Václav III.

Václav III. byl poslední český král z dynastie Přemyslovců, který vládl v letech 1305–1306 a současně jako uherský král Ladislav V. v letech 1301–1305 a polský král Václav II. v letech 1305–1306. Jeho zavraždění 4. srpna 1306 v Olomouci ve věku pouhých šestnácti let znamenalo vymření přemyslovské dynastie po meči a počátek dlouhého období bojů o český trůn. Za jeho krátké vlády se rozpadla středoevropská velmoc vybudovaná jeho otcem Václavem II., která zahrnovala Čechy, Moravu, Polsko a části Uher.

Historie

Václav se narodil 6. října 1289 v Praze jako jediný syn českého krále Václava II. a jeho první manželky Guty Habsburské, dcery římského krále Rudolfa I. Habsburského. Jeho dětství bylo poznamenáno smrtí matky roku 1297, když mu bylo pouhých osm let. Otec se znovu oženil s polskou princeznou Eliškou Rejčkou, která se stala Václavovi nevlastní matkou a později hrála kontroverzní roli po jeho smrti.

Již jako dvanáctiletý byl Václav roku 1301 korunován uherským králem pod jménem Ladislav V. Jeho otec Václav II. využil vymření arpádovské dynastie a prosadil syna na uherský trůn proti konkurenci neapolského prince Karla Roberta z Anjou. Mladý král však v Uhrách fakticky nevládl, zemi spravovali čeští místodržící, což vyvolávalo odpor uherské šlechty. Václav strávil v Uhrách pouze několik měsíců a většinu času pobýval v Budíně pod ochranou české posádky.

Situace v Uhrách se stávala neudržitelnou. Papež Bonifác VIII. podporoval nárok Karla Roberta a uvalil na Václava II. klatbu. Uherští magnáti vedení Matúšem Čákem Trenčianským ovládali většinu země a neuznávali mladého krále. Roku 1304 byl Václav zajat odbojnou šlechtou a vězněn několik měsíců, než ho osvobodila česká vojska. Po této zkušenosti se Václav II. rozhodl stáhnout syna z Uher.

V červnu 1305 zemřel Václav II. ve věku třiatřiceti tří let, pravděpodobně na tuberkulózu. Šestnáctiletý Václav III. zdědil české a polské království v kritické situaci. V Polsku vládl od roku 1300 jeho otec, ale polská šlechta nikdy nepřijala cizí vládu. Krátce po Václavově nástupu vypuklo v Malopolsku povstání vedené Vladislavem Lokýtkem, který si nárokoval polskou korunu.

Václav III. se pokusil udržet polské dědictví vojenskou silou. Na jaře 1306 shromáždil vojsko a vytáhl do Polska. Obsadil Krakov, tradiční korunovační město polských králů, ale nepodařilo se mu zlomit odpor Vladislava Lokýtka, který ovládal většinu Velkopolska. Václav pochopil, že udržení Polska by vyžadovalo dlouhou a nákladnou válku, kterou si české království nemohlo dovolit.

Po návratu z Polska připravoval Václav III. nové tažení, tentokrát menšího rozsahu. Plánoval zajistit alespoň kontrolu nad Krakovem a Malopolskem. V červnu 1306 svolal vojsko do Olomouce, odkud chtěl vytáhnout na sever. Zde však zasáhla tragédie, která změnila české dějiny.

Dne 4. srpna 1306 byl Václav III. zavražděn v domě olomouckého děkana Budivoje na Předhradí. Podle svědků seděl král ráno sám v komnatě, když k němu vstoupil neznámý muž a třemi ranami dýkou ho usmrtil. Vrah uprchl a jeho identita nebyla nikdy s jistotou zjištěna. Kronikáři spekulovali o různých pachatelích – od českých šlechticů přes rakouské Habsburky až po polské emisary.

Nejpravděpodobnější teorií je, že vrahem byl nějaký nižší šlechtic z okolí konrádovců, durynských šlechticů usazených v Čechách. Motivem mohla být osobní msta nebo politická objednávka některé ze zainteresovaných stran. Rakouský vévoda Albrecht I. Habsburský, který si nárokoval český trůn jako Václavův nejbližší příbuzný, byl obviňován, ale důkazy chybí.

Václavova smrt znamenala konec přemyslovské dynastie po meči. Král zemřel svobodný a bezdětný, ačkoli byl zasnouben s Violou Těšínskou. Po meči neexistoval žádný mužský Přemyslovec, který by mohl nastoupit na trůn. Započaly dlouhé boje o český trůn mezi Habsburky, Korutanci, Lucemburky a českými šlechtici, které skončily až nástupem Jana Lucemburského roku 1310.

Hospodářství a mincovnictví za Václava III.

Krátká vláda Václava III. neumožnila významné hospodářské reformy, ale král zdědil fungující ekonomický systém po svém otci. Václav II. provedl roku 1300 měnovou reformu, která zavedla pražský groš jako hlavní obchodní minci střední Evropy. Tato kvalitní stříbrná mince o váze 3,9 gramu udržela stabilitu i během Václavova krátkého panování.

Václav III. razil pražské groše se svým jménem a titulem WENCEZLAVS TERCIVS DEI GRACIA REX BOEMIE ET POLONIE. Tyto mince jsou dnes velmi vzácné vzhledem ke krátké době ražby. Kvalita a váha zůstaly zachovány podle otcova vzoru. Kromě grošů se razily i drobné denáry a oboly pro místní obchod. Kutnohorské stříbrné doly produkovaly dostatek kovu pro mincovnu.

Královské příjmy pocházely především z regálů – horního, mincovního a celního. Těžba stříbra v Kutné Hoře dosahovala vrcholu s roční produkcí kolem 5 tun čistého stříbra. Mincovní regál vynášel přes 10 tisíc hřiven ročně. Významné příjmy plynuly z královských měst, která platila pravidelné daně a mimořádné berně na vojenské výpravy.

Náklady na udržení rozsáhlé říše však byly enormní. Polská a uherská tažení vyčerpávala královskou pokladnu. Vydržování posádek v Krakově, Budíně a dalších městech stálo tisíce hřiven ročně. Po Václavově smrti zůstala pokladna prázdná, což komplikovalo nástup nového panovníka.

Zajímavosti

• Nejmladší král – Václav III. se stal českým králem v šestnácti letech, což z něj činí nejmladšího panovníka na českém trůně
• Tři koruny – Byl jediným Přemyslovcem, který nosil současně tři královské koruny – českou, uherskou a polskou
• Záhadná vražda – Vrah Václava III. nebyl nikdy dopaden, existuje přes deset teorií o jeho identitě a motivech
• Poslední groš – Pražské groše Václava III. patří k nejvzácnějším českým mincím, dochovalo se jich méně než padesát kusů
• Neuskutečněná svatba – Den před smrtí měl Václav vyrazit do Těšína na svatbu s Violou Těšínskou, která by možná zajistila pokračování dynastie
• Prokletí Přemyslovců – Dalimilova kronika interpretovala vymření dynastie jako boží trest za bratrovraždy a násilí mezi Přemyslovci