Zlatý certifikát

Zlatý certifikát je finanční instrument a historický typ bankovky, který představuje vlastnické právo k určitému množství zlata uloženého v bance nebo u specializované instituce. Tyto certifikáty sloužily jako alternativa k fyzickému držení drahého kovu, přičemž nabízely snadnější obchodovatelnost a bezpečnější úschovu. V historii fungovaly zlaté certifikáty jako oficiální měna krytá zlatem (zejména v USA v letech 1863–1933), zatímco v současnosti existují v podobě moderních investičních produktů vydávaných bankami a specializovanými společnostmi, které umožňují investovat do zlata bez nutnosti jeho fyzického vlastnictví.

Historie

Koncept zlatých certifikátů sahá do 17. století, kdy londýnští zlatníci začali vydávat stvrzenky za zlato uložené v jejich trezorech. Tyto počáteční formy bankovních směnek se staly předchůdci moderních zlatých certifikátů a papírových měn. Významným milníkem bylo zavedení oficiálních zlatých certifikátů ve Spojených státech amerických v roce 1863 během občanské války, kdy ministerstvo financí hledalo způsoby, jak zvýšit peněžní zásobu bez nutnosti zvyšovat oběh fyzického zlata. Tyto certifikáty byly vydávány v různých nominálních hodnotách a fungovaly jako zákonné platidlo, přičemž byly plně kryty zlatými rezervami uloženými v americké státní pokladně. Americké zlaté certifikáty procházely během své historie několika designovými změnami, přičemž nejznámější série byly vydány v letech 1882, 1922 a 1928. Dramatický zlom přišel v roce 1933, kdy prezident Franklin D. Roosevelt v reakci na Velkou hospodářskou krizi zakázal soukromé vlastnictví zlata a nařídil stažení zlatých certifikátů z oběhu. Občané byli povinni vyměnit své zlaté mince a certifikáty za jiné formy měny, přičemž vlastnictví zlata s výjimkou numismatických sbírek, šperků a průmyslového užití bylo do roku 1974 v USA nelegální. V moderní době se koncept zlatých certifikátů transformoval do podoby různých finančních instrumentů, jako jsou alokovatelné zlaté účty, ETF na zlato a digitální zlaté tokeny, které zachovávají původní myšlenku – umožnit vlastnictví zlata bez fyzického držení.

Typy a charakteristika

Zlaté certifikáty existují v několika hlavních formách. Historické zlaté certifikáty byly vládními bankovkami vydávanými v USA a některých dalších zemích do 30. let 20. století. Tyto dokumenty nesly přesnou specifikaci množství zlata, na které má držitel nárok, a byly zdobeny charakteristickými zlatými pečetěmi a sériovými čísly. Americké zlaté certifikáty měly například výrazný žlutý design rubové strany a byly označeny textem "This certifies that there have been deposited in the Treasury of the United States X dollars in gold coin payable to the bearer on demand." Moderní bankovní zlaté certifikáty jsou produkty nabízené finančními institucemi, které dokumentují vlastnictví specifického množství zlata uloženého ve jménu klienta. Rozlišují se dva základní typy – alokovatelné (allocated), kdy je zlato fyzicky odděleno a identifikováno jako majetek konkrétního vlastníka (včetně sériových čísel slitků), a nealokovatelné (unallocated), kde klient vlastní nárok na určité množství zlata z celkových zásob, aniž by byly konkrétní fyzické kusy přiřazeny k jeho jménu. Burzovně obchodované fondy (ETF) na zlato představují moderní formu zlatých certifikátů obchodovaných na akciových trzích, kde jedna akcie obvykle odpovídá vlastnictví určitého množství zlata (např. 1/10 unce). Digitální zlaté certifikáty a tokenizované zlato jsou nejnovější evolucí konceptu, kdy je vlastnictví zlata zaznamenáno v digitálních systémech, často s využitím blockchain technologie.

Význam pro investory a sběratele

Pro investory nabízejí zlaté certifikáty několik potenciálních výhod oproti fyzickému držení zlata. Mezi ně patří nižší náklady na úschovu a pojištění, neboť tyto výdaje jsou rozloženy mezi všechny investory programu. Certifikáty dále umožňují snadnější obchodovatelnost – investor může nakupovat a prodávat zlaté pozice bez nutnosti fyzické manipulace s kovem, často s nižšími spready (rozdílem mezi nákupní a prodejní cenou) než u fyzického zlata. Významným faktorem je také bezpečnost – není nutné řešit zabezpečení domácího trezoru nebo rizika spojená s přepravou cenného kovu. Zlaté certifikáty také umožňují přesnější alokaci prostředků – investor může nakoupit přesně definované množství zlata bez omezení standardními hmotnostními kategoriemi fyzických slitků. Na druhou stranu existují i nevýhody, především protistranové riziko (riziko selhání emitenta certifikátu) a ztráta některých výhod fyzického vlastnictví v případě systémové krize. Pro sběratele představují historické zlaté certifikáty z období před rokem 1933 cenné numismatické artefakty, které dokumentují důležitou éru měnové historie. Tyto historické dokumenty dosahují na aukcích cen výrazně převyšujících jejich původní nominální hodnotu, zejména u vzácnějších sérií nebo exemplářů ve výjimečném stavu zachování.

Příklady

Mezi významné typy zlatých certifikátů patří:

• Americké zlaté certifikáty série 1928 – poslední velká série před zákazem soukromého vlastnictví zlata, dnes ceněné sběratelské předměty
• Perth Mint Certificate Program (PMCP) – moderní program australské mincovny umožňující vlastnictví zlata s certifikací a možností fyzického odběru
• SPDR Gold Shares (GLD) – největší burzovně obchodovaný fond na zlato, kde jedna akcie představuje přibližně 1/10 unce zlata
• Digitální zlaté tokeny – moderní blockchain certifikáty jako Tether Gold nebo Paxos Gold, kde jeden token reprezentuje vlastnictví 1 trojské unce zlata

Zajímavosti

• Americké zlaté certifikáty v hodnotě 10 000 dolarů vydané před rokem 1933 patří mezi nejvzácnější papírové měny světa – několik dochovaných exemplářů dosahuje na aukcích cen přes milion dolarů.
• V roce 1933, když Roosevelt zakázal soukromé vlastnictví zlata, bylo držitelům zlatých certifikátů vyplaceno 20,67 dolaru za trojskou unci; o rok později vláda přecenila zlato na 35 dolarů za unci, čímž efektivně devalvovala dolar o 40 %.
• Moderní ETF na zlato jsou často kryty fyzickým zlatem uloženým v trezorech pod Londýnem – SPDR Gold Shares (GLD), největší zlatý ETF, vlastní více zlata než centrální banky většiny zemí světa.
• V osmdesátých letech 20. století se objevily různé podvodné schémata s falešnými zlatými certifikáty, přičemž nejznámější byl případ "Filipínského zlatého pokladu", kdy byly prodávány bezcenné certifikáty údajně kryté zlatem generála Jamamota, které mělo být ukryto na Filipínách během druhé světové války.