranské říši. Jeho rozhodnutí z roku 895 podřídit se bavorské církevní správě určilo západní orientaci českého státu na následující století. Za jeho vlády vznikaly první české kostely a upevňovala se křesťanská správa země.

Historie

Spytihněv I. se narodil pravděpodobně kolem roku 875 jako starší syn prvního historicky doloženého přemyslovského knížete Bořivoje I. a jeho manželky Ludmily z rodu Pšovanů. Vyrůstal v období, kdy České země byly součástí sféry vlivu mocné Velké Moravy pod vládou knížete Svatopluka. Jeho otec Bořivoj přijal křest z rukou arcibiskupa Metoděje a stal se Svatoplukovým vazalem.

Po smrti Bořivoje I. kolem roku 889 nastoupil na knížecí stolec mladší bratr Vratislav I., pravděpodobně proto, že Spytihněv byl ještě příliš mladý. Tento postup naznačuje, že v raných Přemyslovských Čechách ještě nefungoval princip prvorozenství, ale vládl způsobilější člen rodu. Vratislav vládl pouhých šest let a zemřel roku 894, kdy se vlády ujal právě Spytihněv.

Klíčový okamžik Spytihněvovy vlády nastal hned rok po jeho nástupu. Roku 894 zemřel velkomoravský kníže Svatopluk a jeho říši rozdělil mezi syny Mojmíra II. a Svatopluka II. Bratři se začali přít o moc, což fatálně oslabilo Velkou Moravu. Spytihněv využil této situace a roku 895 se vydal do Řezna ke dvoru východofranského krále Arnulfa Korutanského.

V Řezně Spytihněv složil Arnulfovi lenní přísahu a podřídil Čechy východofranské říši. Toto rozhodnutí znamenalo zásadní obrat v české politice – odpoutání od slábnoucí Velké Moravy a připojení k západoevropskému civilizačnímu okruhu. Současně Spytihněv podřídil českou církev řezenské diecézi, čímž ukončil vliv moravské církevní provincie a slovanské liturgie.

Fuldské anály k roku 895 zaznamenávají, že všichni čeští knížata přišla do Řezna a podřídila se králi. Tato formulace naznačuje, že Spytihněv ještě neovládal celé Čechy jako jediný vládce, ale musel respektovat ostatní kmenové knížata. Jeho autorita se pravděpodobně omezovala na střední Čechy s centrem na Pražském hradě a Levém Hradci.

Spojenectví s Východofranskou říší přineslo Čechám ochranu před vnějšími nepřáteli, zejména před Maďary, kteří od roku 896 začali pustošit střední Evropu. Spytihněv se účastnil vojenských výprav po boku franských vojsk, i když konkrétní zprávy o jeho válečných akcích chybí. Vazalský vztah k říši však nebyl ponižující – Čechy si zachovaly vnitřní autonomii a vlastní knížecí dynastii.

Za Spytihněvovy vlády pokračovala christianizace Čech. Budovaly se nové kostely, i když jejich počet byl ještě omezený. Hlavním centrem zůstával kostel Panny Marie na Pražském hradě, založený jeho otcem Bořivojem. Kněží přicházeli především z Bavorska a Řezna, přinášeli latinskou liturgii a západní církevní tradice. Slovanská liturgická tradice, kterou do Čech přinesli žáci svatého Metoděje, postupně ustupovala do pozadí.

Hospodářsky se Čechy za Spytihněva postupně vzpamatovávaly z úpadku způsobeného rozpadem moravského obchodního systému. Obnovily se obchodní cesty do Bavorska a Saska. Na Pražském hradě a dalších hradištích se rozvíjela řemeslná výroba. Vlastní mincovnictví však ještě neexistovalo – v oběhu byly cizí mince, především bavorské a řezenské denáry, případně pozůstatky byzantských a arabských mincí z moravského období.

Spytihněv I. zemřel roku 915 a byl pravděpodobně pohřben na Pražském hradě, i když místo jeho hrobu není známo. Na knížecí stolec po něm nastoupil jeho mladší bratr Vratislav I., syn téhož jména jako jejich otcův bratr. Spytihněvův syn Václav, pozdější svatý Václav, byl v době otcovy smrti ještě dítě, proto vládu převzal strýc podle principu seniority.

Politický význam a správa země

Spytihněvovo rozhodnutí přiklonit se k Východofranské říši představovalo historický mezník, který určil směřování českého státu na staletí dopředu. Odklon od byzantsko-slovanské tradice Velké Moravy a příklon k latinskému Západu znamenal začlenění Čech do západoevropského kulturního a politického prostoru. Toto rozhodnutí ovlivnilo nejen církevní organizaci, ale i právní systém, správu země a později i mincovnictví.

Správa země za Spytihněva I. byla ještě značně decentralizovaná. Vedle přemyslovského knížete existovala další kmenová knížata, která uznávala jeho nadřazenost, ale zachovávala si značnou autonomii. Mezi tato knížectví patřili Zličané v východních Čechách, Lučané v severozápadních Čechách, Pšované na Mělnicku a další. Spytihněv musel svou autoritu prosazovat diplomaticky i vojensky.

Knížecí družina tvořila základ vojenské moci a správního aparátu. Družiníci dostávali za službu podíl na válečné kořisti a naturální dávky z knížecích hradů. Systém beneficií – půdy udělované za službu – se teprve začínal formovat. Hospodářství mělo převážně naturální charakter, peněžní ekonomika byla omezena na dálkový obchod s použitím cizích mincí.

Soudnictví vykonával kníže osobně nebo prostřednictvím svých zástupců na hradech. Právní systém kombinoval staré slovanské zvykové právo s prvními vlivy franského práva přicházejícího s křesťanstvím. Církevní instituce postupně získávaly vlastní soudní pravomoc nad duchovními a některými kategoriemi světských deliktů.

Zajímavosti

• Záhadné jméno – Jméno Spytihněv je slovanského původu a znamená "ten, kdo hněvem svítí" nebo "planoucí hněvem", což mohlo odrážet jeho bojovnou povahu
• První český politik – Spytihněvovo diplomatické rozhodnutí v Řezně je považováno za první velký zahraničněpolitický akt českého státu
• Ztracená Velká Morava – Spytihněv byl posledním českým knížetem, který ještě zažil mocnou Velkou Moravu, jeho nástupci už znali jen její trosky
• Bratrská posloupnost – Po Spytihněvovi nenastoupil jeho syn, ale bratr, což dokládá starý slovanský princip seniorátu upřednostňující nejstaršího člena rodu
• Neznámý hrob – Přestože byl významným panovníkem, místo Spytihněvova pohřbení zůstává neznámé, pravděpodobně byl pohřben v některém z nedochovaných kostelů
• Svatá babička – Spytihněvova matka Ludmila byla později prohlášena za svatou jako první česká světice, což dodalo prestiž celé dynastii