Úrok

Úrok je cena za půjčení peněz, odměna věřitele za dočasné poskytnutí kapitálu dlužníkovi. Vyjadřuje se jako procento z půjčené částky za určité období, nejčastěji ročně. Úrokové sazby jsou klíčovým nástrojem měnové politiky centrálních bank a zásadně ovlivňují ekonomiku, investice a hodnotu měny.

Historie

Úrok existoval již ve starověké Mezopotámii před 5000 lety. Chammurapiho zákoník (1750 př. n. l.) reguloval úrokové sazby - 33⅓% pro obilí, 20% pro stříbro. V antickém Řecku a Římě byl úrok běžný, ačkoli filozofové jako Aristoteles ho odsuzovali jako nepřirozený - peníze neplodí peníze. Římské právo omezovalo úrok na 12% ročně (centesima). Lichva (nadměrný úrok) byla trestána. Ve starověké Indii Kautilja povoloval 15% ročně pro zajištěné půjčky, 60% pro rizikové obchodní cesty.

Středověké křesťanství zakazovalo úrok mezi křesťany na základě Bible - "půjčuj, nic za to nečekaje". Zákaz obcházeli Židé, kteří směli půjčovat křesťanům, a italští bankéři různými technikami - poplatky za výměnu měn, podíl na zisku. Islám dodnes zakazuje ribá (úrok), což vedlo k vytvoření islámského bankovnictví. Reformace postupně legitimizovala úrok - Calvin povolil 5%, protestantská etika viděla v rozumném úroku spravedlivou odměnu. Merkantilismus 17. století plně akceptoval úrok jako nástroj ekonomického rozvoje.

Moderní teorie úroku vznikla v 19. století. Böhm-Bawerk vysvětloval úrok časovou preferencí - současná spotřeba je hodnotnější než budoucí. Irving Fisher definoval úrok jako cenu vyrovnávající nabídku a poptávku po kapitálu. Keynes zdůraznil likviditní preferenci - úrok kompenzuje vzdání se likvidity. Centrální banky používají úrokové sazby k řízení ekonomiky - zvýšení brzdí inflaci, snížení stimuluje růst. Nulové a záporné úrokové sazby po krizi 2008 zpochybnily tradiční teorie. Kryptoměny experimentují s algoritmickými úrokovými sazbami v DeFi (decentralizované finance).

Úrok a mincovnictví

Úrokové sazby fundamentálně ovlivňují hodnotu měny. Vyšší úroky přitahují zahraniční kapitál, posilují měnu. Nižší úroky oslabují měnu, podporují export. Centrální banky používají základní úrokovou sazbu jako hlavní nástroj měnové politiky. Fed funds rate, ECB refinanční sazba, ČNB repo sazba určují cenu peněz v ekonomice. Ražba nových peněz (kvantitativní uvolňování) snižuje úroky zvýšením nabídky peněz.

Historicky úrok ovlivňoval kvalitu mincí a inflaci. Vysoké úroky motivovaly tezauraci kvalitních mincí, nekvalitní zůstávaly v oběhu (Greshamův zákon). Panovníci znehodnocovali mince, aby snížili reálnou hodnotu dluhů. Negativní reálné úroky (nominální úrok mínus inflace) de facto zdaňují držitele peněz. Zlatý standard omezoval manipulaci s úroky - příliš nízké sazby vedly k odlivu zlata. Fiat měny umožňují centrálním bankám nastavit libovolné úroky, ale riskují měnovou krizi. Bitcoin jako bezúroková měna představuje alternativu k tradičnímu úrokovému systému, DeFi protokoly nabízejí až 20% úroky na kryptoměny díky eliminaci bank jako prostředníků.

Zajímavosti

• Nejvyšší oficiální úroková sazba byla v Zimbabwe 2007 - 800% ročně při hyperinflaci
• Švédská Riksbank jako první zavedla záporné úroky -0,5% v roce 2015
• Medicejové obcházeli zákaz úroku "suchým směnným obchodem" - půjčka v jedné měně, splátka v jiné
• Složený úrok (úrok z úroku) byl Einsteinem označen za "osmý div světa"
• Islámské banky místo úroku používají murabaha (prodej s přirážkou) nebo musharaka (podíl na zisku)