Wolfgang Amadeus Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) byl salcburský skladatel a klavírní virtuos, který podstatně ovlivnil hudbu klasicismu. Tvořil opery, symfonie, koncerty, komorní i duchovní hudbu. Od dětství vystupoval po Evropě, později působil hlavně v Salcburku a ve Vídni jako svobodný hudebník.

Historie

Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756 v Salcburku jako syn hudebníka a pedagoga Leopolda Mozarta a Anny Marie Mozartové. Pokřtěn byl jako Johannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart; podoby Amadeus a Amadè vycházejí z překladu jména Theophilus. Jeho starší sestra Maria Anna, zvaná Nannerl, byla rovněž schopná klavíristka.

Leopold rozpoznal hudební nadání obou dětí a od roku 1762 s nimi podnikal dlouhé cesty k evropským dvorům a do měst. Wolfgang vystupoval jako hráč na klávesové nástroje a housle, improvizoval a představoval rané skladby. Pobyt v Paříži, Londýně, Itálii a německých zemích mu umožnil poznat rozdílné styly, zároveň byl fyzicky náročný a závisel na dvorském patronátu.

V Salcburku sloužil arcibiskupskému dvoru, od roku 1772 jako placený koncertní mistr. Usiloval však o větší uměleckou a osobní nezávislost. Po konfliktech se službou odešel roku 1781 do Vídně a živil se výukou, koncertováním, vydáváním skladeb a zakázkami. Oženil se s Constanze Weberovou.

Ve Vídni vznikla řada klavírních koncertů, komorních děl a oper. Spolupráce s libretistou Lorenzem Da Pontem přinesla Figarovu svatbu, Dona Giovanniho a Così fan tutte. Kouzelná flétna na text Emanuela Schikanedera spojila populární divadlo, zednářskou symboliku a propracovanou hudební stavbu. Mozart byl členem vídeňské zednářské lóže.

Zemřel ve Vídni 5. prosince 1791 během práce na rekviem. Přesná diagnóza smrti není známa a pozdější legendy o otravě nemají spolehlivý důkaz. Jeho dílo uspořádal v 19. století Ludwig von Köchel do tematického katalogu, jehož čísla se používají při přesné identifikaci skladeb.

Výklad hesla Wolfgang Amadeus Mozart musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se Wolfgang Amadeus Mozart může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Dílo, katalog a připomínání na platidlech

Mozartova tvorba zahrnuje jevištní, orchestrální, komorní, klavírní i církevní hudbu. Jednotlivé žánry se vzájemně ovlivňovaly: operní práce s postavou a dramatem se promítala do koncertů a komorních skladeb, zatímco zkušenost interpreta určovala způsob psaní pro nástroje. Hodnocení se neopírá jen o počet děl, ale o jejich rozdílnou funkci, revize a dochované prameny.

Köchelův katalog používá zkratku K. nebo KV a byl opakovaně odborně revidován. Číslo proto není vždy prostým pořadím vzniku; při citaci se uvádí verze katalogu a tónina či název skladby.

Mozartův portrét se objevuje na rakouských mincích, bankovkách a množství medailí. Rakouská oběžná jednoeurová mince nese jeho podobiznu jako národní kulturní motiv. Přesná podoba není portrétem vytvořeným fotograficky za života a jednotliví umělci vycházeli z dochovaných maleb a pozdější ikonografie.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.