Vídeňská sňatková dohoda

Vídeňská sňatková dohoda označuje habsbursko-jagellonské smlouvy z roku 1515 ve Vídni. Dvojitý sňatek spojil Annu Jagellonskou s vnukem Maxmiliána I. a Ludvíka Jagellonského s Marií Habsburskou. Po Ludvíkově smrti roku 1526 dohody podpořily habsburské nároky na český a uherský trůn.

Historie

Císař Maxmilián I. hledal zajištění habsburského vlivu v Čechách a Uhrách, zatímco Vladislav Jagellonský a jeho bratr Zikmund I. potřebovali podporu proti dynastickým i osmanským hrozbám.

V červenci 1515 se panovníci setkali ve Vídni. Devítiletý Ludvík byl oddán s Maxmiliánovou vnučkou Marií. Dvanáctiletá Anna byla zaslíbena jednomu z císařových vnuků a roku 1521 se provdala za Ferdinanda.

Když Ludvík II. roku 1526 padl u Moháče bez potomků, Ferdinand uplatnil smlouvy i manželství s Annou. V Čechách byl zvolen stavy, zatímco v Uhrách následoval spor s Janem Zápolským. Dohoda tedy vytvořila významný dynastický základ, nikoli automatické a nesporné dědictví.

Dvojitý sňatek a dědické nároky po Moháči

Je nutné odlišit zasnoubení roku 1515 od skutečných svateb: Ferdinand s Annou uzavřeli manželství roku 1521 a Ludvík s Marií roku 1522. Maxmilián při vídeňském obřadu zastupoval své vnuky.

Medaile či tisk ke kongresu dokládají reprezentaci události. Portrétní mince panovníků nejsou samy důkazem konkrétního článku smlouvy.

Rok 1526 nelze popsat pouhým slovem dědictví. Stavovská volba a dvojí uherská volba ukazují souběh dynastického práva a politické moci.