Aigina

Aigina je řecký ostrov v Sarónském zálivu, 27 km od Athén, a ve starověku samostatný městský stát. Od poloviny 6. století př. n. l. razila stříbrné statéry se želvou, jedny z prvních mincí obíhajících daleko za hranicemi svého města, a dala jméno aiginskému váhovému standardu.

Poloha Sarónský záliv, 27 km od Athén
Mincovní znak mořská želva, později suchozemská
Nejstarší datované statéry 550–530 př. n. l.
Aiginský standard statér (didrachma) 12,2 g = 2 drachmy po 6,1 g
Rub mincí vtlačený (inkusní) čtverec členěný do polí
Vyhnání obyvatel Athéňany 431 př. n. l.

Historie

Aigina leží na důležité námořní trase mezi Attikou a Peloponésem, což z ní v archaické a klasické době učinilo přirozený obchodní uzel. Antická Aigina byla svébytnou polis, která se prosadila námořní silou, řemesly i dálkovým obchodem. Obchodní orientace stojí v pozadí její pověsti jednoho z raných center mincovnictví v Řecku.

Nejznámějšími aiginskými ražbami jsou stříbrné statéry s motivem mořské želvy, ražené od poloviny 6. století př. n. l. Podle nich se jmenuje aiginský váhový standard: statér (didrachma) o hmotnosti 12,2 g se dělil na dvě drachmy po 6,1 g. Aiginské statéry patří k prvním mincím, které obíhaly daleko za hranicemi města, jež je vydalo, a další obce postupně razily podle jejich standardu.

Politické dějiny Aiginy jsou úzce provázané se soupeřením s Athénami. Kolem roku 456 př. n. l. se ostrov po obléhání musel Athénám vzdát a stal se jejich poddaným spojencem. Na začátku peloponéské války, roku 431 př. n. l., Athéňané původní obyvatele z ostrova vyhnali a usadili na Aigině vlastní osadníky (kleruchii).

V helénistické době ostrov ovládali pergamští Attalovci (210–133 př. n. l.), po nich Římané. Za řecké války za nezávislost se Aigina stala správním střediskem revoluční vlády.

Ostrov a aiginské mince se želvou

Aigina je malý, hornatý ostrov s přirozenými přístavy, které podporovaly její obchodní zaměření. Nejvýznamnější antickou památkou je dórský chrám bohyně Afaie, postavený kolem roku 500 př. n. l. na místě staršího chrámu zničeného požárem.

Typický aiginský statér má na líci želvu, na rubu hluboký čtvercový vpad (tzv. inkusní čtverec) členěný do polí, na pozdějších archaických kusech do tvaru větrníku. Vpad je otiskem razníku, kterým mincíř tloukl na střížek položený na spodním razidle s obrazem želvy. Později nahradila mořskou želvu na líci suchozemská.

Želva z Aiginy patří k nejznámějším motivům antického mincovnictví – jednoduchým obrazem, který v době svého vzniku fungoval jako záruka původu i hodnoty.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet