Jana Greyová

Jana Greyová (1536 nebo 1537–1554) byla anglická šlechtična, kterou po smrti Eduarda VI. stoupenci protestantského nástupnictví prohlásili královnou. Moc držela od 10. do 19. července 1553, než převážila podpora Marie Tudorovny. Po pozdějším povstání byla Jana ve věku asi šestnácti let popravena.

Historie

Jana Greyová se narodila roku 1536 nebo 1537 jako nejstarší dcera Jindřicha Greye, pozdějšího vévody ze Suffolku, a Františky Brandonové. Přes matku byla pravnučkou Jindřicha VII. a v pořadí nástupnictví stála za dětmi Jindřicha VIII. a potomky jeho mladší sestry Marie Tudorovny.

Vyrůstala v aristokratickém a výrazně protestantském prostředí. Dostala mimořádné humanistické vzdělání v latině, řečtině a hebrejštině a dopisovala si s učenci. Pozdější obraz tiché knihomolky vychází z dobových svědectví, ale býval využíván také k vytvoření ideální protestantské mučednice.

Roku 1547 se stala svěřenkou Thomase Seymoura a žila v domácnosti bývalé královny Kateřiny Parrové. Po Seymourově pádu se vrátila k rodičům. Její postavení v dynastii z ní dělalo vhodnou součást sňatkové politiky, kterou ovládaly zájmy rodin a královské rady.

V květnu 1553 se provdala za Guildforda Dudleyho, syna Johna Dudleyho, vévody z Northumberlandu a nejmocnějšího muže vlády nemocného Eduarda VI. Sňatek spojil dvě protestantské rodiny. Není jisté, nakolik Jana znala nebo podporovala celý plán nástupnictví před jeho vyhlášením.

Eduard VI. neměl potomky a podle zákona po něm měly následovat nevlastní sestry Marie a Alžběta. Král se obával katolické obnovy za Marie a sepsal vlastní „device for the succession“, které obě sestry vyřadilo jako nelegitimní a přeneslo korunu na Janu a její mužské dědice.

Northumberland a rada zajistili podpisy významných osob, právní síla dokumentu však byla sporná, protože odporoval parlamentnímu zákonu a závěti Jindřicha VIII. Eduard zemřel 6. července 1553 a jeho smrt byla několik dní tajena, zatímco vláda připravovala převzetí moci.

Dne 10. července byla Jana přivezena do Toweru a prohlášena královnou Anglie a Irska. Podle pozdějších zpráv korunu přijala s nevolí. Odmítla udělit manželovi titul krále bez parlamentu, což ukazuje, že nebyla pouze pasivní figurou, i když skutečnou vojenskou moc drželi členové rady.

Marie Tudorovna mezitím unikla do východní Anglie a shromažďovala podporu šlechty, měst i obyvatel. Její nárok vycházel ze zákona a z postavení dcery Jindřicha VIII. Northumberland vytáhl proti ní, ale rada v Londýně změnila stranu a 19. července prohlásila královnou Marii I.

Jana se z královských komnat v Toweru přesunula do vězení. V listopadu byla spolu s Guildfordem a dalšími souzena za velezradu a odsouzena k smrti. Marie zpočátku popravu odkládala a zvažovala milost, pokud Jana přijme katolickou víru; Jana zůstala přesvědčenou protestantkou.

V lednu 1554 vypuklo Wyattovo povstání proti plánovanému sňatku Marie se španělským Filipem. Janin otec se k povstání připojil, ačkoli Jana byla uvězněná a její přímá účast není doložena. Vláda ji poté považovala za trvalé dynastické ohnisko dalšího odporu.

Dne 12. února 1554 byl Guildford popraven na Tower Hill a Jana krátce poté na soukromém popravišti uvnitř Toweru. Její projev a modlitby zdůraznily nevinu vůči touze po koruně, nikoli právní nevinu z přijetí titulu. Pohřbena byla v kostele svatého Petra v okovech.

Označení „devítidenní královna“ počítá od veřejného prohlášení 10. do změny vlády 19. července; někdy se uvádí deset nebo třináct dní podle počátku od Eduardovy smrti. Janin osud se stal symbolem náboženského konfliktu, dynastické politiky a zneužití příbuzné koruny.

Chybějící dobové mince a pozdější napodobeniny portrétu

Krátká vláda Jany Greyové nezanechala bezpečně doloženou běžnou mincovní emisi s jejím jménem a portrétem. Správa nadále používala existující peníze Eduarda VI. Předmět nabízený jako „mince devítidenní královny“ proto vyžaduje mimořádně přesné odborné určení.

British Museum uchovává stříbrnou medaili navrženou Edwardem Emerym v první polovině 19. století. Zobrazuje korunovanou Janu a růži s iniciálami, ale záměrně napodobuje tudorovský styl. Muzejní katalog ji výslovně označuje za moderní medaili připomínající nástup.

Podobné napodobeniny bývaly starší literaturou nebo obchodem vydávány za zkušební šilinky a žetony roku 1553. Technologie, styl, razidla a dějiny sbírky mohou ukázat mnohem pozdější výrobu. Stará patina a archaický opis samy dobové datum neprokazují.

Portrétní podoba Jany je nejistá. Mnoho obrazů bylo připsáno později a slavná poprava od Paula Delaroche vznikla v 19. století. Medaile může reprodukovat novověký ideální portrét, nikoli skutečnou podobu ze života.

Katalog má uvést, zda jde o minci, medaili, žeton, repliku nebo fantasy ražbu, a uvést skutečného výrobce. Rok 1553 v opisu může připomínat událost a není automaticky rokem výroby. Tím se oddělí historická vláda od hmotných předmětů vytvořených pro její pozdější kult. Také iniciály I R nebo I G nejsou bez dalších znaků jistým odkazem na Janu; mohou patřit jinému jménu, emitentovi nebo rytci. Důležitá je úplná legenda i původ kusu.