Tlusté mince

Tlusté mince představují speciální numismatické ražby vytvořené na výrazně silnějším střížku než standardní mince téhož nominálnu, což jim dává několikanásobnou hmotnost při zachování stejného průměru. Tyto vzácné kusy, známé z francouzského prostředí jako "piedforts", se v českých zemích objevují od 14. století, především v podobě tlustých pražských grošů. V numismatice patří tlusté mince k nejvzácnějším ražbám středověkého a raně novověkého mincovnictví.

Historie

Fenomén tlustých mincí se poprvé objevil ve Francii na konci 15. století, kde byly tyto neobvyklé ražby označovány termínem "piedfort", doslova "těžká noha". Francouzské mincovny vyráběly tyto kusy pravděpodobně jako vzorové ražby pro hodnostáře nebo jako reprezentativní dary pro významné návštěvy. Jejich přesný účel zůstává předmětem numismatických diskuzí dodnes.

V českých zemích se tlusté mince objevují již za vlády Karla IV. (1346-1378), kdy byly raženy první tlusté pražské groše s výrazně větší silou střížku než běžné oběžné groše. Tyto ražby měly dvojnásobnou až trojnásobnou hmotnost oproti standardním grošům, přičemž jejich průměr zůstával zachován. Karlovy tlusté groše představují jedny z nejstarších doložených tlustých mincí ve střední Evropě.

Za Václava IV. (1378-1419) pokračovala tradice ražby tlustých grošů, které se dochovaly v několika variantách. Václavovy tlusté groše vykazují mimořádnou kvalitu provedení s ostrými detaily reliéfu, což naznačuje jejich reprezentativní charakter. Některé exempláře dosahují hmotnosti až 10 gramů oproti běžným 3,7 gramům standardního groše.

Významné tlusté groše byly raženy za Ladislava Pohrobka (1453-1457), kdy česká mincovna vytvořila několik výjimečných kusů pravděpodobně pro korunovační ceremonie. Podobně za vlády Jiřího z Poděbrad (1458-1471) vznikly tlusté groše, které mohly sloužit jako dary při diplomatických jednáních s evropskými dvory.

Nejvíce tlustých grošů pochází z období Vladislava II. Jagellonského (1471-1516). Jeho tlusté groše představují vrchol této specifické ražby v českých zemích. Historička numismatiky Emanuela Nohejlová-Prátová se domnívala, že tyto mince byly vytvářeny jako reprezentativní odražky určené pro darování významným návštěvám královské mincovny.

Jiná teorie, kterou prosazovala badatelka Jarmila Hásková, interpretuje tlusté mince jako pokus o vytvoření náhrady za chybějící zlaté ražby v dobách, kdy nebylo k dispozici dostatek zlata pro ražbu dukátů. Tato hypotéza však nebyla jednoznačně potvrzena, protože hmotnost tlustých mincí neodpovídala žádným standardním zlatým nominálům.

V 16. a 17. století se kromě tlustých grošů objevují i další typy tlustých mincí. Známé jsou tlusté bílé peníze Vladislava II., tlusté malé groše Rudolfa II. (1576-1611) nebo vzácné tlusté čtvrttolary císaře Matyáše (1611-1619). Mimořádně zajímavé jsou tlusté 24krejcary zimního krále Fridricha Falckého (1619-1620), které představují jedny z posledních tlustých mincí ražených v Čechách.

Tyto pozdní tlusté mince měly různorodou hmotnost, která často neodpovídala žádným standardním násobkům. Jejich nepravidelnost podporuje teorii, že šlo spíše o zkušební ražby nebo reprezentativní kusy než o pokusy vytvořit nový nominál. S rozvojem barokního mincovnictví v druhé polovině 17. století tradice tlustých mincí postupně zanikla.

Technické charakteristiky a způsob výroby

Výroba tlustých mincí vyžadovala speciální technologické postupy. Střížky pro tlusté mince musely být připraveny s mimořádnou přesností, aby při ražbě nedošlo k prasknutí nebo deformaci. Síla střížku se pohybovala od 3 do 8 milimetrů oproti běžným 1-2 milimetrům u standardních mincí.

Ražba probíhala pomocí zvláště upravených razidel s hlubším reliéfem, které dokázaly přenést obraz na silnější střížek. Proces vyžadoval několikanásobný úder kladivem nebo použití těžších závaží u šroubových lisů. Kvalita provedení tlustých mincí často převyšovala běžné ražby díky pečlivějšímu zpracování a možnosti dosáhnout ostřejších detailů.

Hmotnost tlustých mincí se značně lišila. Zatímco běžný pražský groš vážil přibližně 3,7 gramu, tlusté groše dosahovaly 7 až 12 gramů. Některé extrémní kusy mohly vážit až 15 gramů. Průměr zůstával zachován na standardních 28-30 milimetrech.

Je důležité rozlišovat mezi tlustými mincemi a oficiálními násobky tolarů a dukátů. Zatímco násobky měly přesně definovanou hmotnost odpovídající dvojnásobku, trojnásobku či desetinásobku základního nominálnu a byly běžným platidlem, tlusté mince představovaly mimořádné ražby bez standardizované váhy.

Zajímavosti

• Nejtěžší známý tlustý pražský groš Karla IV. váží 14,8 gramu, což je čtyřnásobek běžného groše
• V roce 2019 byl tlustý groš Václava IV. prodán v aukci za 1,2 milionu korun
• Existuje pouze 7 známých exemplářů tlustého 24krejcaru Fridricha Falckého
• Francouzské piedforts se dodnes razí jako luxusní sběratelské mince v limitovaných nákladech
• Některé tlusté mince byly v 19. století přeraženy na knoflíky nebo brože
• Nejsilnější známá tlustá mince má sílu 9,3 milimetru - tlustý groš Jiřího z Poděbrad