Tříkrejcar

Tříkrejcar (3 krejcar) byl stříbrným nominálnem habsburské monarchie raženým v českých zemích od poloviny 16. století až do roku 1851, kdy definitivně přešel na měděnou variantu. Tato drobná mince o původní váze 1,438 gramu představovala základní platidlo každodenního obchodu a prošla dramatickým vývojem od kvalitní stříbrné ražby po znehodnocené kiprové mince. V numismatice jsou tříkrejcary důležitým dokladem měnových reforem a hospodářských krizí raného novověku.

Historie

Počátky tříkrejcaru na našem území jsou spojeny s mincovním řádem ze dne 28. června 1619, který stanovil parametry této mince v rámci reorganizace habsburského měnového systému. První české tříkrejcary začaly razit mincovny v Kutné Hoře, Jáchymově, Brně, Olomouci a Vratislavi v letech 1619-1620. Původní váha činila 1,438 gramu při obsahu 0,422 gramu čistého stříbra, což představovalo ryzost přibližně 293/1000.

Významnou osobností spojenou s počátky ražby byl Fridrich Falcký (1619-1620), zimní král, který však tento nominál v zemích Koruny české nerazil. Jeho porážka na Bílé hoře vedla k převzetí mincoven Ferdinandem II. (1619-1637), za jehož vlády byl tříkrejcar hojně ražen prakticky ve všech vládních i soukromých mincovnách, včetně Valdštejnovy mincovny v Jičíně a mincovny v Zaháni.

Období tzv. kiprové neboli dlouhé mince (1621-1623) představovalo katastrofu pro kvalitu tříkrejcarů. Hmotnost klesla na pouhých 0,8 až 0,9 gramu při minimálním obsahu stříbra. Tyto znehodnocené mince zaplavily trh a vedly k hyperinflaci a hospodářskému kolapsu. Mincovní konsorcium vedené Albrechtem z Valdštejna, Karlem z Lichtenštejna a dalšími vydělávalo na ražbě těchto podhodnocených mincí obrovské sumy.

Po kaládě roku 1623 byla provedena měnová stabilizace a hmotnost tříkrejcaru byla upravena na 1,6 gramu. V této podobě byly tříkrejcary raženy ve velkém množství variant, což odpovídalo velkému počtu používaných razidel. Za Ferdinanda III. (1637-1657) pokračovala ražba ve všech vládních mincovnách kromě Brna.

Zásadní změnu přinesl císař Leopold I., který dne 28. března 1659 vyhlásil úpravu mincovního systému. Nový tříkrejcar měl hmotnost 1,741 gramu při ryzosti umožňující obsah 0,414 gramu čistého stříbra. Tento nominál zůstal nejpočetněji raženým ve všech vládních mincovnách českých, moravských i slezských. Ražba pokračovala i za Josefa I. (1705-1711) a Karla VI. (1711-1740).

Za vlády Marie Terezie (1740-1780) pracovala v Čechách již jen jediná mincovna v Praze, která razila stříbrné tříkrejcary o hmotnosti 1,701 gramu se jménem panovnice i jejího manžela Františka Lotrinského (1740-1765). V ražbě tříkrejcarů pokračoval v Praze i Josef II. (1780-1790) jako spoluvládce do roku 1779. V roce 1784 byla pražská mincovna přechodně uzavřena.

Činnost mincovny obnovil roku 1795 František II. (1792-1835), který v letech 1799-1800 a 1812 razil podle dekretů z 10. července a 21. prosince 1799 měděné tříkrejcary ve dvou typech (17,07 g a 8,75 g). V letech 1833-1834 Praha opět obnovila ražbu stříbrných tříkrejcarů o hmotnosti 1,68 gramu.

Tyto mince byly raženy i za Ferdinanda V. (1835-1848) v období 1837-1848 ve stejné hmotnosti. Tříkrejcar ročníku 1848 ražený mincmistrem F. Leitnerem je posledním ročníkem raženým ze stříbra. František Josef I. (1848-1916) sice nařízením ze dne 7. dubna 1851 zavedl opět tříkrejcar, ten však byl ražen pouze z mědi o hmotnosti 16,4 gramu. V Praze byl ražen jediný ročník 1851 pod mincmistrem A. Francem, jednalo se zřejmě pouze o zkušební ražbu.

Technické parametry a varianty

Vývoj technických parametrů tříkrejcaru odráží ekonomické a politické změny v habsburské monarchii. Původní standard z roku 1619 s váhou 1,438 gramu a ryzostí 293/1000 představoval solidní drobnou minci. Dramatický pokles kvality během kiprového období na 0,8-0,9 gramu s minimálním obsahem stříbra vedl k naprosté ztrátě důvěry v minci.

Leopoldovská reforma z roku 1659 stabilizovala tříkrejcar na 1,741 gramu s obsahem 0,414 gramu čistého stříbra. Tento standard vydržel s drobnými úpravami až do konce 18. století. Průměr mince se pohyboval mezi 18 až 20 milimetry podle období a mincovny.

Přechod na měděné tříkrejcary za Františka II. představoval zásadní změnu. Těžké měděné mince o váze 17,07 gramu měly zcela jiný charakter než drobné stříbrné předchůdkyně. Jejich hodnota byla pouze nominální, krytá státní autoritou.

Od 17. století se pro stříbrný tříkrejcar běžně používal také název groš, případně zemský groš nebo císařský groš. Tento název přetrval v lidové mluvě dlouho po zániku mince.

Zajímavosti

• Během kiprového období obsahovaly některé tříkrejcary méně než 5 procent stříbra, zbytek tvořila měď a olovo
• Valdštejnova mincovna v Jičíně vyrazila během dvou let přes 2 miliony tříkrejcarů
• Nejcennější jsou tříkrejcary Fridricha Falckého, které však nebyly v Čechách raženy, ale pouze v jeho falckých državách
• Měděný tříkrejcar z roku 1799 vážil více než 10 původních stříbrných tříkrejcarů
• V lidové mluvě se tříkrejcar nazýval "grejcar" nebo "grajcar" podle německého Kreuzer
• Poslední stříbrný tříkrejcar z roku 1848 má dnes hodnotu několika tisíc korun