Württemberk
Württemberk (česky také Württembersko) je historická země a někdejší stát v jihozápadním Německu, jehož jádrem je oblast kolem Stuttgartu. Ve středověku vznikl jako hrabství, později se změnil na vévodství a v 19. století na království, které zaniklo roku 1918.
Historie
Počátky Württemberku sahají do vrcholného středověku, kdy se v jihozápadní části Svaté říše římské postupně prosazovaly dynastie opřené o hrady, lenní vazby a kontrolu krajiny. Jméno země se odvozuje od hradu Württemberg poblíž dnešního Stuttgartu, který dal rodové označení místním vládcům. Z původně regionální moci se v průběhu 13.–14. století vyvinulo hrabství Württemberk, které rozšiřovalo území sňatky, dědictvím i promyšlenou správou měst a venkova. Významnou roli hrála schopnost budovat síť opěrných bodů – hradů, městských center a církevních institucí – a současně vyjednávat v komplikované mozaice svobodných měst, klášterních držav a říšské šlechty.
Rozhodující mezník přišel koncem 15. století, kdy se Württemberk stal vévodstvím. Tím se jeho vládci posunuli mezi významnější říšská knížata a získali větší prestiž i prostor pro vlastní politiku. V 16. století zasáhla zemi reformace: pod vlivem dobových změn a knížecího rozhodování se Württemberk stal převážně protestantským územím, což ovlivnilo školství, církevní správu i kulturu. Právě reforma škol a důraz na vzdělanost patřily k dlouhodobým rysům regionu, protože protestantská správa kladla velký důraz na gramotnost a církevní disciplinu.
V 17. století přinesla třicetiletá válka tvrdý zásah: průchody vojsk, epidemie a hospodářský propad zanechaly v zemi hluboké rány. Obnova trvala dlouho a vedla k posílení státní správy a lepší kontrole zdrojů, protože bez efektivnějšího řízení nebylo možné stabilizovat finance ani bezpečnost. V 18. století se Württemberk vyvíjel jako středně velký německý stát, který se snažil udržet manévrovací prostor mezi velmocemi, především Habsburky a Pruskem, a současně modernizovat správu i hospodářství.
Největší proměnu přinesla napoleonská éra. V roce 1806 se z Württemberku stalo Království Württembersko, což znamenalo nejen vyšší titul, ale i výrazné územní zisky a přestavbu státních institucí. Království se později stalo součástí německého sjednocování a od roku 1871 fungovalo jako jeden z členských států Německého císařství. Přesto si udrželo některé vlastní tradice a silnou regionální identitu, která byla v jižním Německu velmi výrazná.
Konec monarchie přišel v roce 1918 po porážce Německa v první světové válce. Württemberské království zaniklo a země se proměnila ve spolkový stát republikánského Německa. Po druhé světové válce došlo k novému správnímu uspořádání a dnes je historické území Württemberku součástí spolkové země Bádensko-Württembersko. Přesto pojem Württemberk dál žije – nejen jako historický název, ale i jako kulturní identita spojená s krajinou, městy, tradicemi a dlouhou státní kontinuitou.
Stát, symboly a numismatické souvislosti
Württemberk měl po staletí vlastní instituce, dvůr a správní tradici, které se promítaly i do symboliky. K nejviditelnějším znakům patřil zemský erb a panovnická titulatura, jež se v čase měnila podle postavení státu (hrabství, vévodství, království). Centrem se stal Stuttgart, který se vyvinul v hlavní rezidenční město a administrativní uzel, kolem něhož se soustředila politika i hospodářské aktivity. Region byl typický kombinací zemědělství, vinařství a postupně i průmyslového rozvoje, který v 19. století nabíral na síle.
Z numismatického hlediska je Württemberk zajímavý bohatou mincovní tradicí. V různých obdobích razil vlastní mince odpovídající tehdejším měnovým soustavám: od starších stříbrných a drobných nominálů přes tolarové a guldenové ražby až po moderní mince v markách po sjednocení Německa. Na mincích se obvykle objevují panovnické portréty, zemská heraldika a jasná titulatura, což z nich dělá dobře čitelné prameny k politickým změnám. Pro sběratelskou praxi je důležité rozlišovat, zda jde o ražby vévodské, královské nebo říšské éry, protože každé období má jiné standardy, nominály i typickou ikonografii.
