Nealokované zlato

Zlaté slitkyNealokované zlato je forma držby zlata, při které investor nevlastní konkrétní slitky ani mince, ale má smluvní nárok na určité množství kovu vůči bance nebo obchodníkovi. Účet funguje podobně jako běžný účet vedený v kovu místo v měně. Klient je nezajištěným věřitelem instituce.

Podstata smluvní nárok na množství kovu bez přidělených konkrétních slitků
Postavení klienta nezajištěný věřitel instituce, která účet vede
Hlavní riziko úvěrové riziko protistrany, při úpadku instituce nárok v konkurzu
Protějšek alokované zlato – konkrétní slitky s číslem, hmotností a ryzostí oddělené pro klienta
Převod na fyzický kov zůstatek lze převést na alokovaný účet
Hlavní trh londýnský mimoburzovní trh drahých kovů, kde je to nejrozšířenější způsob obchodování a vypořádání

Historie

Princip, kdy vlastník nedrží fyzický kov, ale pohledávku vůči tomu, kdo kov opatruje, má kořeny v Londýně 17. století. Tamní zlatníci přijímali do úschovy zlato a vydávali na ně potvrzení se jménem vkladatele a částkou. Potvrzení se postupně stala převoditelná, z čehož se vyvinula bankovka. Zlatníci začali uložené zlato půjčovat dál a vyplácet z vkladů úroky; vkladatel tak už neměl nárok na své konkrétní mince, ale na jejich hodnotu.

Za zlatého standardu v 19. století kryly centrální banky bankovky zlatými rezervami a každá bankovka představovala nárok na určité množství zlata. Po druhé světové válce postavil brettonwoodský systém (1944–1971) mezinárodní měnový řád na dolaru směnitelném za zlato. Když prezident Richard Nixon roku 1971 směnitelnost dolaru za zlato zastavil, ukázalo se, že nárok na zlato vůči jeho vydavateli lze jednostranně zrušit.

Centrem obchodu s nealokovaným zlatem je londýnský trh drahých kovů. Pravidelné stanovení ceny zlata tam poprvé proběhlo 12. září 1919 za účasti pěti obchodních domů. Převody mezi účastníky trhu se vypořádávají účetně přes clearing, bez fyzického pohybu kovu, a nealokované účty jsou na tomto trhu nejrozšířenějším způsobem obchodování, vypořádání i držby zlata, stříbra, platiny a palladia.

Principy fungování a rizika

Na nealokovaném účtu má klient smluvní pohledávku vůči instituci vedenou v určitém množství kovu, nikoli vlastnické právo ke konkrétním slitkům. Zůstatky jsou kryté obecnou zásobou instituce a samotný účet nepotvrzuje, že instituce drží fyzické zlato ve výši všech klientských zůstatků. Rozhodují podmínky účtu; za jeho vedení se platí poplatek.

Obchodování probíhá účetními zápisy. Nákup i prodej je rychlý a lze koupit přesné množství kovu, protože se nepřevádějí celé slitky a odpadá jejich doprava a manipulace. Zůstatek lze na požádání převést na alokovaný účet.

Hlavní riziko představuje úvěrové riziko protistrany. Investor je věřitelem instituce, která jeho účet vede. Pokud zkrachuje, uplatňuje svůj nárok v konkurzu spolu s ostatními věřiteli a nemusí získat zpět celou hodnotu. Alokované zlato naopak zůstává majetkem klienta a do majetku správce nepatří.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet