Tisícikoruna

Tisícikoruna představuje nejvyšší běžně vydávaný bankovkový nominál v historii československého a českého peněžního oběhu, který se v našem měnovém systému objevuje od roku 1919. Tento prestižní nominál, původně odpovídající hodnotě 304,875 gramů stříbra, prošel dramatickým vývojem od luxusní bankovky pro velkoobchod až po běžné platidlo. V notafilii patří československé a české tisícikoruny k nejvyhledávanějším sběratelským předmětům díky své výtvarné kvalitě a historickému významu.

Historie

První tisícikorunová bankovka na našem území byla vydána ještě v období Rakouska-Uherska v roce 1903. Tato bankovka představovala mimořádně vysokou hodnotu - odpovídala přibližně ročnímu platu středního úředníka nebo ceně menšího domu na venkově. Rakousko-uherská tisícikoruna zobrazovala alegorie a mytologické výjevy v secesním stylu a byla tištěna v císařské tiskárně ve Vídni s použitím nejmodernějších ochranných prvků té doby.

Po vzniku Československé republiky byla tisícikoruna poprvé vydána v roce 1919 jako součást první emise československých státovek. Návrh vytvořil Alfons Mucha, který bankovku koncipoval jako monumentální alegorické dílo oslavující slovanskou vzájemnost. Jeho ikonická hnědá tisícovka se ženskou postavou v národním kroji se stala symbolem mladého státu a jeho prosperity.

V období první republiky následovalo několik dalších emisí tisícikorun. Významná byla zejména emise z roku 1931 s portrétem Tomáše Garrigua Masaryka od Maxe Švabinského a emise z roku 1934 s vyobrazením prezidenta a alegorie republiky. Tyto bankovky představovaly vrchol československého bankovkového umění meziválečného období, kombinující klasickou ryteckou techniku s moderními bezpečnostními prvky.

Během Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) byly vydány protektorátní tisícikoruny s neutrálními motivy - portrétem svatého Václava a pohledem na Prahu. Němečtí okupanti kontrolovali emisi těchto bankovek a využívali je k financování válečného hospodářství. Paradoxně právě v tomto období začala inflace snižovat reálnou hodnotu tisícikoruny.

Po osvobození v roce 1945 byla urychleně připravena nová emise tisícikorun v rámci měnové reformy. Tato provizorní bankovka s jednoduchým grafickým provedením měla platnost pouze do roku 1946, kdy byla nahrazena novou sérií. V poválečném období představovala tisícikoruna stále vysoký nominál, za který bylo možné pořídit například motocykl nebo vybavení celé domácnosti.

Zajímavá epizoda nastala v roce 1951, kdy byla připravena emise nové tisícikoruny s dělnickými motivy v duchu socialistického realismu. Tato bankovka však nebyla nikdy uvedena do oběhu kvůli měnové reformě z 1. června 1953, která dramaticky změnila hodnotu koruny. Tisícikoruna by po reformě představovala příliš vysoký nominál - odpovídala by několika měsíčním platům průměrného dělníka.

K obnovení vydávání tisícikorun došlo až v roce 1985, kdy byla do oběhu uvedena bankovka s portrétem Bedřicha Smetany a motivem Vyšehradu. Autorem výtvarného návrhu byl Albín Brunovský, přední slovenský grafik a ilustrátor. Tato emise znamenala návrat vysokých nominálů do československého peněžního systému v období postupující inflace osmdesátých let.

Po sametové revoluci a rozpadu federace vydala Česká národní banka v roce 1993 první českou tisícikorunu s portrétem Františka Palackého. V roce 1996 následovala nová série s vylepšenými ochrannými prvky a od roku 2008 je v oběhu současná verze s nejmodernějšími bezpečnostními technologiemi včetně hologramu a opticky proměnlivých barev.

Výtvarné provedení a ochranné prvky

Tisícikorunové bankovky vždy představovaly špičku polygrafického umění své doby. První československé tisícikoruny byly tištěny kombinací ocelotisku a knihtisku v několika barvách s použitím gilošových vzorů a mikropisů. Papír obsahoval bavlněná vlákna a vodoznak s portrétem nebo státním znakem.

Muchova tisícikoruna z roku 1919 využívala složitou kompozici s množstvím alegorických prvků, ornamentů a skrytých symbolů. Rytecké provedení dosahovalo mimořádné kvality s jemností čar pod 0,1 milimetru. Bankovka měla rozměry 192 x 114 mm, což z ní činilo jednu z největších československých bankovek.

Moderní české tisícikoruny využívají nejpokročilejší ochranné prvky - iridiscentní pruh, hologram s kinetickým efektem, skrytý obrazec viditelný pod UV světlem, mikrotext, soutisková značka a reliéfní tisk pro nevidomé. Papír obsahuje ochranná vlákna a víceúrovňový vodoznak. Současná tisícikoruna má rozměry 158 x 74 mm.

Barevnost tisícikorun se v průběhu historie měnila - od hnědých tónů první republiky přes modrofialové odstíny protektorátu až po současnou fialovou dominantu. Každá éra přinesla specifický výtvarný styl odrážející dobové trendy od secese přes funkcionalismus až po současný minimalistický design.

Zajímavosti

• Za rakousko-uherskou tisícikorunu z roku 1903 bylo možné koupit 330 gramů zlata nebo půl tuny pšenice
• Muchova tisícikoruna z roku 1919 se dnes v perfektním stavu prodává za více než 200 000 korun
• Největší loupež tisícikorun v historii se odehrála v roce 1947, kdy bylo ukradeno 12 milionů korun v tisícovkách
• Protektorátní tisícikoruny byly po válce označovány kolky, aby se odlišily od říšských marek
• Nevydaná tisícikoruna z roku 1951 je dnes extrémní raritou - známo je pouze několik zkusmých tisků
• Současná česká tisícikoruna obsahuje 14 různých ochranných prvků proti padělání