Zinek

Zinek je bílý, měkký kov s chemickou značkou Zn (zincum) a hustotou 7,13 g/cm³, který se v mincovnictví používá převážně jako nouzový materiál v obdobích ekonomických krizí nebo válek. Na vzduchu se pokrývá matnou oxidační vrstvou, reaguje s řadou sloučenin a snadno koroduje, což z něj činí nevhodný materiál pro běžné oběživo. V numismatice je zinek spojován především s válečnými a nouzovými ražbami, včetně protektorátních mincí, a jako levný materiál pro účelové známky a medaile často pokovované niklem.

Historie

Ačkoliv zinek jako kov byl znám již ve starověku v podobě slitin (zejména mosazi), jeho izolace v čisté formě se podařila až v 18. století. První použití čistého zinku v mincovnictví je doloženo z období první světové války, kdy nedostatek tradičních mincovních kovů donutil válčící státy hledat náhradní materiály. Německo začalo razit zinkové mince již v roce 1915.

Rakousko-Uhersko následovalo německý příklad a od roku 1916 zavedlo zinkové 10 a 20haléře. Tyto mince rychle tmavly a korodovaly, což vedlo k jejich nepopularitě mezi obyvatelstvem. Přesto ekonomická situace nedovolovala jiné řešení. Po válce byly zinkové mince rychle stahovány a nahrazovány kvalitnějšími materiály.

Masivní rozšíření zinkových mincí přinesla druhá světová válka. Nacistické Německo razilo od roku 1940 zinkové reichspfennigy (1, 5 a 10 Rpf), které se staly symbolem válečné ekonomiky. Okupovaná území včetně Protektorátu Čechy a Morava byla nucena používat zinkové mince jako projev ekonomického vykořisťování.

V Protektorátu byly zavedeny zinkové mince nominálních hodnot 10 a 20 haléřů (1940-1944) a 50 haléřů (1940-1944). Tyto mince s českým lvem a nápisem "Böhmen und Mähren - Čechy a Morava" představují smutnou kapitolu českých dějin. Zajímavostí je, že 20haléřové mince z roku 1943 a 1944 nebyly nikdy dány do oběhu.

Po válce většina zemí zinkové mince rychle stáhla. Výjimkou bylo válkou zničené Japonsko, které používalo zinkové yeny až do roku 1950. Komunistické Československo krátce experimentovalo se zinkovými účelovými známkami pro závodní kantýny v 50. letech.

V současnosti je čistý zinek v oběživu vzácný. Používá se především jako součást slitin - například nordické zlato (89% měď, 5% hliník, 5% zinek, 1% cín) používané pro eurové mince. Některé rozvojové země jako Bangladéš nebo Myanmar stále razí drobné nominály ze zinku nebo zinkových slitin.

Technické vlastnosti a problémy

Zinek má nízký bod tání (419,5°C), což usnadňuje ražbu, ale způsobuje problémy při skladování v horkém klimatu. Měkkost zinku (2,5 na Mohsově stupnici) vede k rychlému opotřebení razidel a nutnosti jejich časté výměny. Hustota 7,13 g/cm³ činí zinkové mince lehčími než ocelové, ale těžšími než hliníkové.

Hlavním problémem je koroze. Zinek reaguje se vzdušnou vlhkostí za vzniku uhličitanu zinečnatého (ZnCO₃), který vytváří bělavý povlak. V kyselém prostředí (pot, kyselé deště) koroze rapidně postupuje. Mince ztrácejí čitelnost již po několika letech v oběhu. Toxicita oxidů zinku omezuje manipulaci s poškozenými mincemi.

Pro zlepšení vlastností se zinek často pokovuje - nejčastěji niklem (poniklovaný zinek), mědí nebo chromem. Tyto úpravy prodlužují životnost, ale výrazně zvyšují výrobní náklady. Galvanické pokovení musí být dokonalé, jinak dochází k podkorodování a odlupování povlaku.

Identifikace zinkových mincí je snadná - jsou nemagnetické (na rozdíl od oceli), lehčí než měď nebo nikl podobné velikosti a vydávají charakteristický dutý zvuk při pádu. Pod UV světlem některé zinkové slitiny fluoreskují namodrale.

Zajímavosti

• Největší zinkovou mincí byla německá 50 reichspfennig z roku 1935 - experiment, který selhal kvůli korozi
• Protektorátní 20haléře 1943-1944 existují pouze ve sbírkách - celý náklad byl po válce roztaven
• Americké centy od 1982 jsou 97,5% zinkové s měděným povlakem - úspora 70 milionů USD ročně
• Zinkové mince z 1. světové války obsahovaly až 3% kadmia - dnes by byly zakázané jako toxické
• Bangladéšská 1 poisha (1974) vážila pouze 0,7 gramu - nejlehčí zinková mince
• Padělatelé preferují zinek pro výrobu falešných stříbrných mincí - po postříbření vypadají autenticky