Značka mincovny

Značka mincovny je rozpoznávací symbol, písmeno nebo grafický prvek umístěný na minci k identifikaci místa její výroby, který umožňuje určit konkrétní mincovní dílnu odpovědnou za ražbu a kvalitu dané emise. Tyto označení, používané systematicky od antiky až po současnost, představují klíčový nástroj pro numismatickou analýzu, dataci a určení pravosti mincí. V evropském mincovnictví sloužily značky mincoven jako administrativní kontrolní mechanismus v rámci složitých říší s decentralizovanou produkcí platidel a dodnes umožňují přesnou lokalizaci místa vzniku každé mince.

Historie

První systematické označování mincoven vzniklo ve starověkém Řecku 6. století př. n. l., kdy jednotlivé polis razily mince s charakteristickými symboly. Athény používaly sovu, Korint pegas, Aegina želvu. Tyto symboly nebyly pouhými značkami, ale městskými emblémy garantujícími hodnotu. Helénistické monarchie zavedly písmenkové zkratky - Alexandrovy tetradrachmy nesou značky přes 52 mincoven od Makedonie po Babylon.

Římská republika označovala mincovny sporadicky, systematizace přišla za císaře Philippa I. Araba (244-249), kdy se objevují první oficiální značky na antoniniánech. Diocletianův edikt (294) nařídil povinné označení všech 15 říšských mincoven - ROM, LON, TRE, LVG atd. Byzantské folles nesly komplexní systém - CONOB (Constantinopolis obryzum) označoval konstantinopolské zlato standardní ryzosti.

České země dokumentují názvy mincoven již na denárech 10. století. Nápisy PRAGA CIVITAS, WRATISLAVIA, MELNIC CIVITAS, VVISECRAD CIV, MALIN CIV, LIBVZ (Litoměřice) představují nejstarší topografické údaje v české numismatice. Boleslav II. (972-999) centralizoval ražbu do Prahy, čímž značky zmizely. Na brakteátech 12.-13. století a pražských groších (1300-1547) se lokalizace neuvádí - centrální královská mincovna nepotřebovala diferenciaci.

Renesanční decentralizace vyžádala obnovení značek. Ferdinand I. (1526-1564) zavedl systém písmen v ornamentálních rámečcích - P (Praha), písmeno v kosočtverci označovalo Kutnou Horu. Jáchymovské tolary nesly šlikovský erb nebo iniciály vrchnosti. České Budějovice používaly růži, později CB. Maximiliánova mincovní reforma (1573) standardizovala heraldické značky.

Třicetiletá válka přinesla chaos - vzniklo přes 30 polních mincoven. Ferdinand II. (1619-1637) systematizoval moravské a slezské značky: B (Brno), O (Olomouc), W (Vratislav), N (Mikulov). Kiperové období (1621-1623) produkovalo stovky variant značek různé kvality. Albrecht z Valdštejna razil v Jičíně, Zaháni a Svídnici s vlastními symboly.

Marie Terezie (1740-1780) sjednotila systém pro celou monarchii, ale zachovala lokální tradice. Pražská mincovna používala C, EVS-IVF, různé varianty lvů a orlů. Vídeňské ražby nesly W, později komplexní heraldickou kompozici. Kremnice kombinovala KB s montánními symboly. Hall razil zkratku HA v ozdobném štítu.

Revoluční změnu přinesl Josef II. dekretem z 15. září 1780 - zavedl jednotný alfabetický systém: A=Vídeň, B=Kremnice, C=Praha, D=Štýrský Hradec, E=Karlsburg, F=Hall, G=Velká Baňa, H=Günzburg. Tento "osvícenský" systém racionalizoval identifikaci a přetrval do rozpadu monarchie 1918.

Československo (1918-1992) značky nepoužívalo - Kremnice byla jediná mincovna. Česká republika od 1993 obnovila tradici kvůli outsourcingu: Hamburg (hradní cimbuří/lilie), Jablonec nad Nisou (korunované b). Kanadská Royal Canadian Mint používá pro české ražby javorový list. Moderní proof a sběratelské emise nesou iniciály rytců jako osobní značky.

Typologie a systémy značek

Písmenové značky představují nejrozšířenější systém - jednotlivá písmena (A, B, C) nebo kombinace (KB=Kremnica Banya, CVB=České Budějovice). Římské číslice označovaly oficíny (dílny) v rámci mincovny - ROMA PRIMA, SECVNDA atd. Řecká písmena používala Byzanc a helénistické mincovny. Gotické litery charakterizují středověké ražby.

Heraldické značky odrážely územní příslušnost - český lev (Praha), moravská orlice (Brno, Olomouc), slezská orlice (Vratislav, Opava). Městské znaky identifikovaly svobodná říšská města - klíče (Řezno), věže (Hamburg), lilie (Florencie). Církevní mincovny používaly mitry, berly, kříže různých typů.

Symbolické značky zahrnovaly rozety, hvězdy, měsíce, koruny, meče, kladiva (hornické regiony), kotvy (přístavní města), stromy (lesní panství). Mnohé symboly měly mluvící charakter - růže pro Rosenberg, klíč pro Schüsselburg. Alchymistické symboly označovaly experimentální slitiny.

Tajné a kontrolní značky sloužily interní evidenci - mikroskopické symboly, pozice teček, varianty v detailech. Francouzské mincovny používaly systém différents - drobné odlišnosti pro každého generálního rytce. Španělské pieces of eight měly assayer's initials - kontrolor ryzosti ručil jménem.

Umístění značek sleduje konvence epochy. Antické mince - v poli vedle hlavního motivu. Středověk - na konci legendy. Novověk - pod poprsím, mezi štíty erbu, v exergu. Moderní mince - miniaturně u letopočtu. Hrany výjimečně - saské klippe, španělské columnarios. Incuse (vtlačené) značky charakterizují emergency coinage.

Zajímavosti

• Nejstarší česká značka mincovny - MELNIC CIVITAS na denáru Boleslava II. (985) - Mělník jako královská mincovna
• Pražská mincovna používala během historie přes 40 různých značek - více než kterákoliv jiná evropská mincovna
• Značka CC na amerických zlatých dolarech (Carson City) je dnes nejcennější - přirážka až 500%
• Nacistické mincovny používaly skryté runy SS v ornamentech - odhaleno až v 60. letech
• Vatikánská mincovna nemá značku - papež je považován za garanta kvality osobně
• Čínské pandy mění každoročně nejen design, ale i značku mincovny - rotace mezi 4 závody Shenyang, Shanghai, Shenzhen, Beijing