Svobodný pán
Svobodný pán je šlechtický titul označující držitele svobodného panství s plnými vlastnickými právy a přímou vazalskou vazbou k panovníkovi, představující v německé a rakouské hierarchii ekvivalent barona s určitými rozšířenými privilegii. Tento prestižní stav vznikl ve středověké Svaté říši římské jako označení pro nezávislé pány menších území podléhajících pouze císaři. V numismatice jsou mince svobodných pánů vzácné, neboť jen některá svobodná panství získala mincovní regál jako symbol suverenity.
Historie
Titul svobodný pán (německy Freiherr, latinsky liber baro) vznikl ve 12. století ve Svaté říši římské jako označení pro držitele alodních statků - plně vlastněné půdy nezatížené lenními závazky. Na rozdíl od běžných vazalů držících léna od vyšších feudálů byli svobodní páni bezprostředními vazaly císaře. První doložení svobodní páni pocházeli z porýnských a švábských rodů, které si uchovaly nezávislost během formování feudální hierarchie.
Ve 13.-14. století se postavení svobodných pánů formalizovalo. Říšští svobodní páni (Reichsfreiherren) získali právo účasti na říšském sněmu v kurii říšských rytířů, ačkoliv jejich hlas byl kolektivní, ne individuální jako u vyšší šlechty. Některá svobodná panství dosáhla statusu říšské bezprostřednosti s omezenou suverenitou. Svobodní páni z Liechtensteinu, Thurnu nebo Dietrichsteinu postupně expandovali své državy a stoupali v hierarchii.
V českých zemích se titul svobodný pán objevuje až s nástupem Habsburků. Ferdinand I. začal udělovat titul Freiherr jako nejnižší stupeň vyšší šlechty nad prostými rytíři. Po Bílé hoře 1620 Ferdinand II. povýšil desítky věrných katolíků do stavu svobodných pánů. České rody jako Vratislavové z Mitrovic nebo Čejkové z Olbramovic získaly tento titul za vojenské služby. Svobodní páni vlastnili obvykle jedno až tři panství a tvořili přechod mezi nižší a vysokou šlechtou.
Specifické postavení měli svobodní páni v říšském rytířstvu organizovaném do kantonů. Švábské, francké a porýnské kantony sdružovaly stovky drobných svobodných panství, některá měřící jen několik vesnic. Tito miniaturní suveréni společně bránili své výsady proti rozpínavosti větších knížat. Svobodné říšské panství Knyphausen měřilo pouhých 50 km², ale mělo status suverénního státu s právem ražby mincí a vlastní jurisdikcí.
V 17.-18. století docházelo k inflaci titulu svobodný pán. Panovníci jej udělovali za finanční služby, vojenské zásluhy nebo konverzi ke katolictví. Dvorská kancelář prodávala nobilitace včetně titulu svobodného pána za stanovené taxy. Bohatí bankéři jako Rothschildové nebo Sinové získávali baronáty za půjčky státu. Rozlišovalo se mezi starými svobodnými pány s tradicí a novými čerstvě nobilitovanými. Predikát "von" označoval šlechtický původ.
Napoleonské války a mediatizace 1803-1815 znamenaly konec suverenity říšských svobodných panství. Většina byla začleněna do větších německých států, svobodní páni si zachovali pouze titul a část majetku. V rakouském císařství zůstal titul Freiherr součástí šlechtické hierarchie až do 1918. První republika zrušila šlechtické tituly, v Rakousku dokonce jejich užívání. V Německu jsou šlechtické tituly součástí jména, ale bez právního významu.
Práva a postavení svobodných pánů
Svobodní páni disponovali rozšířenými právy oproti prosté šlechtě. Patrimoniální soudnictví zahrnovalo nižší i vyšší justici včetně hrdelního práva nad poddanými. Správa panství byla plně v jejich kompetenci bez zásahů zemských úřadů. Svobodní páni měli právo zasedat v zemském sněmu, v Čechách v panském stavu, v říši v rytířských kantonech. Inkolát umožňoval držení statků a úřadů. Některá svobodná panství měla právo azylu pro pronásledované.
Mincovní právo náleželo pouze některým říšským svobodným panstvím. Svobodní páni z Liechtensteinu razili dukáty a tolary ve Valticích. Thurn-Taxisové jako říšští poštmistři vydávali poštovní známky s vlastním erbem do roku 1867. Svobodné panství Jever razilo vlastní stříbrné groše. Většina svobodných pánů se musela spokojit s pečetním právem a možností vydávat dluhopisy. České svobodné panství nikdy nezískalo mincovní regál.
Společenské postavení svobodného pána bylo prestižní. Titul se dědil na všechny legitimní potomky, manželka nosila titul svobodná paní (Freifrau), děti používaly predikát Freiherr nebo Freiin. Oslovení bylo "Hochwohlgeboren" (vysoce urozený), od 19. století "Baron". Erb svobodných pánů měl korunu s perlami, ale bez zlatých listů vyhrazených vyšší šlechtě. Svobodní páni měli přednost před prostou šlechtou při dvorských ceremoniích.
Zajímavosti
- Rod Liechtensteinů koupil knížectví Liechtenstein až 80 let poté, co získali knížecí titul, do té doby byli "jen" svobodní páni
- Nejmenší říšské svobodné panství Schauen měřilo 7 km² s jednou vesnicí, přesto bylo suverénním státem
- Svobodný pán Trenck velel soukromé armádě pandurů o 1000 mužích větší než vojska některých knížectví
- České rčení "žít si jako pán" pochází z doby, kdy svobodní páni neplatili daně a žili z rent poddaných
- Rothschildové získali pět baronských titulů od pěti různých panovníků, ale používali pouze rakouský
- Poslední udělení titulu svobodný pán v Rakousku proběhlo 12. listopadu 1918, den po abdikaci císaře Karla