Eduard VI.

Eduard VI. (1537–1553) byl anglický a irský král z dynastie Tudorovců, syn Jindřicha VIII. Na trůn nastoupil roku 1547 v devíti letech a vládu vedly regentské rady. Za jeho panování se anglická reformace výrazně posunula k protestantství a měnová reforma ukončila hlavní fázi znehodnocování mincí.

Historie

Eduard se narodil 12. října 1537 v Hampton Court jako syn Jindřicha VIII. a jeho třetí manželky Jany Seymourové. Královna zemřela krátce po porodu, ale narození mužského dědice posílilo tudorovské následnictví. Chlapec vyrůstal v pečlivě střežené domácnosti a získal humanistické vzdělání v latině, řečtině, teologii a správě.

Jindřich VIII. zemřel v lednu 1547 a devítiletý Eduard nastoupil na trůn. Závěť počítala s kolektivní regentskou radou, skutečný vliv však získal králův strýc Edward Seymour, vévoda ze Somersetu. Přijal titul lorda protektora a řídil vládu jménem nezletilého panovníka.

Somerset pokračoval ve válce se Skotskem, která měla vynutit sňatek Eduarda se skotskou královnou Marií. Anglické vojsko zvítězilo roku 1547 u Pinkie, ale dlouhodobé ovládnutí Skotska se nezdařilo a tažení bylo nákladné. Francouzská pomoc Skotům a přesun Marie do Francie zmařily dynastický plán.

Vláda současně urychlila náboženské změny. Parlament zrušil některé trestní zákony proti náboženskému nesouhlasu, odstranily se obrazy a vedlejší oltáře a angličtina nahrazovala latinu v bohoslužbě. Kniha společných modliteb z roku 1549 stanovila jednotnou liturgii, jejíž zavedení vyvolalo odpor zejména v Devonu a Cornwallu.

Rok 1549 přinesl sociální nepokoje, hospodářské potíže a povstání. Kettovo povstání v Norfolku souviselo s ohrazováním půdy, nájmy a správou místní elity. Modlitební povstání hájilo tradiční náboženství. Vláda obě hnutí potlačila, ale Somerset ztratil podporu rady a byl sesazen, později obviněn a roku 1552 popraven.

Hlavní postavou druhé části vlády se stal John Dudley, vévoda z Northumberlandu. Nevládl jako formální protektor, ovládal však radu a spolupracoval s dospívajícím králem. Ukončil nákladné války, stabilizoval finance a prosazoval další protestantskou reformu. Druhá Kniha společných modliteb z roku 1552 měla jednoznačněji reformovaný charakter.

Arcibiskup Thomas Cranmer připravil vyznání víry později známé jako Čtyřicet dva článků. Rušily se další tradiční obřady a církevní majetek přecházel pod kontrolu koruny a šlechty. Eduard nebyl pouze pasivním dítětem: jeho deník a poznámky ukazují vážný zájem o vládu a protestantskou víru, konečná rozhodnutí však vznikala v prostředí rady a dvorských skupin.

Anglické hospodářství zatěžovalo předchozí znehodnocování mince, zahájené za Jindřicha VIII. Snižování obsahu drahého kovu přinášelo koruně krátkodobý příjem, ale zvyšovalo ceny a narušovalo důvěru. Za Eduarda pokračovaly některé slabé emise, roku 1551 však vláda provedla reformu a zahájila návrat ke kvalitnějšímu stříbru.

Králův zdravotní stav se roku 1553 prudce zhoršil, pravděpodobně v důsledku tuberkulózy. Eduard nechtěl, aby jej následovala katolická nevlastní sestra Marie. V dokumentu o následnictví obešel Marii i Alžbětu a určil dědičkou protestantskou Janu Greyovou, provdanou za syna Northumberlandu.

Eduard zemřel 6. července 1553 ve věku patnácti let. Jana byla vyhlášena královnou, ale Marie získala širokou podporu a během několika dnů převzala moc. Devítidenní vláda Jany Greyové skončila a Northumberland byl popraven. Krátké Eduardovo panování přesto trvale ovlivnilo anglickou liturgii, protestantskou identitu a podobu tudorovské mince.

Znehodnocená mince a reforma roku 1551

Velké znehodnocování anglické mince začalo za Jindřicha VIII. Koruna snižovala ryzost stříbrných a zlatých nominálů a získávala rozdíl mezi účetní hodnotou a obsahem kovu. U některých portrétů se rychle odíral povrch a prosvítala měď, což přispělo k nelichotivému pojmenování starého krále.

První Eduardovy emise pokračovaly v oslabeném standardu a používaly razidla i mincovny rozvinuté předchozí vládou. Na mincích se objevuje mladý korunovaný portrét, královská titulatura a štíty. Přesné určení vyžaduje opis, značku mincovny, nominál a emisi, protože jméno Eduarda samo nerozliší ryzost ani rok.

Reforma roku 1551 zvýšila kvalitu stříbra a zavedla nové nominály. Šestipence vznikla proto, že dřívější stříbrný testoon s nominální hodnotou šilinku klesl obsahem kovu zhruba na polovinu. Nový crown měl hodnotu pěti šilinků a spolu s kvalitnějšími šilinky a půlsovereigny vyjadřoval snahu obnovit důvěru.

Eduardův šilink je významný také portrétem v plném profilu či zepředu podle typu. Opis může obsahovat jméno EDWARD, titul krále Anglie, Francie a Irska a náboženské formule. Nepravidelný střížek, slabý úder a zkrácený opis jsou u ruční ražby běžné a samy o sobě nedokazují padělek.

Při hodnocení se sleduje ryzost, hmotnost, mincovní značka, typ portrétu a stav povrchu. Pozdější napodobenina může převzít věrohodný obraz, ale odlišuje ji technologie a kov. Zlacený Eduardův šilink mohl být zaměňován za zlatý půlsovereign, proto samotná barva bez zkoušky materiálu není spolehlivým určením.