Alexandr II. Nikolajevič
Alexandr II. Nikolajevič (1818–1881) byl ruský car v letech 1855–1881, zvaný Osvoboditel. Roku 1861 zrušil nevolnictví a v dalších letech reformoval soudnictví, místní správu i armádu. Zemřel 13. března 1881 v Petrohradě po bombovém atentátu skupiny Narodnaja volja.
| Totožnost | ruský car, polský král a finský velkokníže |
|---|---|
| Život | 29. dubna 1818 – 13. března 1881 |
| Vláda | 2. března 1855 – 13. března 1881 |
| Dynastie | Romanovci |
| Předchůdce a nástupce | otec Mikuláš I.; syn Alexandr III. |
| Hlavní reformy | zrušení nevolnictví 1861, soudní reforma a zemstva 1864, všeobecná branná povinnost 1874 |
| Stříbrný rubl | 1859–1885, stříbro 868/1000, 20,73 g, mincovna Petrohrad |
| Nové nominály | stříbrných 15 kopějek od roku 1860, zlaté 3 rubly od roku 1869 |
Historie
Alexandr II. Nikolajevič nastoupil na trůn v době, kdy Ruská říše potřebovala dohnat hospodářské i vojenské zpoždění. Porážka v krymské válce (1853–1856) odkryla slabiny státu – od techniky a logistiky až po neefektivní správu a závislost venkova na zastaralých společenských vztazích. Nový car zdědil systém vybudovaný jeho otcem Mikulášem I., pevně centralizovaný a opřený o kázeň, cenzuru a policejní dohled. Alexandr II. si uvědomoval, že bez změn bude říše stále zranitelnější, a proto zahájil období reforem, které patří k nejvýraznějším v ruských dějinách 19. století.
Nejzásadnějším krokem bylo zrušení nevolnictví manifestem z 3. března 1861. Rolníci získali osobní svobodu, ale otázka půdy a jejího vykupování zůstala složitá a přinášela zklamání. Přesto šlo o historický předěl – stát tím přiznal, že starý model je neudržitelný, a otevřel cestu k proměně venkova i pracovních vztahů.
Na emancipaci navázaly další reformy. Roku 1864 zavedl car nové soudnictví podle francouzského vzoru a na venkově místní samosprávu, takzvaná zemstva, která pečovala o školství, zdravotnictví a cesty; roku 1870 dostala samosprávu i velká města. Vojenské reformy ministra Dmitrije Miljutina reagovaly na zkušenost z krymské války a roku 1874 zavedly všeobecnou brannou povinnost.
Alexandr II. vládl mnohonárodnostní říši, v níž sílily národní programy. Polské lednové povstání v letech 1863–1864 bylo tvrdě potlačeno. Roku 1867 Rusko prodalo Aljašku Spojeným státům za 7,2 milionu dolarů a v letech 1877–1878 vyhrálo válku s Osmanskou říší.
Reformy jedněm připadaly příliš pomalé, druzí se báli, že naruší tradiční hierarchie a autoritu. V prostředí nespokojenosti rostl radikalismus a objevily se organizace ochotné sáhnout k násilí. Car přežil atentáty v letech 1866, 1867, 1879 a 1880; 13. března 1881 jej v Petrohradě smrtelně zranila bomba organizace Narodnaja volja. Jeho syn Alexandr III. pak reformní kurz opustil a posílil kontrolu státu.
Mince za vlády Alexandra II.
Ruská měna se počítala v rublech po sto kopějkách. Drobné nominály byly měděné, vyšší stříbrné a zlaté. Hlavní stříbrnou mincí byl rubl z let 1859–1885 o hmotnosti 20,73 g a ryzosti 868/1000, ražený v petrohradské mincovně. Na líci nese korunovaného dvouhlavého orla, na rubu hodnotu mezi vavřínovou a dubovou ratolestí; portrét panovníka na něm není. Stejný typ se razil i v prvních letech Alexandra III., oběžný rubl s carovým portrétem přišel až roku 1886.
Za jeho vlády přibyla roku 1860 stříbrná patnáctikopějka, která hodnotou odpovídala polskému zlotému, a roku 1869 zlatá třírublová mince. Roku 1867 se drobným stříbrným mincím snížila hmotnost i ryzost, například desetikopějce, která do té doby měla 2,07 g stříbra ryzosti 750/1000.
