Svatopluk Olomoucký

Svatopluk Olomoucký (asi 1080 – 21. září 1109) byl olomoucký údělný kníže (1091–1107) a český kníže (1107–1109) z dynastie Přemyslovců. Syn Oty I. Olomouckého a Eufémie Uherské se proslavil jako nemilosrdný a cílevědomý panovník, jehož krátká vláda byla poznamenána nepřetržitými válečnými taženími a krvavými činy.

Historie

Svatopluk se narodil v 80. letech 11. století jako prvorozený syn olomouckého údělného knížete Oty I. Olomouckého a uherské princezny Eufémie z rodu Arpádovců. Jeho dědem byl kníže Břetislav I., strýcem král Vratislav II. Když roku 1087 zemřel jeho otec Ota I., byli synové příliš mladí na převzetí údělu, takže král Vratislav roku 1090 svěřil olomoucký úděl svému synovi Boleslavovi. Eufémie s dětmi se uchýlila k brněnskému údělníkovi Konrádovi I. Brněnskému, který hájil práva Otových synů. Vlády olomouckého údělu se Svatopluk ujal až roku 1095. Zpočátku vystupoval jako spojenec českého knížete Bořivoje II., roku 1103 spolu úspěšně zasáhli v Polsku, kde získali od Boleslava III. Křivoústého tisíc hřiven stříbra. Když se však Bořivoj odmítl o peníze rozdělit, Svatopluk přešel do tábora jeho nepřátel. Roku 1105 neúspěšně zaútočil na Prahu, ale roku 1107 dokázal lstí sesadit Bořivoje z trůnu. Poslal k němu vyslance, který údajně přeběhl na Bořivojovu stranu, ale ve skutečnosti pomluvil jeho věrné rádce. Bořivoj ztratil oporu a musel uprchnout do Německa. Svatopluk se 14. května 1107 stal českým knížetem, ale byl hned zajat císařem Jindřichem V. a propuštěn až za slib výkupného 10 tisíc hřiven stříbra. Roku 1108 nechal vyvraždit rod Vršovců na hradě Vraclav. Při noční jízdě proti Uhrům si o větev vypíchl oko. Zemřel 21. září 1109 u Hlohova, kde byl zavražděn neznámým jezdcem, pravděpodobně mstitelem Vršovců.

Jako olomoucký údělník i český kníže měl Svatopluk právo ražby mincí, kterého využíval především k financování svých válečných výprav a splácení obrovského výkupného císaři. Razil stříbrné denáry malého střížku o průměru kolem 16 mm a hmotnosti pod 1 gram podle vzoru zavedených Břetislavem I. Jeho mince byly raženy v olomoucké a později pražské mincovně ze stříbra dováženého ze zahraničí. Denáry vykazovaly typickou ikonografii moravského mincovnictví s křesťanskými symboly jako kříže, chrámové průčelí nebo stylizované postavy světců. Nápisy obsahovaly jeho jméno často ve formě „SVANTOPLVS DVX" (Svatopluk, kníže) nebo odkazy na křesťanské patrony. Kvalita jeho mincí postupně klesala v důsledku častých válečných konfliktů a naléhavé potřeby získat finanční prostředky na výkupné a žold vojákům. Jeho výkupné ve výši 10 tisíc hřiven stříbra si obstaral mimo jiné vyrabováním českých kostelů a klášterů, což svědčí o kritické finanční situaci knížectví.

Význam pro investory a sběratele

Svatoplukovy denáry patří mezi velmi vzácné přemyslovské mince počátku 12. století vzhledem k jeho krátké dvouletá vládě českého knížectví. Jejich sběratelská hodnota je mimořádně vysoká díky dramatickým okolnostem jeho panování a tragickému konci. Pro numismatiky představují důležitý doklad přemyslovských rozbrojů a moravsko-českých vztahů. Investiční potenciál těchto mincí je značný díky jejich vzácnosti a rostoucímu zájmu o středověké české mince z období dynastických bojů.

Příklady

Nejznámější exempláře Svatoplukových denárů byly objeveny v Bořitovském pokladu z roku 2016, který obsahoval 802 moravských a českých denárů z 11. a 12. století. Mezi nálezy dominují jeho olomoucké ražby z období před získáním českého trůnu. Typické jsou mince s průměrem 15–16 mm a hmotností 0,5–0,8 gramů razené z mincovní slitiny obsahující stříbro s příměsí mědi a olova. V pokladu bylo identifikováno několik dosud neznámých typů jeho moravských denárů.

Zajímavosti

Svatopluk Olomoucký byl jediným moravským údělníkem, který dokázal sesadit českého knížete a získat centrální pražský trůn. Jeho výkupné 10 tisíc hřiven stříbra představovalo tehdy obrovskou částku – pro srovnání Bořivoj II. získal od polského knížete tisíc hřiven za celé vojenské tažení. Zajímavé je, že si při noční jízdě proti Uhrům vypíchl oko o větev, ale jakmile se mu rána zhojila, vrátil se do boje. Jeho vyvraždění rodu Vršovců roku 1108 bylo jedním z nejkrutějších aktů přemyslovských dějin – z kdysi mocného a rozvětveného rodu zůstala pouze jediná rodina. Kronikář Kosmas jeho smrt připisuje pomstě Vršovců, zatímco polský kronikář Gall Anonim viděl pachatele v polském knížeti Boleslavovi. Jeho syn Václav Jindřich (1107/8–1130) měl za kmotra samotného císaře Jindřicha V., což dokládá mezinárodní význam Svatoplukovy osobnosti. Pohřben byl pravděpodobně v kladrubském klášteře.