Tříkrejcar

Tříkrejcar byl stříbrný nominál původně hojně ražený již od poloviny 16. století v Rakousku. Na našem území byl ražen poprvé na základě mincovního řádu stavů z 28. června 1619. Měl mít hmotnost 1,438 g o ryzosti 0,422 g. Stavovské 3-krejcary (1619-20) byly raženy v mincovnách Kutná Hora, Jáchymov, Brno, Olomouc a Vratislav. Fridrich Falcký (1619-20) tento nominál v zemích Koruny české nerazil.

Historie

Za vlády Ferdinanda II. (1619-37) byl 3-krejcar hojně ražen prakticky ve všech vládních i soukromých mincovnách, například ve Valdštejnových mincovnách v Jičíně a Zaháni. V období takzvaných kiprových (dlouhé) mince měl 3-krejcar hmotnost pouhých 0,8-0,9 g, ale po kiládě roku 1623 byla jeho hmotnost opět upravena na 1,6 g. V této hmotnosti byly 3-krejcary raženy ve velkém množství variant, což odpovídal velký počet použitých razidel. Také za Ferdinanda III. (1637-57) byly 3-krejcary raženy ve všech vládních mincovnách s výjimkou Brna. Císař Leopold I. (1657-1705) vyhlásil 28. března 1659 úpravu mincovního systému, ve kterém měl mít 3-krejcar hmotnost 1,741 g a ryzost 0,414. I nadále zůstal tento nominál nejpočetnější raženým ve všech vládních mincovnách českých, moravských i slezských.

Také za vlády Josefa I. (1705-11) a Karla VI. (1711-40) razily 3-krejcary všechny činné vládní mincovny. Za Marie Terezie (1740-80) pracovala v Čechách již jen jediná mincovna v Praze, která razila stříbrné 3-krejcary o hmotnosti 1,701 g se jménem panovnice i jejího manžela Františka I. Lotrinského (1740-65). V ražbě 3-krejcarů v Praze pokračoval Josef II. (1780-90) jako spoluvládce do roku 1779, v roce 1784 byla pražská mincovna přechodně uzavřena. Její činnost obnovil roku 1795 František II. (1792-1835) a v letech 1799-1800 a 1812 razil měděné 3-krejcary ve dvou typech (17,07 g a 8,75 g). V letech 1833-34 Praha opět obnovila ražbu stříbrných 3-krejcarů o hmotnosti 1,68 g. Ty byly také raženy Ferdinandem V. (1835-48) v období 1837-48 ve stejné hmotnosti. 3-krejcar ročníku 1848 (mincmistr F. Leitner) je posledním ročníkem raženým ze stříbra. František Josef I. (1848-1916) sice nařízením ze dne 7. dubna 1851 zavedl opět 3-krejcar, ten však byl ražen opět z mědi (16,4 g). V Praze byl ražen jen jediný ročník 1851 (mincmistr A. Franc), ale jednalo se zřejmě pouze o zkušební ražbu. Od 17. století se běžně používal pro stříbrný 3-krejcar také název "groš" (také zemský groš nebo císařský groš).

Zajímavosti

• Stavovské povstání zavedlo 3-krejcar jako součást vlastního měnového systému nezávislého na Habsburcích
• Období "kiprových mincí" drasticky snížilo hmotnost 3-krejcaru na pouhou třetinu původní hodnoty
• Kilád roku 1623 představoval měnovou reformu, která obnovila standardní parametry mincí
• Název "groš" pro 3-krejcar dokládá kontinuitu s předchozími grošovými systémy
• Poslední stříbrný 3-krejcar z roku 1848 symbolicky uzavřel dlouhou kapitolu českého mincovnictví