Alokované zlato
Alokované zlato je fyzické zlato v úschově u depozitáře, které klientovi patří jako konkrétní, číselně označené slitky. Klient dostává jejich seznam s číslem, hmotností a ryzostí. Kov se nepočítá do majetku správce, takže vlastník nenese úvěrové riziko instituce, u níž je zlato uložené.
| Vlastnictví | konkrétní slitky vedené na jméno klienta |
|---|---|
| Doklad o držbě | seznam slitků: číslo, hrubá hmotnost, ryzost, hmotnost ryzího zlata |
| Opak | nealokované zlato – smluvní nárok vůči správci bez určených slitků |
| Úvěrové riziko vůči správci | žádné, kov se nepočítá do jeho majetku |
| Poplatek | skladné za úschovu |
| Pojištění | zajišťuje vlastník, pokud smlouva neurčí jinak |
| Londýnský slitek Good Delivery | 350–430 trojských uncí (11–13 kg), ryzost nejméně 995/1000 |
Historie
Úschova drahých kovů u důvěryhodného správce je starší než moderní bankovnictví. Už ve středověké Evropě zastávali roli bankéřů zlatníci, kteří se zlatem obchodovali a měli prostory k jeho bezpečnému uložení.
Dnešní význam pojmu se ustálil na londýnském trhu drahých kovů, kde se zlato drží na dvou druzích účtů. Nealokovaný účet je nejrozšířenější způsob obchodování a držby: připomíná běžný účet v měně, klient má jen smluvní nárok vůči instituci a jeho zůstatek kryje obecná zásoba kovu obchodníka. Alokovaný účet je naopak krytý konkrétními slitky, které obchodník drží jménem klienta jako opatrovník a nevykazuje je mezi svým majetkem.
Alokaci umožňuje standardizace slitků. Londýnský slitek Good Delivery obsahuje 350 až 430 trojských uncí zlata o ryzosti nejméně 995 tisícin a nese pořadové číslo, značku rafinerie, ryzost a rok výroby. Podle těchto údajů lze každý kus jednoznačně přiřadit vlastníkovi.
Jak alokovaná úschova funguje
Výpis z alokovaného účtu je seznam slitků s jejich jedinečným číslem, hrubou hmotností, ryzostí a u zlata i hmotností ryzího kovu. Alokovaný účet nelze přečerpat. Za úschovu se platí skladné, u nealokovaného účtu udržovací poplatek; dnes se obvykle počítá jako podíl z hodnoty uloženého kovu. Pojištění si vlastník alokovaného kovu zajišťuje sám, pokud se se správcem nedohodne jinak.
Hlavní rozdíl se projeví při potížích správce. Majitel nealokovaného zlata nese úvěrové riziko instituce a při jejím selhání je nezajištěným věřitelem. Majitel alokovaného zlata takové riziko nemá a může se domáhat vydání svých slitků, i když je to v praxi složitější. Zůstatky lze mezi oběma druhy účtů převádět; poplatek za převod určuje správce.
