• Zikmund František Tyrolský
Zikmund František Tyrolský byl rakouský arcivévoda a tyrolský místodržící vládnoucí v letech 1662 až 1665, který jako poslední vládnoucí člen tyrolské větve Habsburků ražil jedny z umělecky nejkvalitnějších tolarů 17. století. V numismatice představuje Zikmund František závěr slavné tyrolské mincovní tradice, přičemž jeho stříbrné tolary, guldinery a zlaté vícedukáty z innsbrucké mincovny dokumentují barokní velkolepost a ekonomickou prosperitu alpského arcivévodství těžícího ze stříbrných dolů v Schwazu.
Historie
Zikmund František se narodil 27. listopadu 1630 v Innsbrucku jako druhorozený syn arcivévody Leopolda V. Tyrolského a Klaudie Medicejské. Původně určen pro církevní kariéru, stal se biskupem v Augsburgu, Gurku a Tridentu. Po smrti svého bezdětného bratra Ferdinanda Karla v roce 1662 musel opustit duchovní stav a převzít vládu nad Tyrolskem a Předními Rakousy. Tento neobvyklý přechod z biskupa na světského vládce vyžadoval papežskou dispenz, kterou získal díky naléhání císaře Leopolda I.
Krátká vláda Zikmunda Františka byla poznamenána snahou napravit škody způsobené extravagantní vládou jeho bratra. Ferdinand Karel zadlužil Tyrolsko nákladným dvorem a neúspěšnou zahraniční politikou. Zikmund František Tyrolský zavedl úsporná opatření, reformoval správu a obnovil těžbu stříbra ve Schwazu, která upadla. Jeho numismatické zájmy vedly k oživení kvality tyrolských ražeb - angažoval nejlepší Italy rytce a zavedl nové umělecké standardy inspirované římskými medailemi.
Dynastická situace byla kritická - Zikmund František byl poslední mužský člen tyrolské větve Habsburků. Jeho sňatek s Hedvikou Falcko-Sulzbašskou v roce 1665 měl zajistit pokračování linie, ale arcivévoda zemřel náhle 25. června 1665 v Innsbrucku ve věku pouhých 34 let, pravděpodobně na tyfus. Smrt bezdětného Zikmunda Františka znamenala konec samostatného Tyrolska - arcivévodství připadlo hlavní habsburské linii, císař Leopold I. je spojil s rakouskými dědičnými zeměmi.
Závěr tyrolské mincovní tradice
Zikmundovo mincovnictví představovalo umělecký vrchol tyrolských ražeb. Hallská a innsbrucká mincovna produkovaly technicky dokonalé tolary s arcivévodským portrétem od italského rytce Giovanniho Battisty Bonaciny. Stříbrné guldinery a dvojtolary zobrazovaly tyrolského orla a bohatou heraldiku rakouských držav.
Technicky tyrolské mincovny využívaly nejmodernější vybavení - vodou poháněné válcovací stroje, šroubové lisy z Augsburgu. Stříbro ze Schwazu zajišťovalo nejvyšší ryzost 930/1000. Zlaté dukáty a vícedukáty se razily v omezených nákladech pro diplomatické dary. Celková produkce za Zikmundovu krátkou vládu byla omezená, což činí jeho mince vzácnými a vyhledávanými.
Zajímavosti
- Zikmund František razil největší tyrolský tolar všech dob - stříbrný kus o váze 10 tolarů k své svatbě
- Arcivévoda používal speciální "biskupské tolary" s mitrou místo koruny z doby, kdy byl biskupem
- Některé mince nesou tajné alchymistické symboly - Zikmund věřil v transmutaci kovů
- Poslední tyrolská mince byla vyražena hodinu po Zikmundově smrti neznalým mincmistrem
- Leopold I. odvezl celé vybavení tyrolských mincoven do Vídně, ukončiv 400 let tradice
- V základech innsbruckého Hofburgu byl v roce 1920 nalezen poklad 1000 Zikmundových tolarů