Marie I. Tudorovna

Marie I. Tudorovna (1516–1558) byla od roku 1553 první korunovanou anglickou královnou, která vládla vlastním právem. Dcera Jindřicha VIII. a Kateřiny Aragonské obnovila spojení s papežstvím a pronásledovala protestanty. Její manželství s Filipem II. Španělským zůstalo zcela bezdětné.

Historie

Marie se narodila 18. února 1516 jako jediný potomek Jindřicha VIII. Tudora a Kateřiny Aragonské, který přežil rané dětství. Dostala kvalitní humanistické vzdělání a jako králova dcera měla vlastní dvůr. Její budoucnost byla od mládí spojována s diplomatickými sňatky, žádný z raných plánů se však neuskutečnil.

Když královo manželství nepřineslo syna, Jindřich usiloval o jeho zrušení a o sňatek s Annou Boleynovou. Marie hájila platnost manželství svých rodičů i katolickou víru. Po rozchodu Anglie s Římem byla prohlášena za nemanželskou, ztratila titul princezny a byla oddělena od matky.

Tlak na Marii vyvrcholil po smrti Kateřiny Aragonské a popravě Anny Boleynové roku 1536. Aby získala zpět místo u dvora, musela písemně uznat krále za hlavu anglické církve a přijmout vlastní nelegitimitu. Soukromě zůstala přesvědčenou katoličkou a uchovávala vazby na císařské příbuzenstvo své matky.

Zákon o následnictví z roku 1544 vrátil Marii a její nevlastní sestru Alžbětu do pořadí dědiců za mladším Eduardem, aniž by formálně rušil jejich nemanželský status. Po Jindřichově smrti roku 1547 nastoupil Eduard VI. a jeho vláda urychlila protestantskou reformaci bohoslužby a církevní správy.

Marie odmítala nový anglický modlitební řád a ve svých domech zachovávala mši. Ochranu jí částečně poskytoval její bratranec císař Karel V. Konflikt s Eduardovou radou ukázal, že náboženská otázka je zároveň sporem o panovnickou autoritu a mezinárodní postavení Anglie.

Když Eduard roku 1553 umíral, jeho rádci se snažili vyloučit obě sestry a předat korunu protestantce Janě Greyové. Marie uprchla do východní Anglie, shromáždila podporu šlechty i obyvatel a dovolávala se zákonného nástupnictví. Režim Jany se po devíti dnech zhroutil a Marie vstoupila do Londýna jako královna.

Korunována byla 1. října 1553 ve Westminsteru. Její nástup vytvořil důležitý precedent pro vládu ženy vlastním právem. Parlament zrušil část eduardovských náboženských zákonů a obnovil bohoslužbu, ale plné smíření s papežstvím vyžadovalo vyřešit majetek bývalých klášterů, který už držela šlechta a koruna.

Marie si vybrala za manžela Filipa, syna Karla V. a budoucího španělského krále. Smlouva o sňatku omezila Filipovy pravomoci a měla chránit anglickou samostatnost. Přesto vyvolala obavy z cizího vlivu. Wyattovo povstání roku 1554 bylo poraženo a následovaly popravy Jany Greyové i dalších účastníků.

Sňatek se konal ve Winchesteru v červenci 1554. Marie dvakrát věřila, že je těhotná, dítě se však nenarodilo. Filip pobýval v Anglii jen část času a roku 1556 se stal králem Španělska. Bezdětnost ponechávala následnictví protestantské Alžbětě, třebaže jejich vztah byl zatížen nedůvěrou.

Kardinál Reginald Pole přivedl království roku 1554 zpět do společenství s Římem. Obnovené zákony proti kacířství umožnily od roku 1555 popravovat odsouzené protestanty upálením. Během tří let zemřelo přibližně 280 lidí včetně biskupů Cranmera, Ridleyho a Latimera.

Pronásledování dalo vzniknout pozdější přezdívce Krvavá Marie, šířené zejména protestantskou literaturou. Oběti a odpovědnost režimu jsou skutečné, hodnocení však patří do širšího evropského prostředí, v němž katolické i protestantské vlády trestaly náboženskou odchylku. Mariina obnova zároveň podporovala vzdělávání duchovenstva a kázeň církve.

Vláda, manželství a náboženská obnova

Marie vládla jako královna ve vlastním právu, zatímco Filip získal titul anglického krále na základě manželství. Smlouva zakazovala odvádět Angličany či anglické zdroje do cizích válek bez souhlasu a určovala, že případné dítě zdědí vymezená území. Filip nemohl po Mariině smrti korunu udržet bez dědice.

Náboženská obnova postupovala právní cestou přes parlament. Koruna nejprve vracela stav před pozdními reformami Jindřicha a Eduarda, poté obnovila papežskou jurisdikci. Majetek rozpuštěných klášterů většinou zůstal novým vlastníkům, protože jeho plošné vrácení by připravilo režim o politickou podporu.

Stříbrné mince Marie nesou její portrét a titulaturu, společné ražby s Filipem zobrazují oba manžele. Opis vyjadřuje právní postavení a nelze jej číst jako důkaz stejného osobního podílu na vládě. U konkrétní mince se sleduje nominál, mincovní značka, hmotnost a datum emise.

Portrét na penězích měl mimořádný význam, protože veřejnosti představoval vládnoucí ženu v tradičním panovnickém médiu. Zobrazení se řídilo konvencemi autority, nikoli moderním požadavkem fotografické podobnosti. Pozdější medaile a propagandistické tisky mohou Marii hodnotit podle náboženského postoje svého vydavatele.

Za její vlády se připravovala také měnová reforma, protože předchozí znehodnocování poškodilo důvěru v anglické stříbro. Hlavní obnovení ryzosti proběhlo až za Alžběty, ale správní práce a zkušenosti z Mariina období tvořily část předpokladů. Hodnocení vlády proto nelze omezit jen na perzekuce a ztrátu Calais.