Vůdcovský princip

Vůdcovský princip, německy Führerprinzip, byl základní princip nacismu. Vyžadoval bezpodmínečnou poslušnost podřízených vůči vůdci a odpovědnost jen směrem vzhůru. V nacistickém Německu ospravedlňoval moc Adolfa Hitlera a nahrazoval demokratické rozhodování hierarchickými příkazy.

Historie

Myšlenky autoritativního vůdcovství existovaly před nacismem v armádě, nacionalistických spolcích i fašistických hnutích. NSDAP je spojila s kultem Adolfa Hitlera, rasovou ideologií a odmítnutím parlamentní demokracie.

Uvnitř strany znamenal princip, že každý vedoucí měl autoritu vůči podřízeným a odpovídal vyššímu vůdci. Po roce 1933 byl přenášen na stát, profesní organizace, mládež i hospodářství. Nešlo o jediný paragraf, ale o doktrínu prosazovanou zákony, čistkami a násilím.

Zmocňovací zákon, odstranění opozice a spojení úřadů prezidenta a kancléře roku 1934 vytvořily podmínky diktatury. Překrývající se úřady přitom soutěžily o přízeň a snažily se jednat v předpokládaném směru vůdcovy vůle.

Hierarchie poslušnosti a nacistická praxe

Termín se píše s historickým kontextem a nemá se používat jako neutrální synonymum vedení. Patří k antidemokratické a zločinné nacistické ideologii.

Dokument může princip dokládat přísahou, služebním předpisem, organizačním schématem nebo propagandou. Portrét Hitlera sám nedokazuje konkrétní právní účinek.

Předmět s nacistickou symbolikou se katalogizuje věcně, bez estetizace. Značka, opis, emitent a provenience odlišují dobový předmět od kopie.