Vatu

Vatu je národní měna Republiky Vanuatu, ostrovního státu v jižním Pacifiku. Používá se v hotovostních i bezhotovostních platbách a v mezinárodním styku je vedena pod kódem VUV. Na rozdíl od řady jiných měn se běžně nedělí na setiny.

Historie

Vatu souvisí se vznikem moderního státu Vanuatu a s potřebou sjednotit peněžní oběh na ostrovech, které měly dlouho složitou správní minulost. Území dnešního Vanuatu bylo až do roku 1980 známé jako Nové Hebridy a mělo výjimečné postavení tzv. kondominia, tedy společné správy dvou mocností. Takové uspořádání se promítalo i do každodenního života, včetně peněz: vedle místních emisí a bankovní praxe se zde historicky uplatňovaly různé měnové vlivy z okolí.

Po vyhlášení nezávislosti v roce 1980 se nově vzniklá republika snažila vybudovat vlastní instituce a symboly státnosti. Peníze jsou v tomto ohledu mimořádně viditelným nástrojem: oběživo nese název státu, státní znaky a motivy, které mají reprezentovat identitu země. Zavedení vlastní měny proto nebylo jen technickým opatřením, ale i krokem, který měl posílit suverenitu a usnadnit fungování vnitřního trhu. Vatu bylo zavedeno počátkem 80. let 20. století jako jednotná měna, která nahradila dřívější měnové poměry a umožnila přehlednější oceňování zboží, mezd i veřejných výdajů.

Vanuatská ekonomika je typická velkým podílem služeb (včetně cestovního ruchu) a zároveň závislostí na dovozu řady výrobků. To se promítá i do měnového prostředí: měna musí být praktická pro běžné platby v domácí ekonomice a zároveň „čitelná“ pro zahraniční obchod a návštěvníky. Vatu je v tomto směru jednoduché – běžně se uvádí v celých jednotkách, což snižuje potřebu drobných setinových nominálů a odpovídá místní cenové realitě.

Pro numismatiku je důležité, že měny malých ostrovních států často vykazují zajímavé spojení praktické funkce a reprezentace. Motivy na mincích a bankovkách bývají vědomě volené tak, aby ukazovaly přírodu, tradiční kulturu, řemesla a symboly státnosti. V případě Vanuatu se tak v oběhu objevují prvky, které připomínají oceánské prostředí, místní zvyky a dějiny země. Z historického hlediska je vatu už „měnou nezávislosti“: jeho existence je spjata s moderním státem a s obdobím po roce 1980, nikoli s koloniální správou.

Nominály, oběh a praktické použití

Vatu se používá v podobě bankovek i mincí. V běžné praxi se částky uvádějí v celých jednotkách, protože měna se standardně nedělí na menší setiny. V hotovostním oběhu to znamená, že důraz je kladen na nominály, které pokrývají každodenní nákupy, dopravu a služby. Bankovky a mince obvykle nesou nápisy a motivy navazující na státní symboliku a místní kulturu, aby byly snadno rozpoznatelné a zároveň reprezentovaly zemi navenek.

Z hlediska správy měny je důležité, že vydávání oběživa a měnová stabilita bývají spojeny s centrálními institucemi státu. Pro investory a sběratele je naopak podstatné, že u měn menších států mohou mít pamětní ražby a tematické emise výraznější kulturní rozměr než „čistě“ ekonomický. V numismatickém kontextu tak vatu představuje zajímavé téma zejména pro sbírky zaměřené na moderní oceánské státy, měnové systémy po dekolonizaci a výtvarně přitažlivé motivy spojené s přírodou a tradiční společností.