Zlatá bula sicilská

Zlatá bula sicilská je významný středověký privilegiální dokument vydaný 26. září 1212 v Basileji císařem Fridrichem II. Štaufským pro českého krále Přemysla Otakara I., který potvrdil dědičnost královského titulu v Čechách a ustanovil klíčové výsady českého státu. Dokument zpečetěný zlatou pečetí (odtud název bula) představuje základní ústavní listinu středověkého Českého království. V numismatice má Zlatá bula sicilská zásadní význam, neboť potvrdila české panovníky jako suverénní mincovní pány s právem svobodné ražby zlata a stříbra bez císařského dozoru.

Historie

Cesta ke Zlaté bule sicilské začala během boje o císařskou korunu mezi Welfem Otou IV. Brunšvickým a Štaufem Filipem Švábským po smrti císaře Jindřicha VI. (1197). Český kníže Přemysl Otakar I. zpočátku podporoval Filipa Švábského, za což získal roku 1198 dědičný královský titul. Po Filipově zavraždění 1208 přešel na stranu Oty IV., který mu titul potvrdil.

Situace se dramaticky změnila roku 1211, kdy papež Inocenc III. exkomunikoval Otu IV. za vpád do jižní Itálie a podpořil mladého sicilského krále Fridricha II. Štaufského. Přemysl Otakar I. prokázal politickou prozíravost a včas změnil strany. Na říšském sněmu v Norimberku (září 1211) jako první světský kníže podpořil Fridrichovu kandidaturu.

Fridrich II. se musel vypořádat s dědictvím po svém dědovi Fridrichu I. Barbarossovi, který považoval Čechy za říšské léno. Mladý král potřeboval silné spojence pro boj s Otou IV. Proto byl ochoten učinit Přemyslovi bezprecedentní ústupky. Jednání vyvrcholila v Basileji v září 1212, kde byla vyhotovena a zpečetěna slavná listina.

Zlatá bula byla vydána 26. září 1212 jako "diploma aureum" - listina se zlatou pečetí, což bylo vyhrazeno nejdůležitějším dokumentům. Text v latině na pergamenu o rozměrech 59,5 × 47,5 cm obsahuje 35 řádků textu psaných karolinskou minuskulou. Zlatá pečeť o průměru 95 mm a váze 85 gramů visí na červeno-zlatých hedvábných šňůrách.

Dokument výslovně potvrdil dědičnost královské hodnosti v rodě Přemyslovců: "dignitatem regiam... perpetuo duratura" (královskou důstojnost... trvající navěky). To znamenalo, že čeští panovníci již nemuseli žádat o potvrzení titulu každého nového císaře. Fridrich také uznal hranice Českého království včetně Moravy jako nedílné součásti.

Zásadní byl mincovní regál zmíněný v bule: "monetam auream et argenteam" (zlatou a stříbrnou minci). České království získalo právo razit vlastní mince bez omezení, což bylo výsadou pouze suverénních států. To položilo právní základ pro pozdější ražbu pražských grošů a českých dukátů.

Politický význam dokumentu se plně projevil během interregna (1254-1273), kdy Přemysl Otakar II. mohl díky bule vystupovat jako suverénní panovník. Zlatá bula sicilská byla základem pro pozdější Zlatou bulu Karla IV. (1356), která potvrdila výjimečné postavení českého krále mezi říšskými kurfiřty.

Originál dokumentu byl uchováván v korunním archivu na Karlštejně, později na Pražském hradě. Dnes je uložen v Národním archivu v Praze jako nejvzácnější listina českých dějin. UNESCO dokument zařadilo roku 2007 do registru Paměť světa.

Obsah a význam pro české mincovnictví

Zlatá bula sicilská obsahuje pět hlavních privilegií. Potvrzení dědičného královského titulu, uznání územní integrity, osvobození od říšských daní kromě 300 hřiven stříbra, omezení vojenské pomoci na území severně od Alp a plný mincovní regál. Právě poslední bod měl pro numismatiku největší význam.

Právo ražby zlatých mincí bylo výjimečné - v říši ho měl pouze císař a arcibiskup kolínský. Čeští králové mohli razit dukáty vlastního typu, což využil zejména Karel IV. ražbou svatováclavských dukátů. Stříbrné mince nebyly nijak omezeny, což umožnilo masivní ražbu pražských grošů od roku 1300.

Bula zaručovala měnovou suverenitu - české mince nemusely respektovat říšský mincovní řád. To umožnilo Přemyslovcům a později Lucemburkům vytvořit vlastní měnový systém založený na pražské hřivně (253 g stříbra) místo kolínské marky. Tato autonomie učinila z pražského groše mezinárodní měnu střední Evropy.

Dokument také implikoval právo zřizovat mincovny bez císařského souhlasu. Kromě Prahy a Kutné Hory fungovaly mincovny v Českých Budějovicích, Jihlavě, Brně a dalších městech. Kontrola nad těžbou drahých kovů byla výhradním právem českého krále, což zahrnovalo stříbrné doly v Kutné Hoře, Jihlavě a zlaté doly u Jílového.

Zajímavosti

• Zlatá pečeť Zlaté buly sicilské obsahuje 3 uncí zlata (93 gramů) v hodnotě dnešních 250 000 Kč
• Fridrich II. vydal dokument ve věku pouhých 17 let, ještě před svou císařskou korunovací
• Text buly obsahuje prokletí pro každého, kdo by porušil její ustanovení
• Existují pouze 3 středověké opisy - ve Vatikánu, Vídni a Stockholmu
• Napoleon si roku 1805 nechal udělat překlad buly do francouzštiny při obsazení Vídně
• Zlatá bula sicilská je nejstarším platným ústavním dokumentem v Evropě - formálně nikdy nebyla zrušena