Anglikánství
Anglikánství je křesťanská tradice, která vznikla v 16. století odtržením anglické církve od papeže za Jindřicha VIII. Spojuje biskupské uspořádání a liturgii katolické tradice s reformačním učením. Anglikánské společenství dnes tvoří 47 členských církví v čele s arcibiskupem z Canterbury.
| Vznik | 1534, zákon o nadřazenosti (Act of Supremacy) prohlásil Jindřicha VIII. nejvyšší hlavou anglické církve |
|---|---|
| Ustálení | alžbětinské náboženské urovnání (1559), panovník nejvyšším správcem církve |
| Bohoslužebná kniha | Kniha společných modliteb, první vydání 1549, sestavil arcibiskup Thomas Cranmer |
| Duchovní hlava společenství | arcibiskup z Canterbury, první mezi rovnými |
| Anglikánské společenství | 47 členských církví, ustaveno na Lambethské konferenci 1867 |
| Souvislost s mincemi | titul obránce víry, zkratka F D nebo FID DEF na britských mincích od roku 1714 |
Historie
Anglikánství je spojené s náboženskými a politickými změnami v Anglii 16. století. Rozhodující krok učinil Jindřich VIII., který se dostal do sporu s papežem a roku 1534 si nechal parlamentem zákonem o nadřazenosti potvrdit postavení nejvyšší hlavy anglické církve. Církev si zachovala řadu tradičních forem, ale přestala uznávat papežskou autoritu. Krok měl i mocenský a majetkový rozměr, protože změnil správu církevních statků a vztah koruny k duchovenstvu.
Skutečná reformace přišla až za Eduarda VI. (1547–1553). Arcibiskup z Canterbury Thomas Cranmer tehdy roku 1549 sestavil první Knihu společných modliteb, bohoslužebnou knihu v angličtině. Za Marie I. Tudorovny se země krátce vrátila ke katolictví. Trvalý rámec dala církvi až Alžběta I. náboženským urovnáním roku 1559: obnovila anglickou církev a přijala titul nejvyšší správkyně církve. Zachovala biskupské uspořádání a část tradice a zároveň zakotvila reformační učení i odmítnutí papežské autority.
V dalších staletích se v anglikánství vyvinuly různé proudy. Jedny zdůrazňují kontinuitu s katolickou liturgií a svátostmi, jiné protestantský důraz na Písmo a prostší bohoslužbu. Označení via media, střední cesta mezi katolictvím a protestantismem, se pro anglikánství objevuje od roku 1627.
S britskou námořní a koloniální expanzí se anglikánství rozšířilo do Severní Ameriky, Afriky, Asie i Oceánie, kde vznikly samostatné místní církve. Jejich společenství se formálně ustavilo roku 1867 na první Lambethské konferenci v Londýně, kterou svolal canterburský arcibiskup Charles Longley. Anglikánské společenství nemá ústřední vedení, jaké zná katolická církev: arcibiskup z Canterbury je v něm prvním mezi rovnými bez pravomoci nad církvemi mimo Anglii.
Učení, bohoslužba a titul na mincích
Anglikánství drží historickou trojí službu biskupů, kněží a jáhnů a apoštolskou posloupnost biskupů. Bohoslužba vychází z Knihy společných modliteb, jejíž jazyk ovlivnil angličtinu i kulturu anglicky mluvícího světa.
S náboženským vývojem souvisí titul obránce víry (Fidei Defensor). Udělil ho Jindřichovi VIII. roku 1521 ještě papež Lev X. za spis na obranu sedmi svátostí; po roztržce s Římem mu ho papež odňal a roku 1543 ho králi a jeho nástupcům znovu přiznal parlament. Zkratka F D nebo FID DEF je na britských mincích od roku 1714, od vlády Jiřího I., a nesou ji i dnešní mince. Když ji Královská mincovna roku 1849 vynechala na novém florinu spolu se slovy Dei gratia (z Boží milosti), vyvolal takzvaný bezbožný florin takové pohoršení, že byl nahrazen.
